Článek
Celá jedna naše generace vyrostla na televizním seriálu a kresleném komiksu o robotu Emilovi. Robot jako parťák je ale něco nového a převratného, i když jsme na něj s nadsázkou tak trochu připraveni už od 60. let minulého století.
Dalo by se říct, že odkaz jednoho malého středoevropského státu jménem Česká republika ovlivnil celý svět. Ne snad že by se Karel Čapek se svým bratrem zasloužili o umělou inteligenci, ale minimálně o jedno světově stále používanější slovo. Že je robot slovo české, u nás ví téměř každý.
S rychlým nástupem umělé inteligence se stále častěji mluví o využití robotů v různých oblastech lidské činnosti včetně lékařství a nejenom v průmyslu, jako tomu bylo dosud. Ale robot jako pomocník v sociální péči je fenomén poměrně nový. Dalo by se říct, že se o něm zatím spíš mluví a testuje, než že by se hromadně využíval. Název má příznačný. Říká se mu sociální robot.
V parlamentu Velké Británie, která jde, co se pokroku týče, ráda s dobou, se o využití robotů v sociální péči a úskalí jejich certifikace a diskutabilní právní odpovědnosti za jejich rozhodování mluvilo již v roce 1918. Širšího uplatnění se jim ale zatím nedostalo. V Japonsku se již nějakou dobu sociální roboti promotují a testují.
Zůstaňme ale na evropské pevnině. Barcelona jako světový technologický hub není daleko od slov k činům, pokud jde o inovativní pokrok, a oznámila, že se rozhodla nakoupit 600 robotických asistentů (ARI).
Zakoupení roboti budou součástí pilotního programu domácí zdravotní péče. Roboti jsou navrženi tak, aby byli schopni reagovat zejména na nouzové situace. Cílem projektu je podle městské rady zlepšit kvalitu života a prodloužit soběstačnost a nezávislost starších lidí v raných fázích kognitivního poklesu.
Z oněch 600 robotů bude 400 rozděleno mezi vybrané domácnosti a zbytek bude sloužit v domovech sociální péče. Jenom pro doplnění uvádím, že celý projekt je financován z fondu EU, který se jmenuje Next Generation Fund. V případě úspěchu je město připraveno nakoupit robotů až tisíc, a když půjde všechno dobře, jejich působnost se rozšíří i do dalších oblastí.
K čemu přesně budou roboti v domácnostech sloužit? Jak už bylo uvedeno, jsou určeni především pro starší lidi v počátečních fázích kognitivního zhoršení a závislosti, aby zlepšili kvalitu jejich emocionálního života a posílili sociální podporu. Tolik oficiální popis projektu.
Jak to ale bude vypadat v praxi? Pro město se prý jedná o pomocníka při koordinaci domácích služeb za kombinace sociální péče a technologií. To je sice pochopitelné, ale stále to nic neříká o praktických dovednostech takového robota.
Robot by měl zaprvé být schopen detekovat urgentní situace, jako jsou třeba pády nebo jiné domácí nehody, což už je samo o sobě velký přínos. Kromě toho bude robot svým uživatelům sloužit jako pomocník při medikaci. Jestli bude starším lidem léky pouze připomínat nebo je přímo podávat, není z dostupných informací jasné, ale pokud ne hned, určitě i k nošení tácků brzy dojde.
Dále bude svým lidem ten jejich Emílek připomínat návštěvy u lékaře a vůbec jim pomáhat vzpomenout si na cokoli jiného. Měl by být schopen s nimi komunikovat a posilovat jejich rozpoznávací funkce, třeba hrát hry nebo řešit úkoly.
Možná jim pomůže i při podpoře při chůzi nebo bude starším lidem otevírat dveře, ale o ničem takovém se v dostupných informacích o pilotním projektu nepíše. Zkusme si to ale představit.
Jakmile se zprávy o investici barcelonské městské rady před pár dny objevily, ihned se vyrojilo mnoho škarohlídů, kteří tento chvályhodný počin kritizovali. Začali vypočítávat, kolik by se za investovaných 3,7 milionů eur dalo najmout lidí nebo kolik sociálních bytů by se dalo za ně dalo vybudovat.
Tito lidé zapomněli na fakt, že peníze pocházejí z evropských fondů určených právě k takovým účelům, a také že pomoc starším lidem zachovat si co nejdéle svoji soběstačnost, je skvělá věc. Ale nejde jenom o pomoc v domácnosti.
Část robotů jde do domovů sociálních služeb, a právě tam jistě brzy najde širší uplatnění.
A teď si to pojďme trochu vážně-nevážně představit. Ano, jedná se o science fiction v praxi. Ruku ale na srdce. Kdo z vás by si radši vzal pipule od robota, než od nějaké protivné a nepříjemné ženské, která pracuje v domově jenom proto, že jinde práci nesehnala? V žádném případě neříkám, že v domovech sociální péče takoví lidé pracují, ale buďme realisté.
A mít takového robůtka Emila doma? Já mám kupříkladu již od poměrně raného věku hrůzu z různých pečovatelských domů, domovů důchodců a podobně. Svému synovi jsem již někdy kolem čtyřicítky kladla na srdce jednu věc.
Dokud mi bude hlava sloužit, i kdyby tělo neposlouchalo, musí se o mě postarat. Jakmile bude ale moje hlava v háji, ať si se mnou nedělá starosti a klidně mě někde odloží. Jenom se trošku bojím, aby to hned při nějakém mém škodolibém excesu nevzal vážně.
Ale představa, že mi bude jednou domů přidělen robůtek, který se o mě doma postará jak nejdéle to půjde, mě hřeje na duši. Rodinu ani přítele mi sice nevynahradí, ale když mi naservíruje léky, zahraje si se mnou nějaké hry, připomene narozeniny vnoučat a třeba si se mnou večer i přiťukne, bude mi rozhodně lépe než v ústavní péči. A kdo ví? Třeba bude robot schopen i vyvenčit mi psa. To by byl panečku Emílek!
Vyřešení kontroverzních legálních a etických záležitostí nechám na jiných. Třeba otázku právní odpovědnosti za to, když se Emilek špatně rozhodně. Když mi například nesprávně přidělí léky, nesepne včas poplach a podobně. Jenomže autu také mohou selhat brzdy a automatický pilot se zkrátka někdy zasekne.
Já osobně jsem pro Emilka do každé domácnosti potřebného stárnoucího občana, který s ním vyjde.
