Článek
Řeč bude o věkové kategorii pětapadesát plus. Mladší ročníky si možná ťukají na hlavu a přemýšlejí, co se asi tak honí hlavou postarším lidem, když ještě ve svém věku lezou na seznamky. Vždyť by už měli být dávno vnitřně vyhaslí, užívat si klidu, svých psů, koček a vnoučat. Co ještě pohledávají na Tindru?
Internetové seznamky spadají do veřejného prostoru, protože vidět vás může každý, kdo se přihlásí. Pak taky všichni kolegové, přátelé a rodina, zkrátka všichni, se kterými se inzerent o váš profil podělí. Vlastní fotografie a informace, které jste zveřejnili, jste dali světu všanc. Nesmíte se tak zlobit, že si vás proto můžou i dobírat.
Stejně jako v reálném životě i na online seznamkách se najde široké spektrum lidiček od podivínů a zkrachovalců přes bohémy až po úspěšné businessmany, jejichž úmysly a důvody sebeprezentace jsou všelijaké. Někdo hledá dlouhodobý vztah, jiný pouhé povyražení nebo flirt a speciální kategorií je krátkodobý vztah s možností jeho prodloužení.
Po dlouhé době jsem otevřela známou a snad i nechvalně profláklou mezinárodní seznamku s nadějí, že se za dobu mé absence něco změnilo. I já mám už několik let svůj účet, který v nepravidelných časových úsecích deaktivuji, aby mě po několika měsících přepadla marnivost spojená s novou nadějí a zvědavostí.
Aktualizuji profil, loňské vánoční fotky vyměním za loňské letní a těch pár slov, které o sobě prozradím, proženu autocenzurou. Přece jen jsem zase o rok starší, stejně jako ti pánové, které na seznamce pravidelně potkávám, a jejichž profily už za ta léta důvěrně znám.
S některými z nich jsem se v průběhu let dokonce i potkala. Dali jsme si kafe nebo nezávaznou skleničku a nebýt jejich profilů, které se mi stále nabízejí, jejich jména už bych si ani nepamatovala. Ne protože by jich snad bylo tolik, ale protože nemá cenu plnit si hlavu nepodstatnými informacemi. S pány si ale podle všeho čas nijak nezahrává. Stále lákají ženy na stejné fotky, které byly už před pěti lety staré.
Na láskyplný vztah až za hrob a život pod jednou střechou se už dávno neupínám a snad se můžu přiznat, že z něj mám hrůzu. Možná jsem lenivá a ve své každodenní rutině spokojená. Rozhodně se nenechám jen tak někým omezovat a tvarovat mě už jen tak nejde. Toť hlavní rozdíl proti mladistvému nadšení, víře a tužbám třicátníků a čtyřicátníků.
Co tam tedy pohledáváme my starší? Někteří z nás to možná ani pořádně neví. Stejně jako pán, který na mě včera vyjuknul z mobilu. Nezaujal mě otráveným obličejem zírajícím do koupelnového zrcadla, v jehož odraze si pořizoval fotku a za ním se válely ruličky toaletního papíru a zmuchlaný ručník, ale trochu popletenou frází. Prý má nohy v oblacích a hlavu na zemi. Zkusila jsem si to představit.
Někdo hledá spřízněnou duši nebo společnost pro volné chvíle, jiný parťáka do nepohody nebo jistou exkluzivitu. Ten, kdo se přizná k touze po povyražení, je mi sympatický. Není sice nic pro mě, ale oceňuji jeho upřímnost. Ten se toho nebojí.
Na pouhé „hezké chvilky“ jsem nikdy nebyla a podmínečný krátkodobý vztah s dlouhodobou vidinou se mi zdá podezřelý a jeho definici nerozumím. Takže si ve volném čase nicnedělání prohlížím profily a bavím se. Projíždění výstavky pánů vhodných věkem a lokalitou se pro mě stalo kratochvílí.
Seznamka není excelová tabulka, kam si zadáte všechny veličiny pěkně do sloupců a pak si filtrujete podle potřeby, zájmů a představ, až na konci vypadne pár ideálních profilů. Nic takového jako ideální profil totiž neexistuje. Ten, který se mu přibližuje, je jistojistě falešný. A na ty já mám čuch jako cvičený pes.
Mí pánové se pohybují ve věkovém rozmezí pětapadesát plus. Řekli byste si tedy muži, kteří už o životě a ženách něco vědí. Možná o nějakých jiných ženách, já ale žádné takové neznám.
Tetování, náušnice, vyplazené jazyky a vyšpulené pusy. Zavalité postavy vedle bouráků, které jim neříkají pane a těla v cyklistických oblečcích, helmách a brýlích. Krajinky, kytičky, talíře s jídlem, citáty a motivační fráze. Fotky z maturitního alba či s bývalou ženou a jejím začerněným obličejem. Bojový postoj s roztaženýma nohama a rukama na hrudi.Velmi populární jsou také fotky chlupatých nohou od kolen k chodidlům na pláži či v lehátku.
Vlastně je to celé geniální, protože nic víc než těch pár profilových fotek k vteřinové evaluaci většinou není zapotřebí. Jenom občas dojde na krátké zastavení. Fotky jsou rozumné a odpovídající deklarovanému věku. „Nemám jachtu ani mercedes a jsem normální chlap.“ Jinými slovy, chybí mi sebevědomí, jako by říkal. Profilové texty začínající jakoukoli negací jsou nepříjemné a protivné a je úplně jedno, jestli pán má či nemá mercedes.
Ale když to nevzdáte a trpělivě se dál probíráte obskurní galerií, můžete narazit i na vzájemnou sympatii a dát si s někým schůzku. A opravdová jízda tak začíná.
Sešla jsem se s pánem, jehož jediná profilová vada byla ta, že se na žádné fotce nesmál. Už vím proč. Chybělo mu několik zubů, takže šišlal, sotva mu bylo rozumět, a kafe jsem za něj musela zaplatit.
Za kleptomana jsem platit nemusela, protože ten se mi až po odchodu z luxusního podniku s rošťáckým úsměvem svěřil, že jsme odešli bez zaplacení. Odskočila jsem si na toaletu a on mezitím čekal venku. Předpokládala jsem tedy, že pán je gentleman. Pak mi do kabelky nastrkal podtácky a propisky, které někde šlohnul.
Motorkář byl sympaťák, ale náš životní styl nebyl kompatibilní. Do restaurace mě odvezl na harleyi a domů jsem jela taxíkem, protože podruhé už bych s ním na to nesedla. Další byl příliš urputný a bombardoval mě zprávami od pěti od rána a ten poslední nemluvil o ničem jiném než o bývalé ženě. Byl zhrzelý.
Ale hlavu vzhůru. Za ta léta jsem na seznamce našla i pár přátel. Občas zajdeme na skleničku, vzájemně se oblažíme posledními veselými historkami a je nám fajn. A kdo ví, s kým se potkám příště?
Trochu nespravedlivě jsem se rozepsala o profilech pánů, kteří někoho hledají či sami sebe na trhu nabízejí. O dámách vím jen to, co se dozvím z doslechu a hodnotit mi je nepřísluší. Podle všeho jsou ale zkušenosti mužů stejně veselé jako ty naše.
Urputnost hledání zázemí, nehynoucí lásky a vydařeného manželství už v našem věku nehraje žádnou roli. My se chceme hlavně bavit, potkávat nové lidi a zažít trochu dobrodružství. A třeba se i nějaká ta spřízněná duše ještě někde objeví. A když ne? Svět se proto nezboří. Už není kam spěchat a je čas si užívat.
