Článek
Nomádský život na cestách už není výsadou pouze mladých lidí, kteří před zahájením kariéry poznávají svět nebo důchodců, kteří mají už své odslouženo. Je velmi rychle rostoucím celosvětovým trendem zejména díky moderním technologiím.
Na začátek se podívejme na pár statistik, které by někoho mohly překvapit. Počet lidí, kteří dobrovolně nežijí ve stálém domově, ale na cestách, přesáhl celosvětově 50 milionů, z toho necelou polovinu tvoří občané USA. Průměrný věk, kdy se takzvaní nomádi vydávají na dlouhodobé toulky světem, je kolem 35-37 let, takže jde o generaci mileniálů, neboli lidí v produktivním věku.
Dřív se tomu říkalo „gap year“ a znamenalo to, že se mladý člověk většinou po studiích, vypravil na rok za poznáním do světa. Dneska si takový gap year dopřávají i celé rodiny a nemusí se jednat o jeden rok. Může jít klidně o pět a více let a nezřídka se na cestách rodina rozroste o dalšího člena.
Pro ty, kteří si to mohou dovolit, je to lákavá změna. Rodiče se vyhnou každodenní ubíjející rutině, mnohdy za nižší náklady, a děti získají životní dovednosti a reálné vzdělání. Kromě domácí výuky a online kurzů se učí prostřednictvím praktického poznávání světa.
Kdo jsou vlastně digitální nomádi? Nehledě na to, zda cestují sami, v páru nebo s celou rodinou, jedná se o lidi, kteří pracují v režimu vzdáleného přístupu a mohou se tak věnovat svému povolání odkudkoli. A to také dělají. Pár týdnů nebo měsíců tady, pak zase jinde. Díky vzestupu moderních technologií si tak mohou dovolit spojit cestování s prací.
Někteří cestují po vlastní ose v karavanech, jiní klasickou dopravou, většinou letecky mezi kontinenty, a využívají přechodných ubytování na kratší či delší dobu. Další se usazují v různých koutech světa vždy na několik měsíců, a dokonce již vznikají nomádské vesničky s vlastní infrastrukturou.
V roce 2025 počet digitálních nomádů na celém světě prudce vzrostl na zmíněných více než 50 milionů, což je významný skok oproti něco málo přes 35 milionům v roce 2023. Toto zrychlení je poháněno neustálým pokrokem v infrastruktuře práce na dálku, vízovými reformami a globální normalizací hybridních nebo plně vzdálených kariér.
Více než 70 zemí nabízí nějakou formu víza pro digitální nomády nebo pobytu pro práci na dálku. Vlády si uvědomují ekonomický přínos těchto putujících lidí a nabízejí pro digitální nomády různé druhy speciálních víz. I Česká republika taková víza nabízí.
Ne všichni tito novodobí nomádi jsou ale takzvaně digitální. Někteří prostě jenom cestují a žijí z našetřených peněz, jiní si v místech pobytu hledají příležitostnou práci. A to i pokud cestují s dětmi všech věkových skupin. Od batolat po teenagery.
Mnoho cestujících rodin tvrdí, že život na cestách je levnější než tradiční bydlení. Náklady na hypotéku či stálý pronájem, údržbu, kroužky pro děti a další aktivity a náklady jsou vyšší než putování a krátkodobé pobyty.
Příkladem může být jedna americká rodina, která strávila 4 roky na cestách se 4 dětmi. Když vyrazili, bylo dětem 10, 7, 5 a 2 roky. Když se vrátili ke stálému životu, bylo dětem 14, 11, 9 a 6 let. Strávily tedy významnou část života s rodiči na cestách.
Jakmile jsme se rodina znovu usadila a děti se vrátily do školy, rodiče zjistili, že ve znalostech a dovednostech jejich děti výrazně převyšují své vrstevníky. Navíc mají více životních zkušeností, protože procestovaly svět a poznaly jiné kultury. Umí vařit, prát prádlo a komunikovat s dospělými.
Britská rodina vyrazila na cesty před více než pěti lety s dětmi ve věku 6 a 8 let. Společně procestovali kolem padesáti zemí na pěti kontinentech, některé navštívili vícekrát. Svůj nomádský život všichni milují a zatím nemají v plánu se usadit. I děti si prý svůj život užívají.
Jezdí na kolech po Bangkoku, ve Vietnamu a v Rumunsku si rodina kola dokonce vypůjčila na několik měsíců. Děti zdatně lyžují a sáňkují, jezdí na kajaku, absolvovaly lekce potápění, šnorchlují do sytosti a umí střílet z luku. Na cestách se zkrátka věnují jakékoli aktivitě, která je baví.
Rodiče, kteří se rozhodli pro život na cestách, věří, že jejich děti mohou hodně získat – ať už jde o seznámení se s novými jazyky a kulturami, naučí se důležitým dovednostem, stanou se odolní a přizpůsobiví, nebo prostě jen získají chuť k dobrodružství.
Jejich hřištěm je planeta, jejich přátelé a spolužáci pocházejí ze všech koutů světa a jejich učební plán je rozmanitý a zážitkový. Takový je ideální život dětských nomádů putujících světem se svými rodiči.
Cestující učitelka Lucy Alexandra Spencer, která je zároveň ředitelkou doučovací firmy Education Boutique se sídlem ve Velké Británii, doprovázela rodiny na dlouhých cestách. I ona souhlasí s tím, že učení v reálném životě s sebou nese své výhody. „Jedním z důvodů, proč to děláte, je dát dětem svobodu myšlení,“ říká. „Jde o to, aby si děti uvědomily, jak otevřený je svět a kolik různých příležitostí v něm existuje.“
Navzdory všem výzvám, které s putováním přicházejí, existují nepopiratelné výhody výchovy dětí digitálních nomádů. Naučí se orientovat v kulturních rozdílech, přizpůsobují se novému prostředí a řeší problémy za pochodu. Tito mladí chameleoni se učí prosperovat v nejistotě, což je dovednost neocenitelná v našem neustále se měnícím světě.
Tyto děti si vypěstují pozoruhodný smysl pro samostatnost a sebejistotu. Stávají se sebevědomými průzkumníky, kteří se nebojí vydat do neznáma.
Odborníci však varují, že děti by mohly také hodně ztratit, zejména pokud jde o sociální vazby s vrstevníky a kontinuitu, které s sebou nese vyrůstání na jednom místě. Obávají se, že nedostatek rutiny a širší podpůrné sítě může být pro děti škodlivý i přes kulturně rozmanité zážitky.
Jaký skutečný a dlouhodobý dopad na děti bude mít delší život na cestách, je zatím těžké analyzovat vzhledem k tomu, že se jedná o nový trend. Lze si ale představit, že děti, které s rodiči strávily dětství na cestách, se nebudou v životě chtít jen tak usadit a žít konzervativním životem.
Ať už je to jak chce, z těchto dětí vyrůstá nová generace světoběžníků a globálních občanů.
