Článek
V naší kultuře stále existuje a možná bohužel i převládá názor, že povinností matky je trávit veškerý čas s dětmi, zatímco otec vydělává a doma pouze dobrovolničí. Volnočasové aktivity matky jsou odsouzeníhodné, zatímco otcovské přípustné.
Budiž. Jak si to doma uděláte, tak to máte. Jestli ale máte pocit, že se jako matka musíte stáhnout do ústraní a veškerý život obětovat rodině, je to vaše rozhodnutí a nastavení, nikoli povinnost.
Matka je žena, která by měla poskytovat bezvýhradnou lásku, péči, ochranu a výchovu svým dětem a připravit je do života. V tom se zřejmě všichni shodujeme. Společenský rozkol nicméně spočívá v chápání role matky jako servisní stanice.
Je neuvěřitelné a děsivé, že i v dnešní moderní době kolují veřejným prostorem zcela vážně míněné komentáře, že matka má právo na svůj život až tehdy, pokud je doma uklizeno, navařeno, nakoupeno, vyžehleno a co já vím, co ještě, a dobře postaráno o blaho všech členů rodiny. To už ale nemá s mateřstvím jako takovým mnoho společného.
Ještě méně uvěřitelný je fakt, že autory těchto komentářů nejsou jenom muži, ale převážně ženy samotné. Zřejmě ty, které byly k takovému jednání samy donuceny a považují ho tudíž za jediný správný model.
Společenský tlak na maminky je stále veden prapodivnými socialistickými představami. Tehdy otcové povětšinou sloužili jako stvořitelé, kteří v rámci jasně dané dělby rolí přišli, zkontrolovali, zkonzumovali, rozhodli a zase odešli. K dispozici ale bývaly babičky, takže i tenkrát měly maminky alespoň někdy čas na sebe. Vždycky ho měly.
Čas má hodnotu kvalitativní, nikoli kvantitativní, což znamená jediné. Jak aktivně ho rodiče s dětmi využijí, je mnohem podstatnější než to, jestli si matka občas vyhradí pár hodin sama pro sebe. Naopak. Takový čas je blahodárný pro obě strany.
A je úplně jedno, jak ho maminka stráví. Jestli si zajde na jógu, na manikúru nebo s kamarádkou na víno. Důležité je, že má možnost být chvíli sama sebou. Jedině spokojená máma může dítěti dopřát spokojené dětství.
I pro děti je důležité, aby maminky zcela neobětovaly svůj vlastní rozvoj, společenské vazby a neztratily kontakt se světem. Neopomenutelným faktem je, že otcové a zbytek rodiny mají při výchově svoji nezastupitelnou roli.
Jinými slovy non stop přítomnost matky není žádnou zárukou dobré a zdravé výchovy dítěte a matky, které si vyhradí čas pro sebe a své aktivity, nejsou automaticky mizerným rodičem.
Rodiče, a to oba, mají vůči potomkům několik povinností. Dát jim láskyplné zázemí, chránit je před nebezpečím a vychovat z nich slušné a samostatné jedince. Jestli uklidí a navaří matka či otec, babička či pomocnice v domácnosti, je vzhledem k mateřství naprosto irelevantní.
Rozhodnutí o dělbě práce a nastavení domácího režimu je pouze a jedině v kompetenci dospělých členů domácnosti. Žádný úzus, že domácí práce a péči o děti obstarává výhradně žena, již dávno neexistuje. Toto nastavení padlo s emancipací, s povinností ženy pracovat a právem na osobní svobodu.
Tento dávno přežitý koncept bude ale existovat do té doby, dokud budou matky společností nuceny na svůj život v zájmu rodiny rezignovat a vychovají tak další generaci, která založí své rodiny se stejnou zátěží.
Chápání rolí, které nejsou vytesané do kamene, a vzájemná tolerance k osobním potřebám se naštěstí v mnohých mladých rodinách mění. Existuje čím dál víc otců, kteří rozumí svému úkolu nejen při výchově potomků, ale i v zapojení se do chodu domácnosti a své ženy naopak v jejich aktivitách podporují.
Patří jim za to potlesk, a to nejen od manželek či přítelkyň. Respekt k partnerovi je totiž tím nejlepším příkladem pro děti, které v těchto moderních rodinách vyrůstají.
Naší české povaze je dáno komentovat život ostatních lidí a kontrolovat dodržování generacemi nastavených pravidel, byť by byly dávno přežité. V případě maminek neváháme jít ještě dál a v zájmu dětí, které považujeme za národní majetek, odsuzujeme každou osobní aktivitu, která se odehrává bez dětí u nohy.
Na matky, které si dovolí strávit víkend s kamarádkou a děti ponechají v péči otců, část společnosti stále pohlíží jako na pokřivené a nezodpovědné osoby, zatímco otcové jsou chudáci, kterým děti zbyly na krku. V opačném případě by takový odpočinek od rodiny zůstal bez povšimnutí.
Žádná máma nedělá všechno správně. „Správně“ totiž neexistuje.
Být matkou je nelehký úkol sám od sebe, tak jim ho nedělejme ještě těžší. Buďme rádi, že ženy ještě vůbec rodí a podporujme je v touze mít dětí víc. Vždyť už teď je jich poskrovnu.
Těch, co do počtu mrzkých sto tisíc matek ročně porodí ty, kteří budou vydělávat na naše důchody a řídit tuhle zemi. Tak jim k výchově dopřejme trochu klidu a neremcejme. Nechme to na maminkách a tatíncích.
