Článek
Realita ale může být docela jiná. Někteří lidé si dokáží život užívat až téměř do konce a nikoho při pohledu na ně nenapadne přemýšlet o věku jinak než s podmíněnou závistí. Tím mám na mysli myšlenku, že takhle bychom jednou chtěli také skončit. Přestože slovo skončit má v tomto kontextu poněkud dramatický význam.
Existuje mnoho odborných statí na téma stárnutí, fyzických a mentálních rozdílů mezi pohlavími a jejich sociálními aktivitami. O tom ale řeč nebude, i když rozdíly jsou zde víc než v kterékoli jiné věkové kategorii markantní.
Před pár dny jsem ve facebookové skupině expatů v Barceloně našla příspěvek, který mi vyvolal úsměv na tváři a donutil mě k zamyšlení.
Jistá anglicky píšící paní hledala tipy na zábavu pro maminku, která za ní má přijet na delší návštěvu. Dámě je 83 let, prý ve skvělé kondici, ale to dcera snad ani dodávat nemusela vzhledem k tomu, že by se prý k rozptýlení hodil anglicky mluvící muž mezi 75 a 85 roky, neboť maminka je velmi čiperná a stále věří v lásku.
Jak už bývá zvykem, komentáře pod příspěvkem vytvořily dlouhé vlákno žijící si samostatným životem, aniž by někdo oné dámě svého tatínka či dědečka poskytl.
Někteří se podivovali nad nemravností dcery, která prý dělá matce kuplířku, jiní nad nevhodností touhy po zábavě v takto pokročilém věku a další obě paní bránili a tleskali jim. Někdo dokonce velmi nejapně poznamenal, že by stálo za to vytvořit novou platformu podobnou Only Fans, která by se měla jmenovat Only Nans (nan nebo nanny znamená babička).
S jedinou praktickou radou, ovšem nikoli vztahující se k romantickým představám staré paní, byla učitelka zumby. Má prý v jedné skupině osmdesátiletou paní, takže by se babička také mohla přidat.
Před mnoha lety jsem v Anglii žila v domě o čtyřech bytech, z nichž jeden byl prázdný. V ostatních dvou žily dámy, kterým bylo v té době shodně 74 let, tudíž ve věku mnohem starším, než by byla moje matka, kdyby se toho dožila. A s oběma byla velká legrace.
S Gay, která bydlela v bytě nad námi, jsem chodila každou neděli na golf. Dávaly jsme si ale jenom 9 jamek, a to prosím pěkně kvůli mně. Já to na rozdíl od ní moc neuměla, ale Gay byla ráda, že má parťačku, takže se mnou měla trpělivost. Poslední jamka byla umístěná v prudkém kopci. Zatímco já funěla, táhla za sebou vozík a několikrát se musela zastavit, Gay vozík vůbec nepoužívala. Hodila si bag přes rameno a kopec vyklusala. Pokaždé mi byla hanba.
Sonia bydlela vedle nás na patře a byla pěkné kvítko. Již mnoho let vdova a dáma každým coulem. Nikdy jsem ji neviděla bez rudé rtěnky a pečlivě nalakovaných nehtů. I na rotoped sedala každý den až když se pečlivě načesala a upravila. A těch džinů s tonikem, co jsme spolu vypily!
Přestože její muž býval velmi zámožným mužem, Sonia nikdy nelenila. Jako účetní se odmítala vzdát práce ve středně velké soukromé firmě, a každý rok žebrala majitele, aby mohla ještě zůstat. Ne kvůli penězům, ty měla jen jako kapesné, ale prý aby mentálně nezakrněla. Žádná práce z domova, ale pěkně autem do vedlejšího města do kanceláře.
V osmdesáti už ji nekompromisně poslali do důchodu. Předtím ale musela zasvětit nové kolegyně do firemních systémů a softwaru.
A Sonia měla dál roupy. Udělala si řidičák na motorku, kterou si ale nakonec nekoupila, protože do hry vstoupil její padesátiletý syn a tenhle rozmar jí zatrhl. Pořídila si alespoň nový model mercedesu.
Sonia měla ve vedlejším městě o pět let staršího přítele. Občas si posteskla, že je na ni moc starý a nudný, a bydlet s ním odmítala, takže se jezdili vzájemně navštěvovat. Pochopitelně autem.
Ray chodil každý den v 7 ráno do plaveckého bazénu, dvakrát týdně na tenis a i on stále dostával pracovní zakázky po celé Anglii. Byl jakýmsi expertem na kalibraci leteckých motorů, ale jeho práci jsem moc nerozuměla, bylo to na mě příliš technické. O víkendech spolu jezdili na kole, v létě na dovolenou a neustále něco podnikali.
Se Soniou si už jenom píšu, ale zdá se, že se toho u ní moc nezměnilo. Znovu mluví o tom, že by auto potřebovalo vyměnit a nedávno si pořídila nový rotoped. Jenom o Rayovi už se nezmiňuje. Psychicky ho semlel covid, protože mu zavřeli bazén a tenisové kurty. Ptát se na něj radši nechci.
Sonia letos oslaví devadesátiny a v létě se za mnou chystá do Barcelony. Gay si bohužel po smrti manžela vyhlédl přítel jménem Alzheimer. Žije v sociálním zařízení a prý je ve svém světě velmi spokojená. Každé ráno schází do jídelny s tím, že musí včas otevřít poštu a spolubydlící vítá u snídaně jako zákazníky. Asi už s ní neměl kdo chodit na golf, když jsem se odstěhovala.
Abyste si nemysleli, že Sonia je jediná stará čiperka, kterou znám. V mé barcelonské čtvrti potkávám bývalou ředitelku střední školy s loveckým psem na procházce nebo po cestě do psího kadeřnictví. Je sice ohnutá do pravého úhlu, ale pohybuje se rychlým krokem, psa drží pevnou rukou a rázným hlasem mu dává povely. Od místních vím, že paní je 93 let a nebýt deformované páteře, ani by vás o jejím požehnaném věku nenapadlo uvažovat. V duelu na témata světové politiky byste s ní dost možná prohráli.
Za jednou mojí českou přítelkyní pravidelně přijížděla na návštěvu maminka, jíž bylo také už přes osmdesát. Moje kamarádka byla vždycky ráda, když matka konečně odletěla, protože její tempo se nedalo vydržet a ona pak musela týden odpočívat. Stařenka ráno v 6 natáhla kecky, došla vyvenčit psa na pláž a než zbytek rodiny vstal, měla odchozeno několik kilometrů, nachystanou snídani a byla natěšená na další denní aktivity.
Zdá se, že s věkem se dramaticky rozevírají nůžky osobní energie a fyzických i mentálních schopností. U mladších lidí se rozdíl mezi jednotlivci nijak výrazně neprojevuje, protože všichni jsou poháněni motorem mládí. Někdo je aktivnější, jiný lenivější, další má schopnosti či talent nebo se jen veze. Ale jsou mladí. To teprve s dalšími křížky na krku se rozdíly mezi jednotlivými lidmi stávají čím dál patrnější.
Věk je skutečně velmi relativní a individuální pojem. Někdo je starý už po padesátce a počítá roky do důchodu, protože se cítí opotřebovaný, jiný má ještě v sedmdesáti elánu na rozdávání a pak jsou tací, kteří by si i po osmdesátce rádi dopřáli trochu romantiky a dobrodružství.
A za to bychom je měli obdivovat, nikoli odsuzovat. A jestli si stařenky a stařečkové chtějí natáhnout baggy džíny, vyrazit na diskotéku nebo stáhnout aplikaci seznamky „Only Nans“ nebo „Osmdesát plus“, kdyby taková existovala, tak jen směle do toho.
Dědečkové a babičky, nenechte se zastrašit. Dělejte, na co máte chuť a energii, a na co vám síly stačí. Žádná pravidla ani manuál s předpisy, co se pro kterou věkovou kategorii hodí nebo ne, totiž neexistuje.
