Článek
Pojmy luxus a elegance se mylně často zaměňují. Luxus sám o sobě nemusí být snobský, pokud je součástí životního stylu a možností, a nic špatného na něm samotném není. Někteří lidé si zkrátka mohou dovolit víc než jiní, a tak je to v pořádku.
Existují ale lidé, kteří používají luxus k okázalému vyjádření vlastního statusu, který si jím chtějí vykoupit, a po kterém touží. Jako by nosili cenovku přilepenou na čele a světu ji pyšně ukazovali. Mnohdy jsou ale místo k obdivu pro smích.
Nevkusné, byť luxusními kousky ověšené ženy, z jejichž očí čiší povýšenost, a muži vystupující z předrahých vozů s okázalými hodinkami na rukách, kteří, kdyby se arogance prodávala na kila, zbohatli by ještě mnohem víc.
Samotná drahá kabelka z ženy dámu nevykouzlí, stejně jako z muže neudělají gentlemana koně pod kapotou. Je ale stále mnoho takových, kteří jsou o své výjimečnosti, za kterou si zaplatili, přesvědčeni. Touží být obdivováni a respektováni. Byť je jejich omyl k smíchu, přesto se najdou lidé, kteří je skutečně obdivují a touží být stejní jako oni.
Přitom není nic komičtějšího než lidé okázale se prezentující věcmi nejvyšší cenové kategorie, kterým se nedostává ani špetka elegance, vkusu a sebereflexe. Zato oplývají nadřazeným a mnohdy vulgárním chováním.
Luxus primárně vyjadřuje pocit opulentnosti, rozkoše a exkluzivity. Je spojován s přepychem a nejvyšší kvalitou, často doprovázenou vysokou cenou. Je výrazem postoje a možností. Pro každého začíná laťka luxusu na jiné úrovni. Pro někoho jím může být nablýskaný sporťák, pro jiného vůbec jakékoli auto. Obecně ale poměřujeme luxus dostupností a cenovkou.
Když mluvíme o luxusu, vybaví se nám honosná sídla, luxusní auta, značková móda a extravagantní dovolené. Luxus představuje životní styl v nadbytku a určitém požitkářství, kde jsou hmotné statky symbolem statusu a společenského postavení.
I když se luxus s elegancí automaticky nevylučuje, vůbec neznamená totéž. Elegance pouhé hmotné statky převyšuje a drahý nemusí znamenat elegantní. Často vídáme ženy v drahém značkovém oblečení, jejichž chování ani v nejmenším neodpovídá luxusu jejich statků, ba je s nimi v rozporu. Totéž se týká mužů, kteří mají do gentlemanů, jimž by se rádi podobali, velmi daleko.
Ačkoli je luxus často spojován s bohatstvím a hojností, je důležité si uvědomit, že není definován pouze peněžní hodnotou. Lze jej nalézt i v nehmotných aspektech života, jako je čas, svoboda a možnost věnovat se koníčkům.
Ale zůstaňme u hmotných statků, které někteří lidé přeceňují a velmi rádi dávají na odiv, aby světu dokázali své společenské postavení. Přitom na nich samých nic až tak obdivuhodného není. Luxus totiž neznamená eleganci a kultivovanost. Elegance a kultivovanost přitom hodné obdivu jsou. Nedají se totiž jen tak snadno koupit.
Elegance je formou půvabu. Je to harmonie, důstojnost a kultivovanost. Je opakem vulgárnosti. Elegance ztělesňuje půvab, sofistikovanost a nadčasovou krásu. Zdůrazňuje decentní rafinovanost, dobrý vkus a určité kouzlo, které překračuje trendy.
Elegance je styl, který obstojí ve zkoušce času a není ovlivněn prchavými módními výstřelky ani pomíjivými trendy. Často je spojována s pocitem nenucenosti, kde koexistuje jednoduchost a sofistikovanost.
Ale hlavně se projevuje v tom, jak se člověk pohybuje, jak mluví, a jak vnímá ostatní a v první řadě sám sebe. Dokazování vlastní výjimečnosti pouhým vlastnictvím věcí se s tím vylučuje.
Elegance přesahuje rámec estetiky. Zahrnuje myšlení a způsob života, který se vyznačuje vyrovnaností, vybraným a slušným chováním. Je to schopnost zvládat společenské situace s taktem a šarmem a zanechat v ostatních trvalý dojem. Nikoli omámit je drahým parfémem či touhou vzbuzovat závist.
Stručně řečeno, elegance je něco, co promění ženu v dámu a muže v gentlemana. Je to postoj, který upřednostňuje kvalitu před kvantitou, jemnost před nadměrností a nadčasovost před trendy.
Luxus se s elegancí ovšem nemusí nevylučovat a není to nic, za co by se kdokoli musel stydět. Pokud to ale není prázdná nádoba obalená v cenovkách. Záměrně vystavovat na odiv nebo obdivovat luxus pro jeho samotnou finanční hodnotu je vše, jen ne známkou společenského statusu a dobrého vkusu. Je výrazem nedostatečného sebevědomí či prosté arogance.
Trend kultu luxusu není pouze českým syndromem, ale prakticky všech post-sovětských zemí, kde se nové bohatství, ať už skutečné či falešné, staví na odiv prostřednictvím luxusního zboží, jako je značkové oblečení a auta, a slouží jako symbol úspěchu.
Nehledejme prvoplánový luxus, ale eleganci, jejíž podstatou je sofistikovanost, důstojnost a noblesa. Nikoli vulgarita, sebestřednost a opojný pocit z nadbytku. Luxus nezatracujme, ale hledejme za ním jiné kvality. Nikdo si nezaslouží respekt a společenské uznání jenom kvůli věcem, které vlastní.
