Článek
Na všech doporučeních, které na nás v pravidelných intervalech vyskakují z různých médií a sociálních platforem, je zajímavý jeden fakt. Prakticky nikdy se netýkají mužů.
Pouze dámy od určitého věku bývají poučovány, nabádány a pranýřovány. Ale zdaleka nejde jenom o publikované návody, ale hlavně o všeobecné veřejné mínění. Moderní genderová vyváženost nikde.
Dřív to tak bývávalo. Dámy od určitého věku zkrátily účes a hodily si na něj takzvaného „beránka,“ protože pro starší dámy už se dlouhé vlasy nehodí. Ze šatníku vyhodily všechny zářivé barvy a zahalily se do tmavých či neutrálních odstínů, aby nevzbuzovaly příliš velkou pozornost.
Sukně těsně pod kolena sice na málokteré dámě vypadá dobře, ale u ženských po padesátce už je to přece jedno. A hlavně pohodlné a nenápadné boty, které se dobře vyšlápnou. Nevzbuzovat pozornost. Stačí, že jsme staré, jako by tím říkaly.
Jenomže doba se dávno změnila. Dámy přes padesát už dávno nejsou seniorky, ale ženské plné síly, které mají ještě hodně daleko do důchodu a jejich životní styl v ničem nepřipomíná jejich vlastní matky nebo dokonce babičky. A navíc – připomínat někomu věk je neslušné.
Kromě objektivních i subjektivních mezigeneračních rozdílů se ale doba podstatně změnila ještě v něčem. V toleranci k čemukoli. K menšinám, genderovým právům, fyzickému postižení, duševním poruchám nebo životnímu stylu. Co se ale stále neodpouští, je věk.
Je vám přes čtyřicet? Tak to byste se měly stydět nosit dvoudílné plavky. Ano, i to je častý názor. Jen považte, že už takhle mladé dámy, které leckdy teprve rodí, by se měly zamýšlet nad tím, co se pro ně hodí či ne a jaký styl plavek si zabalí na dovolenou. Aby nevypadaly ve svém věku trapně.
Plavky jsou bůhví proč zvláštním tématem. S příchodem letních dovolených se diskuse na téma věčného dilematu začnou otevírat stále častěji - dvoudílné plavky či monolity? Pro koho se hodí bikini a kdo by už na ně neměl ani pomyslet? Vsadím se, že otázka věku, nikoli figury, se opět stane nosným tématem.
Ráda bych připomněla všem, kteří se otázkami přístojnosti ženské sebeprezentace zabývají, že my ženy na pranýři jsme ve vlastním těle prožily tolik desetiletí, že už dávno víme, co nám sluší, a jak je nám dobře. Nebo jsme to nevěděly nikdy a teď už se to nenaučíme. A nebo nám je úplně jedno, co si o nás kdo myslí, protože se ve vlastní kůži, šatech a účesech cítíme fajn.
Jenomže souboj s takzvaným veřejným míněním je pouze pro otrlé nebo sebevědomé dámy. Nebo pro ty, které se malichernostmi nemají potřebu zabývat. Ne každá z nás dokáže hodit staré poučky, moudra a zvednutá obočí za hlavu a vyjít si tak, jak by sama chtěla.
Co by tomu řekli lidi? Přece si ve svém věku nemůžu natáhnout baggy džíny, vždyť ty jsou jenom pro puberťáky, ne? Vždyť bych vypadala jako stará mladá.
Je to ale úplně jedno. Baggy džíny jsou extra pohodlné a vůbec mě netrápí, že mi táhne na šedesát. Na procházku se psem jsou ideální. Nikde netáhnou, neškrtí a přitom schovají tělesné nedostatky. Současná oversize móda je mým hitem a jsem ráda, že skinny džíny můžu vyhodit. Vůbec mi neslušely. Tedy ony sluší málokomu.
A dlouhé vlasy? Tak ty si ráda nechám. Přijdu domů, stočím je do drdůlku nebo do culíku a nikde mi nepřekážejí. Mimochodem, tohle věděla už moje babička, která je ale na rozdíl ode mě v tom drdůlku měla prakticky pořád.
Čím se ale zabývám, jsou plavky. Jednodílné jsem si totiž pořád ještě nepořídila, mám pocit, že mi nesluší, protože mi splácávají prsa. Ve skříni mám už pár let troje dvoudílné a letos si s nimi ještě asi vystačím. Tak holt mi bude koukat o kus kůže navíc, co na tom? Vždyť břicho je jediný rozdíl mezi oběma variantami. Co je na něm vlastně tolik pobuřujícího? Mladá děvčata také ráda vystavují špíčky. I když uznávám, že starý špek není mladý špek, pořád je to špek.
Podlehla jsem trendu obměňování šatníku na aplikacích s použitou módou. Kousky, které nenosím a jsou stále pěkné, někomu prodám a od jiné dámy si koupím něco, co se mi hodí nebo mi ve skříni chybí. Často dostávám balíčky od mladých holek a posílám vlastní kousky dívkám o několik desítek let mladším. Ony netuší, že mi táhne na šedesát. Ha, takhle jsem je všechny přelstila!
Nezabývám se tím, co se hodí pro určitý věk, ale co se hodí pro mě. Každá máme své boky, zadnice a centimetry. Jsme zaprcatělé nebo bychom mohly hrát basket, prsa nám osud nedopřál nebo nám naopak visí až k pupku. A kolik nám je? To je v tomto kontextu přece úplně nepodstatné. Hlavně, že se líbíme samy sobě.
Takže, holky nejen přes padesát, ale v jakémkoli věku. Mějte se rády a přestaňte řešit blbosti. Nebo je alespoň neberte vážně. Noste si, co se vám zlíbí, protože pánům také nikdo neradí, co se pro ně už dávno nehodí.
Styl totiž není o věku, ale o soudnosti.
