Článek
Otázka plavek by mohla být položena ovšem i jinak, ale to nikdo nedělá, protože by zněla příliš diskriminačně. Ale šlápněme do toho. Od kolika kilo nadváhy by se již neměly nosit dvoudílné plavky?
Také se vám v tomto kontextu zdá zamyšlení nad vhodností plážového oděvu od „určitého věku“ nespravedlivé? A přece to tomu tak je. A nejde jenom o plavky.
Od tohoto určitého věku, který vlastně není vůbec ničím určen, je prý pro ženy nevhodné nosit to či ono. Málokdo ale podotkne, že od určitých rozměrů by ženy nehledě na věk rozhodně neměly nosit minisukně, šortky, krátká obepnutá trika a pánové třeba slipové plavky. Co kdybychom se někoho dotkli, že? Co je nebo není vhodné pro muže, navíc nikdo příliš neřeší.
Vystavování těl na pláži, u bazénu nebo u rybníka je zřejmě nejcitlivější otázkou každé ženy, pokud jde o odívání a odhalování našich proporcí. V plavkách se totiž neschová prakticky nic. Můžeme se snažit jak chceme, zvolit takový či onaký střih nebo vzor, stejně toho schováme pramálo. Maximálně tak břicho a kus špíčků na zádech, když se rozhodneme pro plavky jednodílné.
Rozdíl mezi jednodílnými a dvoudílnými plavkami, či bikinami je ten, že holá pravda o našem břichu buď vyjde doslova napovrch nebo se zahalí kusem látky. Možná také lépe schováme neposlušná prsa, ale i to je diskutabilní, protože dámy vědí, že v podprsence zkrátka drží lépe než spláclé v monolitu.
Moje osobní rozvaha na toto téma by mohla vyznít jako obrana postarší dámy, která vlastní troje dvoudílné plavky pamatující možná několik dekád a jedny dvoudílné. Ty ale používám velmi zřídka a jenom do městského plaveckého bazénu, protože zkrátka lépe drží na těle. Ale žádnou obhajobu vlastního těla a osobního výběru zde nechystám. Pouze se zamýšlím nad nespravedlivostí zajetých, i když nepsaných pravidel.
Řešit tuto zapeklitou otázku mě napadlo po jednom nepochopitelném příspěvku, který na mě vyskočil na Facebooku i s fotkou. Dáma, prý jí bylo 72 let, se procházela po pláži ve dvoudílných plavkách. Žádné tělo přestárlé modelky, zkrátka úplně normální ženská v pokročilém věku. Volná kůže na pažích, stehnech, povislá prsa a zavalitý pas. Paní vypadala v letním slunci a s bosýma nohama v písku spokojeně.
Autorem příspěvku byl anonymní muž skrývající se pod nicneříkajícím názvem účtu, který byl onou paní pohoršen. Byť sám prý ve stejném věku, svěřil se se svojí potřebou pokárat onu dámu za nevhodnost oděvu vzhledem k jejímu věku a doporučil jí jednodílné plavky. Svoji fotografii lázeňského šviháka s dokonalým mladistvým tělem ovšem nezveřejnil.
Jak to celé dopadlo je úplně nepodstatné. Podstatná je nejenom drzost onoho pána, pokud byl příběh vůbec pravdivý, ale také jeho nutkání se se svými pocity veřejně svěřovat. Zřejmě ho zážitek velmi pobouřil.
Moje doplňující otázka zní následovně – je břicho na lidském těle tou nejvíce pobuřující částí? Pochopitelně hovoříme stále o plavkách, nikoli o nahotě. Protože jediný rozdíl mezi oběma typy plavek skutečně tkví pouze ve střední část těla. V břiše a kusu zad.
Od dámského výběru „vhodných“ plavek si lehce odskočím a trochu si dloubnu do mužů, kteří mají na výběr z kratších či delších nohavic. O estetice těch krátkých slipovitých by se zřejmě také dala napsat celá stať. Ale u starších pánů břicho, jeho rozměry a gravitaci nikdo neřeší, zatímco u žen je to otázka takřka potupy a hanby.
Polemika na téma výběru plážového oděvu starších dam totiž není žádným estetickým hodnocením, nýbrž pouhou snahou o skrývání pravdy o lidském těle a zavíráním očí před přirozenou tělesnou degradací. Je to stejné, jako když si v kině schováváme hlavu do dlaní, když nechceme vidět nepříjemnou scénu.
Možná je nám pohled na staré tělo nepříjemný jenom proto, že víme, co se i na nás chystá. Zatímco tlustou mladou holku můžeme v duchu politovat, vysmát se jí nebo pomluvit, s tou starou paní se to dělá špatně. Copak za tu povislou kůži vážně může? Jasně, že ne. Všichni tam musíme.
Takže kde je ta hranice? Čtyřicet? Padesát? Nebo jsou ženy po šedesátce už vyloženě nestoudné? Možná se zavede jakási plážová či bazénová policie, která bude dámy po předložení občanského průkazu nutit se navrstvit.
Kdyby k něčemu takovému mělo dojít, pak bych hlasovala pro spravedlnost a pravidlo zavedla i pro pány a po všech bez rozdílu věku bych vyžadovala potvrzení o BMI. Když už se nemůžeme dívat na staré tělo, proč bychom se měli dívat na mladé špeky?
Samozřejmě je to celé nesmysl, protože jinak bychom také mohli vyžadovat, aby si staří lidé od určitého věku zahalovali vrásčité obličeje.
Moje osobní odpověď na téma věku a plavek je jednoduchá. Neexistuje pravidlo, předpis ani povinnost se od určitého věku na pláži či u bazénu zahalovat jinak než nám přikazuje naše vlastní pohodlí.
Každý máme své hranice, které určuje naše osobní vnímání estetiky, vlastní sebevnímání a komfort. Když se dáma cítí lépe v jednodílných plavkách, protože si do bikin už netroufá a cítila by se nepříjemně, pak si do kufru přibalí to, co je pro ní vhodné.
Pokud ale někdo zatím do jednodílných plavek nedozrál, protože se v nich necítí pohodlně nebo mu třeba vadí rozpálená látka na břiše, jako mně, nepodsouvejme mu nedostatek soudnosti či exhibicionismus. Kde jinde než u vody by se měl člověk cítit svobodně?
Každý máme své tělo a čas se neptá. Neptejme se tedy ani my, co je a není v tom určitém věku vhodné. Fandím dámám, které si troufnou do dvoudílných plavek a za své roky se nestydí. Nemají proč.
Na pláži jsme si totiž všichni rovni, protože žádné správné plavkové tělo neexistuje.
