Článek
Pokud jde o plavky, asi je věcí osobního vkusu, co je komu příjemné a pohodlné. Já celý život nemám ráda kalhoty, punčocháče ani prádlo, které není „do pasu“, ale končí někde v půlce břicha. Tudíž bikiny jsem nosila pouze jako puberťačka - a to jenom s krajním sebezapřením a s tím, že jsem si pořád v duchu opakovala „parádo trp“.
Když jsem kolem dvacítky zjistila, že v celkových plavkách nejsem o nic méně „sexy“, na bikiny jsem se definitivně vykašlala. Později jsem přišla na chuť tankinám, které dle mého v sobě spojují veškeré výhody dvoudílných a jednodílných plavek. Zvolí-li člověk vhodný střih, „vykouzlí“ mu ještě lepší postavu než klasické celkové plavky, ovšem po vylezení z vody si lze velmi snadno vyměnit spodní díl za suchý - což dává smysl zejména u žen, které špatně snášejí studené mokré plavky nebo dokonce trpí na opakované záněty vejcovodů (laicky a nesprávně „záněty vaječníků“). Vzhledem k tomu, že tankiny většinou mají „áčkový“ střih, ani žádná mokrá látka se člověku na břicho nelepí.
Ovšem je každého věc, co se mu líbí a v čem se cítí pohodlně. Existují dokonce i koupací šaty - které vypadají často jako úplně normální minišaty nebo celkové plavky doplněné „sukýnkou“, stejně jako „koupací“, tedy z plavkoviny ušité, „legíny“ sahající do půli stehen, těsně pod kolena nebo dokonce až po kotníky. Stejně tak existují různé koupací oděvy, které mají rukávy a zakrývají záda - a ne, nenosí je pouze muslimky.
Koupací oděvy zakrývající co možná největší část těla jsou velmi populární např. v Austrálii jako ochrana před příliš prudkým sluníčkem a tím i rakovinou kůže. Snad ještě populárnější jsou pak ve východní a jihovýchodní Asii (Japonsko, Čína, Korea, Vietnam), kde je ideálem krásy co možná nejsvětlejší pleť - a proto se tamější ženy snaží vyřešit „kvadraturu kruhu“ , tedy jak to udělat, aby mohly co možná nejvíce holdovat koupání, plavání a vodním sportům, ale současně se přitom neopálily.
Já osobně mám na UV záření lehkou alergii, takže se před sluníčkem schovávám, jak jen můžu, a pokud už na něm musím být, tak se ustavičně „matlám“ něčím s ochranným faktorem 35 a více. Tudíž opravdu „u vody“ nepotřebuji mít „odkrytou“ velkou plochu kůže, ale spíš přesně naopak.
Kdo se naopak opaluje rád, tomu asi budou vyhovovat právě ty bikiny nebo dokonce nudistická pláž. Nic proti, ale s tím opalováním bych byla dost opatrná - kamarádka mi umřela na melanom a šlo to fakt rychle, zjistili jí jej někdy kolem Vánoc a začátkem června měla pohřeb. Další věcí je, že UV záření podporuje vznik vrásek - takže si myslím, že „opékaní se na pláži“ je asi to poslední, co by měly dámy středního a vyššího věku dělat. Ale pokud některé nevadí vypadat o deset let starší než má napsáno v občance, její věc.
Akorát se jí pak možná bude v šedesáti těžko hledat zaměstnání. Už jsem psala v pár svých článcích o tom, že není nutné do CV psát svůj věk, ba dokonce že lze celé to CV koncipovat tak, aby z něj ten věk moc poznat nebyl, a člověku to projde. Pokud totiž vypadá o deset (či ještě více) let mladší, daleko snáze „přechytračí“ ty personalistické hlupáky, co požadují výhradně „mladé a flexibilní“.
A pokud jde o běžné letní oblečení?
Opravdu nechápu, proč si tolik lidí myslí, že v dlouhých šatech nebo kalhotách ze lnu, bavlny nebo hedvábí (pravého i umělého) jim bude „příšerné vedro“. Nejen, že s těmito názory nejspíš prospali hodiny jak fyziky, tak i historie (a možná také zeměpisu) už na základní škole, ale podle všeho si ani nikdy neudělali jednoduchý praktický experiment.
Takže, vážené dámy, až bude v létě 40° C ve stínu, někdy mezi 13 a 16 hodinou se vecpěte do o číslo menších strečových minišatů (jak to spousta obézních slečen dělá) a běžte se projít po rozpálené ulici - nebo, není-li ve Vašem bydlišti ulice, aspoň po louce. Stejně tak pánové mohou zkusit narvat se do upnutých džínových kraťasů a „vasila“ bez rukávů (případně si vůbec žádné tričko nevzít a jít v těch kraťasech „nahoře bez“).
Po hodinovém procházení se v tomto poledním či lehce odpoledním vedru jděte domů, osprchujte se a převlečte se do něčeho jiného - pánové do dlouhých volných kalhot doplněných o tričko (nebo polo triko či košili) s krátkým rukávem a dámy do volných dlouhých kalhot nebo dlouhé „plandavé“ sukně (opět doplněné o volnější pohodlné tričko či halenku s krátkým rukávem), případně do dlouhých volných šatů.
Tak schválně, v čem vám bude pocitově menší vedro?
Už jsem o tom také psala, že dlouhé kalhoty se do pánské módy dostaly za Velké francouzské revoluce - přičemž jakobíni je převzali z oděvu prostých námořníků. Lze se ptát, proč asi tak nějací plavčíci pobíhali po lodích v dlouhých kalhotách. Že by to bylo proto, že byly vážně pohodlné?
A to i ve velmi teplém počasí - většina tehdejších obchodních i válečných lodí operovala ponejvíce mezi 40. rovnoběžkou severní šířky a 40. rovnoběžkou jižní šířky. Jak známo, lodě tehdy obeplouvaly Afriku a mířily do Indie a Indočíny, pohybovaly v Karibiku nebo Pacifiku, vozily zboží mezi Evropou a Amerikou, případně otroky z Afriky do Ameriky. Vzhledem k tomu, že lodě byly v těch dobách dřevěné, někam za 60. rovnoběžku se vydávaly jen velmi výjimečně. Námořníci tudíž většinu plaveb trávili v subtropickém a tropickém klimatu.
Ostatně, stačí se také podívat, jak vypadají tradiční oděvy ve většině zemí subtropického a tropického pásu od západní Afriky po jihovýchodní Asii. Většinou je to u mužů i u žen cosi, co vypadá jako volná „noční košile“ s plandavými rukávy, která sahá buď po kotníky - a pak je oděvem jediným, nebo zhruba po kolena - a pak je doplněna ještě více či méně „plandavými“ kalhotami, případně něčím jako sukní. Stačí se podívat jenom na tu wikinu na hesla jako „kanga“, „sarong“ , „kurta“, „churidar“, „gomesi“ nebo „thawb“. Myslíte si, že to v těchto zemích ti lidé nosí „pro srandu králíkům“? Nebo snad proto, že je těší v těch vedrech trpět?
Proto si myslím, že pokud někdo z jakéhokoliv důvodu nosí do sandálů ponožky, opravdu jej „neubyde“, doplní-li je také o dlouhé kalhoty. To samé platí i pro lidi, co mají křečové žíly nebo třeba lupénku - fakt není dvakrát estetické je ukazovat. Stejně tak není ničím „nespravedlivým“ radit obézním lidem, aby nenosili kraťasy a minisukně (minišaty).
Mimochodem, zrovna v Africe a Arábii (částečně i v Turecku a Persii) jsou za „krásné“ považovány dámy poněkud „oplácané“ nebo dokonce obézní - což někdy vede i k takovým extrémům, jako je „vykrmování nevěst“ v Mauretánii. Ovšem - jak se každý může přesvědčit z tisíců fotek na internetu, v tradičním africkém oděvu i hodně rozměrné slečny a dámy vypadají jako krásné a elegantní.
Takže vážně nechápu, proč by se lidé bez ohledu na věk měli snažit oblečením své nedostatky zdůrazňovat, místo aby je potlačovali.
A pokud na to, jak vypadají, kašlou - ale současně brečí, že nemají partnera či partnerku, tak jsou dost mimo.
Na související témata:
