Článek
Zato v létě je to jedna velká katastrofa. Téměř každý den potkám člověka, který nejen, že co do oděvu vypadá jako šašek nebo strašák do zelí - což je v podstatě jeho osobní věc, když se mu to líbí, ať si tak chodí - ale bohužel v každém s aspoň kouskem estetického cítění přímo vyvolává odpor. Už jsem psala o obézních slečnách narvaných do o dvě čísla menších strečových minišatů. Poslední dobou se však jak epidemie šíří daleko horší „móda“.
A to jsou slečny a dámy, které na veřejnosti předvádějí „holé bříško“, ačkoliv se jedná o pupek, jaký nemá leckterá těhotná ani v sedmém měsíci. A ne, bohužel se nejedná o nějakou jednu „bláznivku“ na milión obyvatel. Jenom za poslední týden jsem viděla na ulici takových slečen či paní pět. Jednou jsem tu hrůzu stihla potají z dálky vyfotit na mobil, v ostatních případech se mi to už nepovedlo (jednou jsem to tedy taky zkoušela, ale než jsem mobil vytáhla a nenápadně ji dostala do záběru, přijela tramvaj, která mi ji zakryla, a ona do ní navíc nastoupila a odjela). Jinak bych sem těch názorných ukázek toho, co také jsou lidi schopní na sebe obléct, dala více, abyste mi věřili, že si nevymýšlím.
Pánové ovšem nejsou o nic lepší - spousta z nich si nejspíš taky myslí, že neexistuje nic krásnějšího, než je jejich pupek, takže jej touží převést všem v okruhu několika kilometrů. Někteří se dokonce domnívají, že je naprosto úžasné celé to jejich tělo s 30 a více kily nadváhy, takže neopomenou se s celým světem podělit též o „nezapomenutelný“ pohled na jejich poprsí, jehož velikost by jim nejedna štíhlá žena možná skoro záviděla.
Osobně si myslím, že je vrcholem buranství, pokud se muž vyskytuje s holým hrudníkem kdekoliv jinde mimo vlastního domu/bytu/zahrady, bazénu, sauny, koupaliště, pláže u moře (přehrady, rybníka, jezera, řeky) a sportovního hřiště. Dobře, tolerovala bych ty holé hrudníky ještě u těžce manuálně pracujících - zedníků, kopáčů apod., byť si nejsem jistá, jestli opravdu volné bavlněné triko tolik zvyšuje pocitovou teplotu, a stejně tak (protože nejsem expert na bezpečnost práce) netuším, jestli pracovat takto téměř bez oděvu není naopak nebezpečné.
Ovšem „producírovat se“ na ulici nebo v prostředcích MHD „nahoře bez“ mi přijde jako něco totálně nevhodného až odporného - a to i kdyby dotyčný měl postavu jako Arnold Schwarzenegger v dobách své největší slávy. Naprostá většina těchto polonahých buranů má do něj ovšem celé světelné roky daleko.
Vůbec se nedivím, že mnohá města a městečka ve Španělsku, Itálii, Francii nebo Řecku začala chození na veřejnosti v plavkách kdekoliv mimo pláže a uzavřené resorty a pány bez triček a košil dosti přísně pokutovat. Možná by vůbec nebylo od věci, kdyby se k tomu pokutování přidala také česká a moravská města - jako první asi taková, do kterých míří hodně turistů (Praha, Telč, České Budějovice, Český Krumlov, Lednice, Valtice, Hřensko…). Oni totiž podobní nevychovanci se samozřejmě nevyskytují pouze mezi českými občany - a v některých případech by ty pokuty mohly být i docela zajímavý příjem do obecního rozpočtu.
Stejně tak se vůbec nedivím restauracím a hotelům, které nepustí dovnitř (případně nepustí do hotelové restaurace na snídani či libovolné jiné jídlo) lidi v plavkách a pány bez košile či trička. Spíše si myslím, že by se takto měly chovat všechny restaurace. Pokud by dotyčný buran zjistil, že nebude-li aspoň trochu slušně oblečený, nikde mu to pivo nenalijí, donutilo by jej to se chovat slušněji.
Problémem je, že (bohužel) nelze vydat obecní vyhlášku, na jejímž základě by bylo možné pokutovat dívky a ženy, které nosí po městě podprsenku nebo crop top, ačkoliv by velikostí svého břicha mohly soutěžit s těmi pivními pupkáči. Ale pokud by restaurace - včetně restaurací v hotelových resortech - začaly s politikou, že stejně jako muže bez košile, nepustily by dovnitř ani slečny s holými břichy, možná by podobných vorvaňovitých exemplářů ženského pohlaví (které je dle mého názoru plně vhodné nazvat burankami) i na ulicích výrazně ubylo.
Ano, ta slečna v pozadí není moc dobře vidět, ale snad je rozeznatelné, že mezi tím jejím růžovým rádoby topem a stejně růžovými kalhotami je vyvalený tlustý holý břich.
Osobně bych dokonce nebyla tak přísná jako pan Šmíd, který v tomto článku po mužích požaduje košile nebo polo trika (tedy trička s límečkem), dlouhé kalhoty a uzavřenou obuv a po ženách (cituji) „delší šaty“. Možná vzhledem k tomu, že na conech prakticky všichni ti, kteří nechodí v kostýmech, nosí klasická trička („T-shirt“) s náležitě tematickými motivy, přijde mi na veřejnosti včetně restaurací naprosto v pohodě i muž v obyčejném tričku - samozřejmě už ne v nátělníku (a to bez ohledu na to, nakolik „sexy“ má postavu).
Stejně tak je podle mého názoru zcela jedno, jestli má žena šaty kratší, delší, úplně dlouhé, tričko/halenku a sukni nebo tričko/halenku a kalhoty. V případě mužů mě nepohoršují ani pánské sukně - a to nejen u Skotů. Ba dokonce i ty bermudy bych pánům i dámám tolerovala jak na ulici, tak také v normální (tedy nijak luxusní) hospodě, kavárně, cukrárně ba možná i v těch hotelových restauracích.
Také sandály či jiná otevřená obuv mě nijak nepohoršují jak u žen, tak u mužů. Ano, pokud má někdo neupravené nohy s otlaky, zarostlými nehty nebo dokonce s plísní, neměl by je v otevřených botách vystavovat. Proto mi a priori nevadí ponožky v sandálech - navíc mám pochopení pro to, že některým lidem třeba ze zdravotních či jiných důvodů uzavřené boty v létě nevyhovují, ale zároveň jim (ze stejných či jiných důvodů) nevyhovuje ani chodit naboso. To dokážu velmi dobře pochopit, od té doby, co se u obuvi přestala vyrábět „půlčísla“, mám velký problém koupit si padnoucí lodičky - buď mě tlačí, nebo mi padají z nohy. Řeším to tedy tím, že nosím ponejvíc lodičky s otevřenou špičkou.
Jak už jsem psala v tomto svém článku, odpudivá dle mého názoru není samotná ta ponožka, ale to, pokud je mezi horním lemem ponožky/podkolenky a spodním okrajem kalhot či sukně viditelný kus holé nohy. Tedy jinými slovy, chcete-li nosit ponožky (případně podkolenky) v sandálech, noste k nim aspoň dlouhé kalhoty či sukně nejméně po kotníky. Takto to dělají např. Japonci (kalhoty nebo kimona minimálně po kotníky) a v chladném počasí též řeholníci a řeholnice tzv. „bosých“ řádů (hábity mají rovněž nejméně po kotníky).
Jistou výjimkou (potvrzující pravidlo) jsou samozřejmě ponožky či podkolenky jako součást lidových krojů, případně ponožky a podkolenky speciálně navržené a ozdobené tak, aby byl jejich horní okraj vidět - tak matně si pamatuji, že v dobách mého dětství byly mezi děvčaty módou bílé ponožky zdobné krajkou a minimálně dvakrát se už vrátila móda minisukní doplněných výraznými (zpravidla pruhovanými) podkolenkami. Taky součástí tzv. „lolita stylu“ jsou často krajkové či jinak výrazné podkolenky ke kratší sukni, něco podobného (samozřejmě v úplně jiných barvách než „lolity“) občas nosí i gothičky.
Pokud však nejste Skot, Řek nebo Tyrolák oblečený ve svém kroji, lolita ani gothička, berte si k ponožkám v sandálech dlouhé kalhoty nebo sukně po kotníky. A ne, nebude vám v nich větší vedro než v kraťasech nebo bermudách - to je ostatně důvod, proč jsem v předešlém článku tak podrobně popisovala svůj šatník. Ale pro mentálně plašší ještě jednou a polopatě: žiji v Praze, která je v létě naprosto příšerně rozpálená. Vzhledem k tomu, že nemám děti, na dovolenou zásadně jezdím mimo sezónu, takže v těch nejhorších vederech chodím denně do práce a jezdím MHD. Přesto mi v dlouhých volných kalhotách není vedro ani omylem. (A jen tak na okraj, asi 90 % triček a halenek, co nosím, jsou v černé barvě.)
Ostatně nejen, že jsem v předchozím článku psala o tom, že dlouhé volné kalhoty původně nosili hlavně námořníci (asi ne proto, že by v nich bylo vedro, že?), ale i autorka tohoto článku se zmiňuje o tom, že její dědeček na vesnici jako ochranu proti horku nosil přesně to, co já doporučuji dnešním mužům - tedy dlouhé volnější a světlé kalhoty a košili s krátkým rukávem. Trochu tedy lituji tu její babičku, která toho na můj vkus nosila v létě zbytečně moc, košile a sukně by bohatě stačily, ta šatová zastěra, či co je to za nesmysl, je už nadbytečná - osobně bych tedy na léto dala přednost oděvu toho jejího dědečka. Jestli na hlavu šátek či kšiltovku (nebo kloubouk, případně taky nic) je samozřejmě už věc vkusu.
V každém případě by mělo být věcí jisté zdvořilosti a ohleduplnosti vůči okolí nevystavovat veřejně to, co je odpudivé - ať je to plíseň na nohách, křečové žíly nebo tlustý pupek - a to bez ohledu na to, jestli člověk může či nemůže za to, že něco z toho má.
