Článek
Stejně tak Japonci obou pohlaví svou tradiční obuv (které my, kdovíproč, říkáme „vietnamky“) rozhodně nenosili a nenosí na bosou nohu. Naopak za tímto účelem se už celá staletí v Japonsku šijí a prodávají speciální „ponožkové palčáky“.
Nevím, jak přesně vypadali římští legionáři s ponožkami v sandálech. Pravdou ovšem je, že - protože v Germánii byla fakt zima, na kterou nebyli zvyklí - se od „barbarů“ také dost rychle naučili nosit kalhoty. Představuji si to tedy tak nějak, že Římané měli na sobě sandály s ponožkami, přes to něco jako trochu širší legíny a přes tyto legíny pak obvyklou římskou zbroj, co ji známe z historických filmů. Takže těch ponožek asi byl vidět jenom kousek - a dost možná jejich horní okraj kryly ty kalhoty.
Pokud jde o Japonce a Japonky, tak ti svou tradiční obuv většinou nenosí k evropskému oblečení, ale k jejich tradičnímu. Případně ještě doma k oblečení pro volný čas, což je obvykle nějaká obdoba našich „teplákovek“ či froté pyžam - ovšem slušně vychovaný Japonec či Japonka v něčem podobném rozhodně neleze na veřejnost. Takže „mezi lidmi“ jsou k vidění ty „ponožky v sandálech“ takřka výhradně v kombinaci s tradičními oděvy, které jsou u obou pohlaví dlouhé minimálně po kotníky - u žen můžou být kimona i delší. Tedy opět, z ponožek jsou v podstatě vidět pouze chodidla obalená látkou, nikoli už horní lem ponožek - natož pak kus holé nohy bez ponožky.
Podle mého osobního názoru totiž nejsou vrcholně neestetické v sandálech ty samotné ponožky jako takové, ale pouze následující vizuální vjem: vidíme nohu obutou v ponožce a sandálu, nad sandálem horní lem té ponožky, nad horním lemem ponožky větší či menší kus holé nohy (v případě mužů a ezolesan ještě ke všemu chlupaté - což tedy u Japonců, stejně jako u těch Římanů, nehrozilo) a nad tímto kusem holé (chlupaté) nohy teprve nějaké kalhoty.
Chápu, že někdo chce či dokonce ze zdravotních důvodů potřebuje nosit co nejpohodlnější obuv - a co si budeme povídat, máloco je na nošení tak pohodlné, jako dobře vybrané sandály. Stejně tak chápu, že mnozí nositelé sandálů z nejrůznějších důvodů - počínaje hygienickými přes zdravotní (třeba takový diabetik by bosé nohy raději mít neměl) a konče i estetickými (haluxy, exémy či vystouplé žíly je lépe překrýt látkou než ukazovat) - ovšem daleko méně už chápu, proč takovýto člověk nemůže k těm sandálům s ponožkami mít také oblečené dlouhé kalhoty.
Přece pokud jsem „zimomřivec“, tak jsou pro mě dlouhé kalhoty příjemnější, protože mi v nich není taková zima jako v kraťasech. Pokud jsem diabetik, pro kterého je rizikovým jakékoliv zranění na noze, pak zase dává daleko větší smysl mít tu nohu krytou pokud možno celou. A pokud mám křečové žíly nebo exém, nejspíš tento estetický defekt nemám pouze na nártu a na kotníku, ale velmi pravděpodobně pokračuje na té noze i o něco výš. Takže opět, proč to ukazovat, místo abych to schoval(a)?
Opravdu mi není jasné, proč pisatelka článku, která nosí ponožky v sandálech při cestování, protože je jí v autě, autobuse či letadle zima, k těm sandálům s ponožkami nosí tříčtvrťáky. Přece kdyby měla na sobě dlouhé kalhoty, tak by jí bylo zima ještě méně - což by jí zřejmě bylo také příjemnější.
Zároveň ovšem je zcela nepodloženou pověrou, že v dlouhých kalhotách je v teplém počasí člověku vždycky větší vedro než v kraťasech či tříčtvťácích. Opravdu nezáleží na délce kalhot (případně i sukně), ale pouze na materiálu, z jakého jsou ty kalhoty/sukně ušité. Kalhoty třeba „až na paty“ ušité z lehké prodyšné látky, jsou vždycky stokrát příjemnější, než kraťasy z hrubé a teplé látky.
Takže lidé, pokud už nosíte ponožky v sandálech, noste k nim také dlouhé kalhoty. Budete vypadat mnohem líp, věřte mi! (Potvrzuje 9 z 10 římských legionářů a 19 z 20 gejš.)
