Článek
První věcí je, že by to nemohlo být stylem „jeden střih pro všechny na celý rok“. Jinými slovy by muselo existovat několik variant délky sukní - a možná i kalhot. A žáci by měli mít právo si zcela svobodně zvolit nejen preferovanou délku, ale též i to, zda chtějí mít jako součást své školní uniformy sukně, kalhoty nebo případně obojí.
Existují totiž děvčata, která nošení sukní nenávidí. A můžou k tomu mít nejrůznější důvody. Počínaje tím, že jsou „sportovní typy“ a v sukni se prostě necítí, a konče třeba tím, že (v pubertě dosti časté) mají „mindráky“ z toho, že mají „křivé“, „tlusté“ či jinak „ošklivé“ nohy, které tím pádem nechtějí v sukních veřejně ukazovat.
Pak zase existují ženy a dívky, které nemají problém si pro slavnostní událost - např. návštěvu divadla - sukni obléct, ale „na běžné nošení“ dávají zásadní přednost kalhotám, které považují za pohodlnější. Např. moji babičku, jinak penzionovanou učitelku češtiny, dějepisu, zeměpisu a tělocviku, jsem ve svém životě viděla v šatech nebo v sukni snad pouze dvakrát, i do divadel nosila kalhotové kostýmy, zatímco mou druhou babičku herečku si zase téměř nepamatuji oblečenou v kalhotách. Přičemž byly obě zhruba stejně staré (rozdíl mezi nimi byl cca 5 let) a obě se narodily a vyrostly ve velkoměstě.
Není ani taky rozumného důvodu, proč by - pokud by tedy chtěl - nemohl nosit občas sukni i kluk. A ne, rozhodně nejde o nějakou transexualitu nebo snad o „moderní gender“. Ostatně nevím nic o tom, že by třeba Skotové byli nějací extrémní „progresivisti“, natož pak že by byli všichni nějak trans. Konečně soudce či akademické funkicionáře v talárech asi taky nikdo nepodezírá, že si jejich nošením „hrají na ženské“.
Zkrátka a dobře ve starověku a raném středověku většina civilizovaného světa kalhoty jako oděv neznala, takže i muži nosili něco, co bychom dnes nejspíš označili za „šaty“ nebo „sukni“. Filmoví znalci si jistě vzpomenou na slavnou scénu z filmu Noc v muzeu 2, kdy při „verbování záporáků“ je hlavním tématem diskuse oděv, který má zlý faraon na sobě. A stále ještě v některých zemích ty „šaty a sukně“ muži nosí - např. sarong a jemu podobné oděvy ve většině tropických a subtropických zemí.
Prostě pro někoho - bez ohledu na pohlaví - může být v letním vedru pohodlnější sukně než kalhoty. Znám pár kluků (všichni ortodoxně hetero, kteří opravdu se svou genderovou identitou nemají žádný problém, jeden z nich je dokonce docela velký pravičák), kteří nosí v létě pánské sukně rádi prostě jenom proto, že jsou jim v teplém počasí pohodlné. Zatímco nějaký jiný člověk - a opět zase zcela bez ohledu na své pohlaví - se může cítit mnohem lépe v kalhotách než v sukni, a to dokonce i v pětatřicetistupňovém vedru.
Další věcí je délka - někomu jsou v létě pohodlné bermudy či kraťasy, zatímco jinému dlouhé nohavice. Taktéž ne každá holka, která sukně nosí ráda, má ráda všechny jejich délky. Některá je natolik stydlivá (nebo opět má mindráky kvůli svým nohám), že se necítí dobře v sukních nad kolena, a jiná zase naopak naprosto nesnáší sukně do půl lýtek či ještě delší, protože má pocit, že v nich „vypadá jako stará bába“.
Na toto vše by se při tvorbě školních uniforem musely brát ohledy - tedy že by každý žák měl právo vybrat si, jestli chce nosit sukně či kalhoty, případně obojí, a jak dlouhé. Školní uniforma by rozhodně neměla být něco, co by příslušné dítě nenávidělo, protože je mu to nepohodlné nebo si v tom připadá „ošklivě“ či „hloupě“ vypadající. Naopak by to mělo být oblečení, které by bylo dítěti pohodlné, cítilo by se v něm dobře a tudíž by jej nosilo rádo.
Asi dá zdravý rozum, že nemá-li dítě chodit do školy s odporem, nesmí mu být odporná už samotná školní uniforma. A současně má-li školní uniforma působit tak, aby se děti ve škole místo na to, co mají na sobě, soustředily především na výuku, nesmí je školní uniforma nikde škrtit ani „kousat“ a nesmí jim v ní být jak vedro, tak zima.
Je třeba si uvědomit, že vážně nežijeme v zemi, kde se během roku teplota mění jen o nějakých 10-15 stupňů nahoru či dolů - jako je tomu např. v některých částech Británie či Japonska. Ale že mezi lednem a červnem může být teplotní rozdíl klidně i přes 60° C. Takže je další vážnou otázkou materiál, ze kterého by ta uniforma měla být ušitá.
Vlněné kalhoty či sukně (plus k tomu i sako či svetr) jsou docela fajn od řekněme října do března či dubna, ale pokud je v květnu, červnu a září kolem 25-30° C - což v dnešní době není nic neobvyklého, tak chudáci děti, které by se v něčem podobném měly ve škole celý den „péct“. Každá školní uniforma by tudíž vyžadovala minimálně dva „základní modely“, jeden pro chladnější počasí a druhý pro teplejší, které by se tím pádem musely dost zásadně lišit nejen střihy, ale i použitými materiály - pro „letní počasí“ nějakou lehkou bavlnu nebo umělé hedvábí (nosí se hodně v Indii a asi tam dobře vědí proč) a pro chladné počasí naopak hrubší vlněný nebo směsový úplet.
Tedy jinými slovy by ta uniforma (uniformita) musela být hlavně o použitém vzoru a barevnosti, ale nezbytně nutně by muselo existovat několik verzí jak co do materiálu, tak i co do střihů. Tedy ve skutečnosti ne pouhá jedna uniforma, ale jistá „kolekce“ kalhot, sukní, halenek/košil, sak a svetrů jak „na léto“, tak i „na zimu“. Z této „kolekce“ by si pak každý žák či žákyně na příslušný školní rok vybral(a) několik kousků teplého oblečení a pár dalších kousků oblečení lehčího (letního).
Vzhledem k tomu, jak rychle děti rostou, velmi pravděpodobně by bylo nutné pro každý školní rok pořizovat nové oblečení - a možná dokonce sem tam přikupovat nové kousky i během školního roku.
I za těchto okolností by asi školní uniformy mohly být i pro sociálně slabší levnější záležitostí než muset dětem do školy kupovat „normální“ oblečení. Bylo by totiž možné je „chrlit“ jako velkosériovou konfekci a jednotlivé školy by se mohly rozlišovat pouze detaily typu nášivek na svetry a saka, límci na halenkách, kravatami apod. A samozřejmě by se školními uniformami zabránilo v tom, aby se žáci mezi sebou rozlišovali na ty, kdo nosí oblečení „značkové“, a na ty druhé. Všichni by totiž měli oblečení té stejné „značky“.
Pokud bychom tento trend „jedné značky pro všechny žáky“ chtěli „dotáhnout k dokonalosti“, musely by pak existovat jako součást školních uniforem i pro všechny stejné zimní kabáty či bundy, zimní a letní boty, čepice a šály, možná dokonce i školní aktovky.
Ovšem i tak si myslet, že by školní uniformy samy o sobě zabránily jakékoliv možnosti šikany, by byla opravdu velká naivita.
