Článek
Školní uniformy jsou rozšířené po celém světě, nosí je žáci v Americe, Indii, Číně, Vietnamu, jen Evropa je uniforem prostá. Tedy vyjma Velkou Británii, kde je tato tradice hluboce zakořeněna.
Odpor Čechů k uniformám ve školách vznikl zřejmě v dobách, kdy nám šel příkladem Sovětský svaz. Ano, tam na školách byly uniformy povinné a zřejmě už z tohoto principu se každému systém uniforem už dopředu protivil. Doba, kdy se hlásalo heslo: „Se Sovětským svazem na věčné časy“ odezněla, konec konců i tam byly školní uniformy zrušené, mohli bychom pohlédnout i na jiné vzory a zamyslet se nad přínosem takového oblečení.
- Setření sociálních rozdílů.
Tak trochu by se setřely sociální rozdíly mezi dětmi. Ano, opravdu by to nebilo na první pohled do očí, že jedni chodí do školy oblékaní velmi nákladně, v drahém a značkovém oblečení a jiní nosí ošacení po starších sourozencích.
- Slušivé a elegantní.
Dětem by to slušelo a naučily by se chodit oblékané také elegantně, pochopily by, že různé situace prostě vyžadují rozdílné oblečení. Dnešní tepláková móda je zřejmě pohodlná, ale je vhodná spíš na hřiště nebo do přírody. O nějaké eleganci nemůže být ani řeč. Dívky, které vlečou nohavice svých módních širokých kalhot blátem a poté si od bahna špiní ponožky ve školních přezůvkách, by také vypadaly podstatně lépe v sukni.
- Odpadlo by značné rozčilování rodičů, ale i dětí a učitelů.
Zřejmě to jako rodiče také znáte. Požadavky typu: „Podívej se, jak ty kalhoty vypadaj, takhle už do školy prostě nemůžu! Tys mi nevyprala ten růžovej svetr? No to nemyslíš vážně, ten jsem si chtěla vzít zítra na sebe. Cos mi to tam připravila na pondělí do školy, v tom nemožném triku rozhodně nepůjdu!“ Ano, ani tyto děti by se nemusely rozčilovat. Natáhly by uniformu a vyrazily by bez řečí. Stejně tak, jako učitelé. Někteří už rezignovali, jiní se snaží ještě něco řešit. Třeba příliš krátké sukně nebo velké dekolty šesťaček, nebo kluky, kteří v mrazu dorazí do školy klidně v kraťasech. Řeší s dětmi a nakonec se jim dostane ponaučení od rodičů, že jejich dítě si bude chodit v čem uzná za vhodné. Pochopitelně se mohou nalézt i učitelé, kteří si vaše dítě předem zaškatulkují podle jeho vzezření. Opět může nastat boj školy s rodinou žáka.
- Děti by se dokázaly více soustředit na výuku, přestaly by řešit otázky různých svršků.
Tyto starosti by si mohli žáci řešit až po výuce, ve volném čase. Hlavu by nezatěžovaly zbytečné úvahy a přestávky by nebyly plné nekonečných diskuzí o tom, kde která spolužačka sehnala tak skvělou mikinu, nebo proč spolužák vypadá jako hastroš.
Také u nás se na některých školách nosí uniformy, jsou to většinou prestižní školy soukromé. A děti jsou se systémem spokojené. Vědí, že náležejí k sobě, jsou jeden školní tým. Žádný problém nemají.
Školní uniformy by přinesly mnohem více užitku i úspor rodičům než zrušení lyžařského kurzu, který je stále dokola medializován. Lyžařský kurz zbytečný je, je k ničemu. V sedmé třídě část dětí lyžovat umí, protože je k lyžování vedla rodina odmalička, část dětí pojede na lyže poprvé a naposledy. Lyžovat se stejně nenaučí. Jenže jet chtějí všichni. Nejde pro ně jen o lyžování, pro některé vůbec ne, naopak se bojí, že se třeba ztrapní svojí neobratností, ale nechtějí zůstat mimo kolektiv, chtějí zažít pobyt na horách. Kurz je nepovinný. Ale znáte to. Rodiče dětem přání splní, ale pláčou nad cenou, kterou museli zaplatit. Lyžařský kurz je pozůstatkem z éry předrevoluční, ale jsou tu také novodobé pijavice, které vysají peněženky rodičů. Jisté základní školy, vozí děti od čtvrté třídy k moři. Taktéž nepovinné, ale opět, jet chtějí všichni. Někteří u moře ještě nebyli, jiní jezdí dvakrát za rok. Jenže vašim dětem je deset let a už to není jen o těch penězích. Bojíte se o ně. A od páté třídy dvakrát do roka pravidelné pobyty v Anglii. Také chtějí jet všichni
Mezi našimi dětmi je stále více psychicky labilních. Dostávají se do situací, kdy už nechtějí ani žít. Základní škola by měla děti vzdělávat, učit je a v těch nejlepších podmínkách a bez rušivých elementů. Bylo by dobré odpoutat pozornost od rozdílnosti možností oblečení, pořádání nesmyslných kurzů a výletů, ale zaujmout spíše děti stylem výuky, podporovat jejich talent a schopnosti. Přistupovat ke každému jedinci individuálně. Chápejme to tak, že individualitu netvoří oblečení, ale osobnost člověka.
