Článek
Za prvé vás to moc nezajímá, protože jste tu kvůli užívání volného času, popíjení vínka či cavy a pojídání tapas a za druhé proto, že jim stejně nebudete rozumět. I kdyby Vaše znalost španělštiny byla na dobré úrovni a všude se domluvíte, místní budou mezi sebou mluvit katalánsky.
Jenomže Katalánců v poměru k ostatním přítomným národům ubývá, a to i vlastní vinou. V hlavním městě Katalánska Barceloně v letošním roce historicky poprvé počet psů převýšil počet dětí.
Statistiky z roku 2023 mluví také neúprosně. Téměř 400 tisíc obyvatel Barcelony tvoří cizinci, což znamená zhruba čtvrtinu veškerého obyvatelstva. Do tohoto počtu se ovšem nepočítají všichni ti, kteří se narodili v jiné zemi a už získali občanství. I s nimi je jich přes půl milionu a tvoří přes 30 procent.
A trend dále stoupá v neprospěch Katalánců. Asi není proč se divit, že se původní obyvatelé cítí poněkud utlačovaní.
Možná vás překvapí, která národnost v celkovém počtu převyšuje ty ostatní. Nejsou to Španělé, kteří se navíc do statistik nepočítají, byť z pohledu Katalánců by tam své místo mít také měli. Nejvyšší zastoupení cizinců mezi 177 různými registrovanými národnostmi mají Italové s 37 procenty, následováni Kolumbijci, Pákistánci a Číňany.
S těmi Italy se to ale má následovně. Třetina takzvaných Italů totiž nepřijíždí z Říma nebo Sicílie, ale z Argentiny. Argentinci si totiž mohou zažádat o italský či španělský pas, pokud mají v těchto zemích předky. A vzhledem k historii Argentiny je takových obyvatel této jihoamerické země převaha.
Takže kdybychom to vzali logicky, Argentinci budou pravděpodobně tvořit nejvyšší procento z celkového počtu cizinců žijících v Barceloně. A že by je Katalánci měli nějak zvlášť v lásce, se zrovna říct nedá.
Čím se převážně živí Kolumbijci, nevím, ale Pakistánci mají večerky, zatímco Číňani provozují většinu bister a obchodů s názvem Bazar, což je takové smíšené zboží pro domácnost.
A do toho všeho přijedou každoročně do Barcelony a na Costa Bravu miliony turistů z celého světa. Taky by vás to možná trochu štvalo, že?
Angličané v počtu cizinců v Barceloně nehrají žádnou podstatnou roli, ale to má svůj důvod. Většina z nich se totiž usadila ve Španělsku už před Brexitem, a to převážně na důchod. Z logiky věci tudíž vyplývá, že za tímto účelem nevyhledávají městské aglomerace, ale menší městečka převážně na pobřeží.
Je známým faktem, že jih Španělska kolem Malagy a Marbelly by se s trochou nadsázky dal považovat za víc anglický než španělský, také vzhledem k tomu, že Angličané se rádi pohybují ve vlastních komunitách a s místními se příliš nemíchají. Ale zůstaňme v Katalánsku.
I Costa Brava je populární mezi anglickými důchodci, jenomže zejména poslední dobou se jejich vztahy s místními přiostřují. Katalánským městem Girona, které je po Barceloně dalším oblíbeným cílem nejen turistů, ale i přistěhovalců, začaly hýbat emoce a zdejší usazení Angličané oprávněně znervózněli.
Girona
Skupina aktivistů zformovala „Platformu za redukci turismu v Gironě“ a vyzvala radnici k zavedení nových pravidel hry. Argumentují tím, že masový turismus zabíjí tradiční hodnoty, sousedské vztahy a již dávno dosáhl svého limitu.
Hnutí vyzvalo představitele města, aby zvýšilo hlídky a zaměřilo se na ilegálně pronajímané byty, ale ve svých požadavcích zcela nepochopitelně žádají i o zveřejnění seznamu zahraničních rezidentů. Také vám to připomíná žluté hvězdy na dveřích?
Tento požadavek samozřejmě vyvolal vlnu nevole na sociálních sítích a strachu zejména mezi anglickými majiteli nemovitostí. Jistě nebude nikdy naplněn, ale nálada ve společnosti je i tak napjatá.
Mezi oficiální důvody, kterými aktivisté své požadavky zdůvodňují, patří mimo jiné využívání místních zdrojů, k čemuž jim pomohl zoufalý nedostatek vody v posledních měsících, klimatická krize, destrukce místní kultury a tradičních hodnot.
Jedná se o hnutí, které snad nezíská větší pole působnosti, ale jejich hesla až příliš připomínají fašistické tendence a na klidu místním usedlíkům rozhodně nijak nepřidávají. Ti se dříve potkávali nad skleničkou vína a tapas v místních restauracích, dnes se raději navštěvují doma, aby příliš neprovokovali tím, že budou mezi sebou na veřejnosti mluvit anglicky.
Vlna odporu proti turismu se táhne od ostrovů přes pevninu až po Costa Bravu a má daleko hlubší příčiny než nenávist k jiným národům, kterou jako takovou místním v žádném případě nelze podsouvat. Koneckonců i díky turismu země prosperuje.
Ovšem lze připustit, že je těžké zápasit s minimálním příjmem, nezaměstnaností mladých a marným hledáním bytu k pronájmu či koupi za přijatelnou cenu při vyšroubovaných cenách nemovitostí a priori určených pro zahraniční návštěvníky.
A místním už dochází trpělivost. Vidí Angličany, kteří si přijeli užívat toho, co patří jim. Ať už je to sluníčko, pláže, víno, skvělé jídlo, ale i historické domy vybudované jejich předky. Na mnohé z toho oni sami nemají.
Přidám perličku z Barcelony, kde se zastupitelé elegantně poprali s odporem místních obyvatel proti turistům využívajícím autobusovou linku číslo 116. Ta totiž vede k druhé nejnavštěvovanější místní památce Park Güell. Jde o malý městský autobus jezdící úzkými uličkami a sloužící obslužnosti čtvrti. Jenomže místní babičky s hůlkami a maminky s kočárky se do něj kvůli turistům už nevešly, a to byl problém vyvolávající pochopitelnou nevoli.
Radní dali na popud obyvatel hlavy dohromady a vymazali linku z aplikací přepravních operátorů a Google map. Místní se pošetilosti svých představitelů zpočátku smáli, ale nakonec jim dali za pravdu. Zdá se, že mají svůj městský autobus zase převážně pro sebe.
Nikdy by mě nenapadlo, že najdu někde ve světě národ tolik podobný Čechům a tím méně ve Španělsku. Jenomže Katalánsko není tak úplně Španělsko.
Nemám tím na mysli nevraživost vůči turistům, usazencům, či jejich radikálnost. Ale pravdou je, že na rozdíl od typického Španěla nám nejsou Katalánci povahově příliš vzdálení. I oni jsou spíš uzavření, chladnější, opatrnější a není snadné dostat se jim pod kůži.
Chcete-li v Katalánsku delší čas pobýt, či se zde usadit, přijměte fakt, že tu jste na návštěvě, ať už to vy sami chápete jakkoli. A jestli se vám budou jejich pravidla, zvyklosti, tradice či náhledy na věc zdát zvláštní, mějte na paměti, že jsou jejich. Respekt k těm, kteří nám poskytli své nebe nad hlavou, je otázkou vyspělosti.
A kdybyste se jim chtěli pod tu jejich nedůvěřivou kůži nakonec dostat a pochopit je, naučte se katalánsky. Taky se do toho pustím.
