Článek
V roce 929 vpadlo do Čech vojsko římského krále Jindřicha Ptáčníka podporované oddíly bavorského vévody Arnulfa. I přes odpor českého knížete Václava a jeho ozbrojené družiny nepřátelé pronikli až k Praze a Václavovi nezbylo než uzavřít se silnějším protivníkem mír. Smírné řešení a „poddání se“ spojené s placením daně pak podle Wikipedie uchránilo rodící se český stát před Jindřichovou dobyvačnou politikou uplatňovanou vůči pohanským severnějším Slovanům. Související Jindřichův dar relikvie (paže) svatého Víta dokládá, že Václava uznával za politického a křesťanského partnera, Václav si zachoval vládu nad svým územím a do domácích záležitostí mu Jindřich nezasahoval.
Kronikář Kosmas ve své kronice uvádí, že onen poplatek (tribut) údajně činil 500 hřiven stříbra a 120 volů a Češi jej zpočátku nepravidelně odváděli římským panovníkům už od doby císaře Karla Velikého začátkem 9. století. Nejednalo se tedy o novinku, akorát kníže Václav se zavázal jej platit každoročně.
S touto podřízeností se však odmítl smířit mladší Václavův bratr Boleslav, který nechal svého sourozence zavraždit pravděpodobně v roce 935 ve Staré Boleslavi. Za tento svůj čin pak Boleslav, který se po bratrově mučednické smrti stal českým knížetem, získal přezdívku Ukrutný. Záhy po nástupu na trůn se však Boleslav dostal do sporu se synem Jindřich Ptáčníka a svým vrstevníkem, německým králem (936–973, od 962 císařem) Otou I. Jak uvádí web biography.hiu.cas.cz zřejmě proto, že neuznal jeho svrchovanost nad českým územím a odmítl mu platit onen zmíněný tribut.
Boleslav I. vyobrazený v rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě.
Přímou záminkou k válce se stal Boleslavův zásah proti místnímu vládci někde v severních či severozápadních Čechách, který byl poddán přímo Otovi. Ten pak vyslal do Čech několik výprav, ale přes jisté úspěchy (v pramenech jsou zmiňováni čeští vznešení zajatci) se mu zpočátku nepodařilo Boleslava definitivně porazit. Naopak česká vojska několikrát odvetou plenila sousední oblasti říše. Nakonec však český vládce uznal, že nemůže proti mocné sousední říši trvale válčit a už vůbec takovou válku vyhrát. Výsledkem proto byla po čtrnácti letech bojů roku 950 kompromisní dohoda, která umožnila oběma stranám zachovat si tvář. Boleslav uznal Otovu svrchovanost a zavázal se platit císaři výměnou za mír „výpalné“. Na oplátku si udržel do jisté míry samostatné postavení a volnou ruku při centralizaci správy v Čechách, založené na podmaňování území jiných rodů.
Boleslav tak uznal Otovu nadvládu a stejně jako svatý Václav slíbil každoročně odvádět tribut. Přesně to vystihl v knize Dějiny českých zemí historik Dušan Třeštík. „Přiklonil se tak vlastně k té politice, pro níž bratra zabil. Uznal, že nový český stát nemůže existovat vedle mocného souseda, aniž by s ním uspořádal své vztahy.“ Jediný rozdíl byl v tom, že svatý Václav dokázal pochopit realitu dříve než Boleslav. Je tedy nesmyslné a v rozporu s historickou pravdou stavět do protikladu údajně „slabošského“ Václava a statečného Boleslava. Vždyť Václav dokonce v osobním souboji na meče na Boleslavově hradě mladšího bratra přemohl, když mu dokonce zlomil meč. Toho zachránili jeho družiníci, kteří mu přispěchali na pomoc a Václava u vrat kostela zabili.
Boleslav však nakonec svého podlého činu litoval. To dokazuje především skutečnost, že Václavovo tělo nechal pravděpodobně v roce 938 obřadně přenést do Prahy a zavražděný kníže začal být záhy uctíván jako světec.
Odkazy:
Dějiny Zemí Koruny české v datech, František Čapka, Nakladatelství Libri, Praha 1999
Dějiny českých zemí, kolektiv autorů, Nakladatelství Karolinum, Praha 2018
