Článek
V roce 1410 nastala kuriózní situace. Několik měsíců byli vedle sebe tří římští králové. Václav IV., Zikmund a Jošt, z nichž největší legitimitu měl poslední z nich. Kuriózní bylo, že se jednalo o Lucemburky a dokonce o příbuzné, český král Václav IV. a uherský král Zikmund byli bratři, moravský markrabě Jošt pak jejich bratrancem.
Jošt se narodil roku 1351 v Brně. Jak uvádí web drakkaria.cz, byl nejstarším synem moravského markrabětě Jana Jindřicha Lucemburského, mladšího bratra císaře Karla IV., a Markéty Opavské pocházející z přemyslovské dynastie. Od malička byl vychován k úloze budoucího moravského vladaře. Dvorské etiketě, diplomacii a politickému umění se pak učil na místě nejpovolanějším, v císařském sídle na Pražském hradě. Seznámil se zde také s nejvýznamnějšími osobnostmi evropské politiky. Státnickou školu tedy dostal tu nejlepší, jakou mohl mít.
Karel IV. (uprostřed), Václav IV.(vlevo), Jošt (vpravo)
Po smrti svého otce v roce 1375 se Jošt stal moravským markrabětem, o vládu se však musel dělit s mladšími bratry Prokopem a Janem Soběslavem. Zatímco Jan Soběslav umírá o pět let poději, s Prokopem vedl dlouholeté války o vládu na Moravě. Ty skončily až Prokopovou smrti v roce 1405 a Jošt se tak stal jediným moravským vládcem. Byl také markrabětem braniborským a z toho titulu i římským kurfiřtem oprávněným volit římského krále. V roce 1383 byl Jošt jmenován generálním říšským vikářem v Itálii, což mu zajistilo významný vliv v celé Svaté říše římské. Jošt byl velmi ambiciozní, politicky nadaný a ve své době, asi nejschopnějším Lucemburkem. Konkurovat mu mohl možná Zikmund, ale slabocha Václava IV. předčil o několik tříd.
V roce 1387 podpořil Jošt Zikmunda Lucemburského v jeho snaze o získání uherského královského trůnu. Když se Zikmund stal uherským králem, na Jošta nezapomněl a odměnil hoBraniborskem. Jeho vztahy s Václavem IV. se však ocitly na bodu mrazu. Ten mu dokonce roku 1388 odebral titul lucemburského hraběte a další pravomoci v Alsasku.
Spor mezi oběma bratranci se podle Wikipedie vyostřil v roce 1394, kdy se Jošt stal členem Panské jednoty, která otevřeně vystoupila proti Václavovi. Vzbouření šlechtici krále zajali, když mu předtím přednesli stížnosti na nepořádky ve správě země i říše, na opomíjené nároky panstva a libovůli králových milců. Krále se zmocnili 8. května v Králově Dvoře u Berouna a odvezli jej do Horních Rakous na hrad Wildberg, v průběhu cesty pobyl rovněž na rožmberských hradech Příběnice, Český Krumlov a Vítkův kámen. Českého krále z internace vysvobodil až jeho bratr Jan Zhořelecký. Václav však by nakonec nucen 19. března 1396přijmoutpodmínky šlechty.
Joštova kariéra vyvrcholila v roce 1410, kdy se ucházel o zvolení římským králem Tomu předcházel rok 1400, kdy byl Václav IV. z tohoto postu sesazen a místo něj zvolen Ruprecht Falcký, který o deset let později zemřel.
Za soupeře měl Jošt svého bratrance Zikmunda, který sice vyhrál první kolo voleb v září, jenomže se nezískal dostatečný počet hlasů a proto se volby opakovaly. Dne 1. října 1410 byl Jošt v kostele sv. Bartoloměje ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římským králem. Rozhodující hlas získal od Václava IV. za slib, že jej bude považovat za staršího římského krále. Necelé čtyři měsíce poté 18. ledna 1411 Jošt náhle v Brně na sídelním hradě Špilberku umírá a okamžitě se podle encyklopedie.brna.cz objevily spekulace o jeho otrávení. Ani tehdejší přísné vyšetřování ani novodobý průzkum Joštových kosterních pozůstatků však násilnou smrt neprokázaly. Jošt je pohřben v kryptě chrámu svatého Tomáše v Brně.
Jošt Lucemburský se dvakrát oženil, nejprve s Alžbětou Opolskou a po její smrti s její tetou Anežkou Opolskou. Obě manželství však byla bezdětná, a tak Jošt po sobě nezanechal přímého mužského dědice. Bývá také nazýván posledním panovníkem Moravy. Přestože se jeho vláda neobešla bez válek, sporů a intrik, jeho mimořádné státnické a diplomatické schopnosti byly nesporné.
Odkazy:
Dějiny Zemí Koruny české v datech, František Čapka, nakladatelství Libri, Praha 1999
