Článek
Panovníci bývají v zemi stmelujícím prvkem, kdežto volené hlavy státu ji v mnoha případech rozdělují, někdy doslova rozeštvávají. Nejhorším neštěstím je přímá volba prezidenta, která v České republice vedla k eskalaci nenávisti a napětí ve společnosti.
Vžijme se tedy do situace, kdy by u nás žádní prezidenti neexistovali a české země byly konstituční monarchií v čele s českým králem, který by stál nad politickými stranami, lidi a společnost sjednocoval, a jak se říká, obrušoval hrany. Tak, jak je tomu v jiných evropských zemích, v jejichž čele stojí králové, knížata a další monarchové. Vzpomeňme jenom na velkou oblíbenost britské panovnice Alžběty II., která své zemi vládla více než sedmdesát let. Když umřela, tak statisíce lidí prostály mnoho hodin ve frontě před britským parlamentem, aby se poklonily rakvi se zesnulou královnou.
Bylo by proto dobře, kdyby všeobecně respektovaná osobnost krále vládla i českým zemím. Výrazně by se zklidnila atmosféra a ubylo by nevraživosti. Panovník by byl lidem oblíbený a vážený, nikoho by neurážel, byl takovým morálním majákem, svými projevy povzbuzoval obyvatele země a v dobách zlých jim dával naději.
To je obrovský kontrast proti tomu, co se děje nyní. Prezidentské volby se staly přehlídkou lží, špíny a nenávisti. Staří Římané proto měli výstižné pojmenování Cloaca Maxima tedy velká stoka. Všichni si pamatujeme na hloupé řeči typu, že otec manželky prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga byl aktivním nacistou. Jenomže ona se od něj už dávno distancovala, nehledě na to, že trestat děti za činy rodičů je odporné a patří ke způsobům komunistů a nacistů.
Prezidentské volby také mohou dostat do čela země lháře, demagogy nebo alkoholiky. Nejde zapomenout na skandální znesvěcující chování Miloše Zemana u korunovačních klenotů v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Známá je také zemanovská lež o Ferdinandu Peroutkovi, který měl údajně napsat v časopise Přítomnost článek Hitler je gentleman, přičemž to nebyla pravda a Zeman byl donucený k omluvě teprve soudní mi rozsudky.
Prezident Beneš vydal v roce 1938 hitlerovskému Německu československé pohraničí bez boje, kdežto sesazený následník českého královského trůnu Otto Habsburský na jaře téhož roku důrazně žádal, aby se stal rakouským kancléřem a země se pod jeho vedením vojensky bránila nacistické agresi.
Český král by tedy byl pro zemi přínosem. Nehledě k tomu, že bychom ušetřili za prezidentské volby. Jenom ty zatím poslední stály náš stát cca 800 milionů korun nehledě k tomu, co za ně utratili samotní kandidáti. Tyto peníze by se jistě daly investovat rozumněji.
Zdroje:
