Článek
„Vévoda Vladislav… přece ustoupil, jednak z bratrské lásky a smířil se se svým bratrem tak, že budou panovati zároveň oba, onen na Moravě, tento v Čechách, že oba jako jednoho ducha budou mít a jedno knížectví,“ tak hodnotí bratrské smíření opat premonstrátského kláštera v Milevsku Jarloch, který ve své kronice sepsal začátkem 13. století dějiny českých zemí v letech 1167–1198.
České země se po smrti krále Vladislava II. v lednu 1174 propadly do chaosu. Panovníci se často měnili, také v důsledku nátlaku římských císařů, kteří za vládce dosazovali své favority. Po smrti knížete a pražského biskupa Jindřicha Břetislava v červnu 1197 se jeho nástupcem stal nejmladší syn krále Vladislava II. Vladislav Jindřich. Proti němu však vystoupil jeho starší bratr Přemysl.
Smíření Přemysla Otakara I. a Vladislava Jindřicha
Hrozilo, že rozhodnou zbraně. Vojska stála na předpokládaném bojišti nedaleko Prahy proti sobě v plné zbroji. Nakonec však zvítězil zdravý rozum. V předvečer bitvy, jak je uvedeno na webu securitymagazin.cz, se podle kronikáře Jarlocha stala nevídaná věc. Vladislav Jindřich, který díky svému spojenectví s českou šlechtou měl silnou armádu, se sešel se svým přítelem, pražským biskupem Danielem. Po dlouhých debatách se Vladislav rozhodl, že knížecí stolec po právu nenáleží jemu, ale naopak jeho bratru Přemyslovi. Místo toho, aby kvůli bratrským sporům zbytečně zemřely stovky lidí, se Vladislav Jindřich rozhodl sejít s Přemyslem. Ve stanu na bitevním poli nabídl svému bratru knížecí stolec a sám si chtěl ponechat vládu nad Moravou. Překvapený Přemysl s nabídkou svého bratra souhlasil a mezi oběma sourozenci byl ujednán smír. Přemysl se stal českým knížetem a později jako Přemysl Otakar I. prvním dědičným českým králem. Vladislav Jindřich pak až do své smrti vládl jako moravský markrabě.
Busta Přemysla Otakara I. v bazilice svatého Jiří
Tento pozitivní vývoj v českých zemích však neskončil šlechetným gestem Vladislava Jindřicha. Oba bratři se podíleli na spravování českých zemí společně, což bylo výhodné nejen pro příznivé poměry v Čechách a na Moravě, ale též pro vztahy se zahraničím.
Politika obou bratrů Přemyslovců spojena s podporou císaře Fridricha II. pak vedla k rozkvětu českých zemí. Klíčovým byl rok 1212, kdy Přemysl získal za svoje zásluhy od nového římského císaře listinu s názvem Zlatá bula sicilská udělující výsadu dědičnosti titulu českého krále.
Po předchozí celkové stagnaci na konci 12. století se české země v následujícím století dočkaly mohutného rozkvětu. Byla zakládána královská města jako centra obchodu a řemesel, mezi nimi Hradec Králové, Plzeň, České Budějovice, Znojmo, Uničov a další. Městská práva získala i starší sídla jako Praha, Brno a Jihlava. Dochází k rozvoji těžby drahých kovů, české země v té době patřily k největším producentům zlata a stříbra v Evropě. Doly se nacházely v Kutné Hoře, Jihlavě, později v Německém (nyní Havlíčkově) Brodě. Zlato se pak těžilo hlavně v Jílovém u Prahy. Roku 1300 byly poprvé v centrální mincovně v Kutné Hoře raženy stříbrné pražské groše. Rozvíjely se vzdělanost a písemnictví, vyrůstaly pozoruhodné románské stavby.
A na počátku tohoto pozoruhodného civilizačního rozmachu stalo usmíření, dohoda, při které rozum v zájmu země zvítězil nad emocemi. Vladislav Jindřich se tak svým činem významně zapsal do dějin českých zemí.
Odkazy:
