Článek
V té době bylo zvykem, že šlechta se starala o své poddané a později zaměstnance. Colloredo-Mannsfeldové nebyli v tomto ohledu výjimkou.
Jak je uvedeno na webu historickaslechta.cz, do Čech přicházejí bratři Rudolf a Jeroným Colloredo v roce 1634 a o dva roky později získávají panství Opočno zkonfiskované Trčkům z Lípy jako spojencům Albrechta z Valdštejna. Zajímavostí je, že Rudolf Colloredo bojoval v císařské armádě generála Tillyho proti protestantským vojskům generála Petra Arnošta Mannsfelda. Tenkrát asi nikoho nenapadlo, že oba rody se v budoucnu spojí do aliance Colloredo-Mannsfeld. Velkopřevor maltézského řádu a zemský velitel císařského vojska v Čechách Rudolf se vyznamenal za švédského vpádu do Čech v roce 1648, kdy velel úspěšné obraně Starého a Nového Města pražského a zabránil tak jejich dobytí nepřítelem.
Spojení Colloredů s Mannsfeldy
V roce 1723 byl rod povýšen do hraběcího stavu a v roce 1763 pak do stavu dědičných knížat v primogenituře. To znamená, že vládnoucí člen rodu užívá titul kníže, ostatní pak hrabě či hraběnka.
K významným členům rodu patřil Antonín Theodor, který se roku 1760 stal polním maršálem a v letech 1777–1811 byl prvním olomouckým arcibiskupem.
K důležité události došlo sňatkem Františka de Paula Gundaccara, který si vzal Marii Izabelu, hraběnku Mannsfeldovou, díky níž získal mimo jiné panství Dobříš, Obořiště a později ještě zdědil Nepomuk a Zelenou Horu. Od té doby oni a jejich potomci užívali jméno Colloredo-Mannsfeld. Spojení obou rodů pak bylo potvrzeno v roce 1789.
I mnozí další příslušníci rodu působili v armádě či ve státních službách. Například Jeroným Colloredo-Mannsfeld byl v druhé polovině 19. století předlitavským (rakouským) ministrem zemědělství.
Na zámku Zbiroh vznikla Slovanská Epopej
K novějším členům rodu patří Jeroným starší narozený v roce 1870, který měl tři syny, Josefa, otce současné hraběnky Kristiny Colloredo-Mannsfeld na Opočně, Jeronýma, který později zdědil dobříšské panství a Weikarda. Sloužil v rakousko-uherském vojenském námořnictvu, dosáhl hodnosti korvetního kapitána a zapojil se do bojů první světové války. Působil též jako námořní přidělenec v Berlíně.
Má také zásluhu na vzniku významné české kulturní tvorby. Pronajal totiž část svého zámku Zbiroh malíři Alfonsi Muchovi, který zde vytvořil v letech 1912 – 1928 svoje monumentální životní dílo Slovanskou epopej, což je cyklus dvaceti velkoplošných obrazů z historie Slovanů. Jeroným umělce při práci často navštěvoval, hovořili spolu a docela si rozuměli.
Colloredo-Mannsfeldové podporovali chudé studenty a stavěli nemocnice
Bývalo zvykem, že šlechtici se starali o lidi na svých panstvích a například jejich talentované děti podporovali ve studiích. Tak tomu bylo i u členů rodu Colloredo-Mannsfeld.
Matka Kristiny Colloredo-Mannsfeld zřídila pro děti mateřskou školu na panství v Rakousku na počátku třicátých let minulého století. Její příbuzní nechali v Opočně postavit nemocnici fungující dosud. Také pomáhali zakládat tělovýchovnou jednotu Sokol a podíleli se i na stavbě sokolovny. Postavili rovněž městu Opočnu vodárnu, která je stále v provozu. Talentovaným dětem svých zaměstnanců umožňovali studium na středních a vysokých školách. V roce 1930 založil Josef Colloredo-Mannsfeld z dobříšské větvě studijní nadaci rodu Colloredo-Mannsfeld, která podporovala dva vysokoškolské a dva středoškolské studenty.
Rod byl jasně antinacistický
Weikard, strýc současné majitelky opočenského panství Kristiny Colloredo-Mannsfeld, podepsal za celý rod prohlášení české šlechty v září 1938, které bylo předáno prezidentu Edvardu Benešovi. Trvalo na zachování jednoty českých zemí a nesouhlasilo s odtržením pohraničních oblastí a jejich připojením k Německu. Další členové rodu Weikardův otec Jeroným st., a jeho bratři Josef a Jeroným se připojili k národnostnímu prohlášení české šlechty v září 1939, které odmítlo nátlak okupačních úřadů, aby se čeští šlechtici přihlásili k německé národnosti.
„Vycházejíce z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách a zejména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlasti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu,“ píše se v něm mimo jiné. Toto prohlášení bylo předáno prezidentu Protektorátu Čechy a Morava Emilu Háchovi.
Jak uvedla Kristina Colloredo-Mannsfeld v rozhovoru pro Deníky Bohemia, její dědeček odmítal v Rakousku zdravit nacistickým pozdravem Heil Hitler.
Nátlaku německé nacistické okupační správy se vzepřeli i ostatní členové rodu Colloredo-Mannsfeld. V rodinné historii je také připomenuta zrada českého kolaboranta, který příslušníky rodu udal, že v rodinném kruhu mluví pohrdavě o nacistickém režimu. To vedlo v únoru 1942 k rozhodnutí gestapa, které prohlašuje všechny členy rodiny Colloredo-Mannsfeld včetně žijících v zahraničí za nepřátele říše a konfiskuje jejich veškerý majetek ve prospěch nacistického Německa. Krátce nato byl v Rakousku vynesen stejný verdikt. Takže jejich majetky byly rovnou vyvlastněny jako rodině nepřátelské říši a potkal je tak horší trest než jiné šlechtické rody, na jejichž vlastnictví nacisté uvalili „jen nucenou správu.“
Franz (Francis) Ferdinand Colloredo-Mannsfeld padl v boji s Německem.
Patřil k části rodiny, která se odstěhovala do zámoří. Franz (později Francis) Ferdinand Colloredo-Mannsfeld se narodil 1. března 1910 v Římě a pocházel ze sierndorfské linie česko-rakouského šlechtického rodu Colloredo-Mannsfeldů. Část dětství strávil u příbuzných na zbirožském zámku. V roce 1918 se svoji rodinou přesídlil do USA, kde absolvoval Harvardskou univerzitu. V roce 1938 odjel do Velké Británii, vstoupil do vojenského letectva RAF a zúčastnil se bojů s nacistickým Německem. Stal se stíhačem a sestřelil několik nepřátelských letadel. V roce 1944 byl bohužel se svým Spitfire sám sestřelen nad Francií a zahynul.
Současnost rodu
Panství Opočno bylo s nepochopitelnou výjimkou samotného zámku vráceno v v devadesátých letech v restituci dceři Josefa Kristině Colloredo-Mannsfeld. Panství Dobříš se zámkem pak v restituci získal její strýc Jeroným IX., který zemřel v roce 1998. Ten dostal zpět do svého vlastnictví také zámek a panství Zbiroh, zbirožský zámek však prodal českému státu. Nyní vlastní zbirožské a dobříšské panství jeho synovec Jeroným (Jerome) X.
Odkazy:
Šlechta na křižovatce, Václav Horčička, Jan Županič, nakladatelství Agentura Pankrác s.r.o., Praha 2017
