Článek
V podvečer 23. února 1981, ve chvílích, kdy se připravovalo hlasování o důvěře pro nového předsedu vlády Leopolda Calva Sotela, jak uvádí ve své bakalářské práci Pavel Dvořák z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, vtrhlo zhruba 200 příslušníků Občanské gardy (Guardia Civil) pod velením podplukovníka Antonia Tejera do budovy Kortesu (parlamentu). Gardisté vypálili několik ran do stropu sněmovny a zákonodárný sbor byl zadržen v hlasovacích lavicích jako rukojmí. Současně generál Milans de Bosch vyhlásil ve Valencii výjimečný stav a do ulic města vyjely tanky. Vzbouření vojáci v Madridu zabrali budovy televize a rádia.
Nastala vážná situace, mladá španělská demokracie se ocitla v ohrožení. Bylo nyní na králi Juanu Carlosi I., jak se rozhodne, jestli se postaví za frankistické pučisty nebo za demokracii. On si vybral druhou možnost. „Koruna nemůže tolerovat žádný čin, který by se jakoukoli formou pokoušel zasahovat do ústavy schválené španělským lidem,“ prohlásil panovník v mimořádném televizním vysílání, oblečený do generálské uniformy. Jak uvedl denik.cz, vzápětí nařídil ozbrojeným silám, aby vzpouru potlačily a přijaly nezbytná opatření k udržení ústavního pořádku. A to se také stalo, pokus o puč byl potlačen a hlavní pučista Antonijo Tejero byl odsouzen na 30 let do vězení.
Je třeba si přiblížit španělskou historii té doby. V roce 1975 zemřel autoritářský vládce Francisco Franco a vystřídal ho král Juan Carlos I z rodu Bourbonů. Země byla silně rozpolcena mezi stoupenci přechodu k demokracii a frankisty požadující zachování stávajícího autoritativního stylu vlády. Postupně však převážila koncepce těch prvních. Situace se vyhrotila v roce 1977, kdy španělská vláda se rozhodla legalizovat komunistickou stranu.
Ministr námořnictva admirál Pita da Veiga složil na protest proti tomu svou funkci a začal vytvářet Vrchní armádní radu, v podstatě stínovou vojenskou vládu. Ta pak vydala prohlášení, v němž dala najevo nesouhlas se zmíněnou legalizací, i když ji oficiálně respektovala. V listopadu 1978 byla zmařena operace Galaxia, první pokus o státní převrat v režii přívrženců generála Franca. Už tehdy za ním stál jako hlavní aktér podplukovník Tejero, který tenkrát vyvázl jenom s půlročním pobytem za mřížemi.
Tato událost ukázala, jaké výjimečné autoritě se mezi španělským lidem těšil král Juan Carlos I. On se tehdy svým rozhodným činem postavil pučistům a většina Španělů jej následovala. V tom s ukazuje síla monarchie, že panovník bývá nezpochybnitelnou nadstranickou autoritou, která je vychovávána k tomu, aby sloužila svému lidu. V tom je velký rozdíl mezi monarchy a prezidenty, kteří národy často spíše rozdělují. Upřímně řečeno, takového Miloše Zemana si na místě Juana Carlose lze jen těžko představit.
Vláda Juana Carlose I. pak trvala až do roku 2014, kdy ve věku 76 let abdikoval ve prospěch svého syna Filipa VI.
Odkazy:
Král Juan Carlos a španělsky přechod k demokracii, Pavel Dvořák, bakalářská práce, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno 2010
