Článek
Je to herecký koncert Audrey Hepburnové a Gregoryho Pecka v roli amerického novináře, který princezně na jednodenním útěku v Římě dělá společníka. Prázdniny v Římě bývají pravidelně vysílány v televizi ve vánočním období a nejinak tomu bylo i letos. Tento film má právem trvale vysokou sledovanost i výborné hodnocení 88 % na webu csfd.cz. Je to roztomilá romantická komedie s pozitivním vztahem k monarchii.
Mladá princezna Anna z nejmenované země cestuje po Evropě a v italské metropoli ji popadne vzdor, přestanou ji bavit státnické povinnosti a řídit se dopředu určeným programem. A tak v noci uteče ze své rezidence, náhodně narazí na amerického novináře Joea Bradleyho, který se stane jejím průvodcem po Římě. Ten brzy pochopí, že se jedná o princeznu na útěku. Zpočátku v tom vidí příležitost k senzaci a zbohatnutí, aby se nakonec do mladičké nástupkyně trůnu zamiloval. Ona jeho lásku opětuje, ale oba vědí, že takový vztah nemá budoucnost.
Anna se po celodenním dobrodružství nakonec vrací ke svým vladařským povinnostem. Na výtku personálu o zodpovědnosti ke své zemi krásně odpověděla. „Kdybych necítila zodpovědnost ke své vlasti a ke svému lidu, nikdy bych se zpátky nevrátila.“ To je krásně řečeno. Princezna si nakonec uvědomila, že útěk není řešení a její místo je jinde. Je vychovávána jako nastávající královna, která bude jednou vládnout své zemi. Nicméně chvíle strávené v reálném životě ji určitě prospěly.
Novinář Bradley by mohl za exkluzivní reportáž o dni stráveném s Annou dostat pohádkový honorář. On však tuto velkorysou příležitost odmítne, protože má princeznu rád a nechce ji původně plánovaným příspěvkem v senzačním bulvárním stylu ublížit. Prohrál tak sázku se svým šéfredaktorem a prohrané peníze si nechá strhávat z platu.
Nabízí se otázka, jestli jsou Prázdniny v Římě fikcí, nebo v nich může být i něco z reality? V každém případě jsou následníci a následnice trůnu vychovávány ke své úloze a nemusí být odtrženi od skutečného života. Ukázkovým příkladem byla anglická královna Alžběta II., která se za II. světové války tehdy ještě jako mladá princezna dobrovolně přidala k britské armádě s touhou být co nejvíce užitečná v boji proti nacistickému nepříteli, stejně jako mnoho dalších britských žen. Její přání se splnilo v únoru roku 1945, kdy začala sloužit v ženských pomocných sborech. Stala se automechanikem a její práce spočívala a mimo jiné v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel. Dokázala rovněž bez problému vyměnit kolo u nákladního auta, rozložit a znovu složit jeho motor. Právem si tak získala přezdívku princezna – automechanik. Budoucí britská panovnice si plnila stejné povinnosti jako její kolegyně, proti nimž měla pouze jednu výsadu, nemusela spát v kasárnách, ale na noc se přesouvala do královského zámku Windsor.
Králové, královny, princové a princezny znají reálný život nejen ve filmu, ale i ve skutečnosti. Nejsou to bytosti odtržené od života obyčejných lidí. Akorát odpovědnost mají větší než jejich okolí.
Odkazy:
