Článek
Nedá se to nazvat jinak než velká hanebnost. Prezident Edvard Beneš daroval majetek, který mu nepatřil, třetí osobě. Nejdříve vyvlastnil luxusní rezidenci na základě tzv. Benešových dekretů. Poté ji daroval Sovětskému svazu za účelem zřízení zastupitelských úřadů jako vděk za osvobození od nacismu. Přitom původního majitele osobně znal a věděl o něm, že přežil válečné hrůzy.
Židovský bankéř Georg (Jiří) Popper koupil reprezentační vilu v pražské Bubenči od jiného úspěšného židovského bankéře Friedricha Petschka v roce 1927. V roce 1938 ale v obavách z nástupu nacismu Popper prozíravě emigroval, protože tušil, co by jej jinak čekalo. On a jeho rodina se do Československa už nikdy nevrátili. Za války sídlilo v jeho vile gestapo a z tohoto důvodu byla prohlášena za německé vlastnictví podléhající konfiskaci. Jenomže takové nucené majetkové přesuny byly i podle Benešových dekretů neplatné, a majetek měl být v takovém případě vrácený původnímu majiteli. Edvard Beneš tak de facto porušil právní normu, která po něm byla dokonce pojmenována. V dekretu prezidenta republiky ohledně této vily se podle webu aktualne.cz píše, že „nároky původních vlastníků nemovitostí na náhradu a nároky osob, jejichž práva jsou na nemovitostech knihovně zajištěna, zůstávají vyhrazeny pozdější zákonné úpravě.“
Ruské, dříve sovětské, velvyslanectví v Praze, původně vila Popperových
Na základě tohoto znění Beneš slíbil původním majitelům náhradu, jenomže přišel rok 1948 a zákon, který by Popperovým přiznal odškodnění za tento uloupený majetek, jaksi nebyl schválen. Komunisté se takovými záležitostmi nezabývali, uloupené majetky jim jaksi nevadily a náhradami původním majitelům si hlavy nelámali.
Je lidsky pochopitelné, že Popperovi emigrovali z Československa v obavách před nacistickou perzekucí. Byli prozíraví, pozdější události ukázaly, že udělali dobře, a s největší pravděpodobností si zachránili holé životy. Válku pak přežili v jižní Americe.
Jenomže problémy neskončily, protože potomci Popperových se nyní s Českou republikou soudí o náhradu za neprávem zabavený majetek. Nelze popřít, že jsou v právu. Oni se ničeho nezákonného nedopustili, nekolaborovali s nacisty, nebyli trestně stíháni ani nebyli odsouzeni, přesto o svoji vilu přišli na základě cizí věrolomnosti, tedy v tomto případě kvůli absolutní bezohlednosti Edvarda Beneše, který se i v jiných situacích projevoval jako nelítostný cynik.
Takovou do oči bijící nespravedlnost však nejde jen tak přehlížet. Od Rusů se žádné peníze čekat nedají, v tomto případě mají také pravdu v tom, že oni rovněž nic nezákonného neprovedli a budovu dostali legálně darem. Český stát by však měl poskytnout Popperovým náhradu za neprávem zabavený majetek. V každém případě je smutné, že se svérázným počínáním prezidenta Beneše máme potíže i v současné době.
Odkazy:
Podnikání pod Davidovou hvězdou, Pavel Kosatík, nakladatelství Práh, Praha 2024,
České průšvihy 1945 - 1948, kolektiv autorů, vydal Ústav nezávislé žurnalistiky, Líšnice 2025
