Článek
Jako česká královna si Marie Terezie vedla poměrně dobře. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství, které habsburské mocnářství výrazně pozvedly. Její titul císařovna Marie Terezie však nelze brát v panovnickém významu. Žena se nemohla stát vládkyní Svaté říše římské. Císařem byl proto 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský a tím pádem jako jeho manželce jí náležel titul císařovna.
Marie Terezie se narodila 13. května 1717 ve Vídni jako nejstarší dcera císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Jelikož její otec neměl mužského potomka, uplatnila se pragmatická sankce z roku 1713, která zajišťovala nedělitelnost mocnářství a připustila nástupnictví též v ženské linii. Marie Terezie se tak po smrti Karla VI. v roce 1740 stala vladařkou habsburských zemí.
Cesta k české královské koruně však pro ní nebyla jednoduchá. Někteří evropští panovníci její nárok na vládu neuznali, například pruský král Fridrich II., který se svým vojskem okupoval větší část Slezska, do té doby součásti českých zemí. Dalším z nich byl bavorský vévoda Karel Albrecht, který si nárokoval českou královskou korunu. Do Čech tak v roce 1741 vtrhlo spojené francouzsko-bavorsko-saské vojsko. Francouzi v listopadu téhož roku obsadili Prahu a Karel Albrecht se prohlásil českým králem. Korunován však být nemohl, protože české korunovační klenoty byly trvale uschovány ve Vídni a do české metropole se přivážely pouze na královské korunovace. A tady začal příběh zrady a selhání, když mu holdovala část českých stavů. Naštěstí jiná část české šlechty v čele s nejvýznamnějším rodem Schwarzenbergů zůstala věrna své právoplatné vladařce.
O rok později však byla francouzská armáda přinucena stáhnout se z Prahy a z Karla Albrechta se stal druhý „zimní král“, protože mu po zhruba roce nezbylo než Francouze následovat. Cesta ke královské koruně tak byla pro Marii Terezii volná. Slavný den nastal 12. května 1743, kdy ji olomoucký biskup Jakub Arnošt Lichtenstein-Kastelkorn ve svatovítské katedrále v Praze korunoval českou královnou. Jeho spolusvětiteli byli litoměřický biskup Mořic Adolf Saský a královéhradecký biskup Jan Josef Vratislav z Mitrovic.
Marii Terezii bývá vytýkána centralizace habsburského soustátí a de facto konec samostatnosti Zemí koruny české. To ale není zase tak úplně spravedlivé. Je pravdou, že jí zřízené Direktorium pro veřejné a finanční záležitosti v květnu 1749 znamenalo zrušení České dvorské kanceláře, ale k tomuto kroku ji nevedla nějaká neláska k Čechům, nýbrž snaha o zlepšení fungování státní správy. Preferovala němčinu, avšak k tomu ji rovněž vedly pragmatické důvody, nikoliv nepřízeň k ostatním jazykům. Obyvatelé jejich zemí mluvili více řečmi, ale to jí nevadilo. Když však při jedné z inspekčních armádních cest zjistila, že vojáci nerozumí svým důstojníkům velící jim německy, byla z toho špatná a pochopitelně se snažila tento neblahý stav změnit.
Reformy prováděné touto panovnicí výrazně přispěly k prosperitě její říše včetně českých zemí. Důležitý byl tzv. Tereziánský katastr, který přinesl poprvé v historii detailní přehled jak rustikální (poddanské) půdy, tak i dominikální (panské) půdy. Toto opatření umožnilo tyto majetky lépe finančně ocenit a zlepšilo výběr daní. V roce 1752 vzniklo v Čechách tzv. manufakturní kolegium, které mělo za úkol usnadnit zakládání manufaktur, pomoc jim získávat suroviny a půjčky, vychovávat pro ně kvalifikované pracovníky a lákat odborníky z ciziny. Významné bylo i zavedení jednotného systému míry a vah v roce 1754 a zrušení vnitřních cel v roce 1775, které usnadnilo rozvoj domácího obchodu a přispělo ke zlevnění prodávaného zboží. Ve stejném roce pak vydala robotní patent, který ulevil poddaným a sedlákům snížil robotní povinnosti až o polovinu.
Za vlády této prozíravé panovnice začala vznikat síť císařských silnic (současné silnice I. třídy), z nichž mnohé stále vedou v původních trasách. Nelze zapomenout ani na zavedení povinné školní docházky. Byly založeny i první banky.
V éře Marie Terezie skončily čarodějnické procesy, ona sama považovala víru v čarodějnice a čarodějnictví za pověru. Od roku 1776 bylo pří trestních řízeních zakázáno používat právo útrpné čili mučení.
V závěru svého panování učinila první malý krůček k náboženské toleranci, když 14. listopadu 1777 vydala důvěrný pokyn, aby nekatolíci nebyli nuceni k účasti na katolických církevních obřadech a aby tolerovány jejich bohoslužby, pokud se konají neveřejně.
Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780 ve věku 63 let ve Vídni. Je pohřbena po boku svého manžela Františka Štěpána ve vídeňské kapucínské hrobce. Jejím nástupcem se stal její syn Josef II., který pokračoval v reformách monarchie.
Odkazy:
Národní pedagogický institut České republiky: Marie Terezie
Pavel Bělina a kolektiv, Dějiny zemí Koruny České II., Paseka 2021
Dějiny českých zemí, Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kolektiv, Nakladatelství Karolinum, Praha 2018
Slovník českých dějin, Libor Vykoupil, nakladatelství Georgetown, Brno 1994
Dějiny zemí Koruny české v datech, František Čapka, nakladatelství Libri, Praha 1999
