Článek
Kult svatého Václava v centru katolické církve je ještě starší a datuje se od roku 1333, tedy z doby vlády Karlova otce českého krále Jana Lucemburského. Jak uvádí web kardinal.cz, při přestavbě dřívější baziliky byl původní oltář přemístěn do nového chrámu.
Díky téměř tři sta let staré nadaci biskupa Hynka, která zavazovala kanovníky k pravidelným bohoslužbám u oltáře českého patrona, jej podle webu rome.czechcentres.cz dosud najdeme v jedné z výklenkových kaplí severního transeptu navržených Michelangelem. Autorem oltářního obrazu je římský malíř Angelo Caroselli, který jej vytvořil mezi léty 1627-1630. Malířova bližší neobeznámenost se světcovou ikonografií způsobila, že není zachycen s obvyklou knížecí čapkou, nýbrž s korunou, coby obecným atributem svatých vládců. Po stranách oltáře jsou obrazy našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje z pozdější doby.
Oltář svatého Václava v bazilice sv. Petra ve Vatikánu
To je jeden z dalších důkazů toho, že úcta svatého Václava není pouze lokální českou záležitostí, ale celosvětovým fenoménem. V církevním kalendáři je jeho svátek 28. září tzv. zasvěcenou památkou, což znamená, že si jej toho dne při bohoslužbách připomínají katoličtí duchovní na celém světě.
Přímo na tomto významném místě se také každoročně slaví slavnost sv. Václava ve společenství Čechů, kteří pracují nebo pobývají v Římě. Přicházejí sem však každoročně také poutníci z českých zemí a přítomní bývají i bohoslovci z české papežské koleje Nepomucenum s představenými, kteří doprovázejí slavnostní liturgii svými zpěvy. Před oltářem svatého Václava se v květnu 1969 konal pohřeb pražského arcibiskupa kardinála Josefa Berana, který trávil poslední dny svého života v exilu v Nepomucenu a byl dokonce na základě nařízení papeže Pavla VI. pohřben v kryptě svatopetrské baziliky na čestném místě mezi papeži, než byly jeho ostatky v dubnu 2018 převezeny do České republiky a uloženy v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha.
Svatý Václav je jedním z nejoblíbenějších českých svatých, patron české země, mučedník, zavražděný pravděpodobně v roce 935 na popud svého mladšího bratra Boleslava, postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. Jak uvádí web zivotopis.panovnici.cz, Václavova obliba je daná dlouhou církevní tradicí a později byla posílena v éře národního obrození. Kult, ke kterému se nakonec obrátil i samotný Boleslav, se začal výrazně projevovat od druhé poloviny 11. století. Václavovy vyzdvihované přednosti jsou: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských chrámů a všestranné konání skutků milosrdenství a lásky. Václav ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda, byl osobně statečný, výborný jezdec na koni. K přenesení ostatků jeho těla ze Staré Boleslavi do katedrály svatého Víta na Pražském hradě, které se v té době rovnalo současné papežské kanonizaci, došlo už v březnu 938.
Hlavní chrám katolické církve - Bazilika svatého Petra (Basilica di San Pietro in Vaticano) stojí podle webu cestadorima.com na posvátném místě, kde byl ukřižován a pohřben apoštol Petr a je dílem mnoha významných architektů a umělců, z nichž každý něco přidal, odstranil nebo změnil. Na stavbě se podíleli: Bramante, Peruzzi, Baldassare, Giuliano de Sangallo, Antonio de Sangallo mladší, Carlo Moderno, Giacomo della Porta, Rafaelo, Michelangeo, Domenico Fontana i Bernini. Bazilika svatého Petra je jednou ze čtyř papežských bazilik v Římě.
V 1. století našeho letopočtu zde byl umučen první papež - svatý Petr. Jeho prostý hrob začaly navštěvovat poutníci, proto se císař Konstantin rozhodl v roce 324 postavit nad hrobem baziliku. Bazilika byla vysvěcena papežem Silvestrem I. v roce 329. V dalších letech byl první chrám církve zvelebován a rekonstruován až do 14. století, kdy začal chátrat. Proto papež Mikuláš V. v roce 1452 rozhodl, že musí být bazilika přestavěna.
Výstavba nynější baziliky začala v roce 1505 za papeže Julia II. a celá stavba byla dokončena v roce 1629. Do baziliky se vejde neuvěřitelných 60 000 lidí a rozkládá se na ploše 15 160 m2. Délka baziliky činí 211,5 m. Kopule váží 14 000 t, vnější výška je 133,30 m, vnější průměr 58,9 m a vnitřní průměr 41,5 m.
Odkazy:
