Článek
Václav II. byl synem krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty uherské. Jeho dětství ale nebylo příliš radostné. V sedmi letech přišel o tátu, který padl v bitvě na Moravském poli. Formálně se stal českým králem, ve skutečnosti však byl vězněn na hradě Bezdězu, kam jej nechal uvrhnout správce země Ota Braniborský. Traduje se z té doby, že malý Václav choval v kleci ptáčka, kterého později vypustil ven, když sám zakusil, jaké to je, být zbaven osobní svobody. Tak ji dopřál alespoň svému zvířátku.
Pro české země to byla zlá doba. Římský král Rudolf I. Habsburský odtrhl od Čech Moravu, a Kladsko obsadil slezský níže Jindřich IV. Probus. Mnozí sousední vládci se snažili využít Přemyslovy smrti ve svůj prospěch. České země také začátkem osmdesátých let 13. století postihla strašlivá neúroda s následným hladomorem.
Teprve v roce 1283 se podařilo české šlechtě mladého kralevice vykoupit ze zajetí a on tak mohl jako dvanáctiletý nastoupit na český trůn jako Václav II. Římský král Rudolf si však přesto podržel svůj vliv na mladičkého krále, protože ten si vzal za ženu jeho dceru Gutu Habsburskou. Jeho matku vdovu pak pojal za manželku jeden z mocných šlechticů z rodu Vítkovců Záviš z Falkenštejna, který se stal správcem království. Po smrti Kunhuty však Záviš skončil v nepřízni krále a byl jim zajat. Královské vojsko jej pak vedlo jako rukojmího k hradům Vítkovců, a pod hrozbou Závišovy popravy, jej nutilo ke kapitulaci. Hluboká však těchto výhrůžek nedbala, vzdát se odmítla, a tak zde byl Záviš roku 1290 sťat.
Český král Václav II. mezitím upevňoval svoji moc. Podařilo se mu obnovit vládu na Moravě, země se pomalu vzpamatovávaly z válečných útrap a začaly znovu hospodářsky prosperovat. Na rozdíl od svého otce Václav místo válčení dával přednost diplomacii a obratnému jednání spojeného i s uplácením váhajících velmožů a církevních hodnostářů. V té době to však nebylo nic neobvyklého. Navázal pragmatický vztah s českou a moravskou šlechtou, kterou přizval k podílu na moci a vyhýbal se otevřeným konfliktům s ní. Zvolil rozumnou vládní strategii, která se mu vyplatila. V červnu 1297 pak byl Václav II. v Praze korunován českým králem, čímž byla potvrzena jeho královská hodnost.
Zdatně si vedl v zahraniční politice. Již v letech 1289 – 1292 získal Václav II. Kladsko, Bytomsko, Opolí, Těšínsko a Krakovsko. To byla taková předehra k pozdějšímu získání polského království. Po smrti své ženy Guty se roku 1300 ovdovělý Václav znovu oženil s mladičkou velkopolskou princeznou Eliškou Rejčkou (Richenzou) a nedlouho poté jej hnězdenský arcibiskup korunoval polským králem. Tomu také předcházelo několik úspěšných vojenských výprav proti jeho konkurentovi o polský trůn Vladislavu Lokýtkovi, který byl nucen uprchnout ze země.
Pro svého syna Václava III. pak získal svatoštěpánskou korunu. Jeho potomek byl roku 1301 korunován na uherského krále a pro Uhry přijal jméno Ladislav V. Přemyslovské državy tak patřily k nejmocnějším v Evropě a rozprostíraly se od Baltu až po Jadran.
Václav II. si vedl obratně i v domácích záležitostech a dá se říci, že v něčem předběhl svoji dobu. To se týká například pokusu o založení pražské univerzity, který bohužel ztroskotal na odporu české šlechty. To bylo dáno tím, že Václav se velmi zajímal o soudobé vědění a uvědomoval si, že vzdělanost je jedním ze základů prosperity státu. Proto také shromažďoval četné vzácné rukopisy ze všech oborů tehdy známé lidské činnosti. Zval na svůj dvůr cizí umělce (působili zde například minesengři Ulrich von Etzenbach a Heinrich von Meissen zvaný Frauenlob). Sám král zřejmě skládal písně v německém jazyce.
V roce 1292 pak Václav založil ve Zbraslavi cisterciácký klášter, který se stal jedním z předních centrů vzdělanosti v českých zemích. Z pera mnicha Oty a jeho nástupce Petra Žitavského vznikla proslulá latinsky psaná Zbraslavské kronika patřící k nejvýznamnějším dílům českého středověkého písemnictví.
V roce 1295 bylo na Václavův příkaz založeno královské město Nová Plzeň (nyní Plzeň). Ta od počátku patřila k nejvýznamnějším českým městům a stala se důležitým obchodním centrem na významné křižovatce cest do Norimberku a Řezna.
Jak je uvedeno na webu panovnici.cz, za Václavovy vlády se završily rozsáhlé hospodářské a sociální proměny, které byly spojeny s velkou kolonizací, zakládáním měst, rozvojem řemesel a obchodu a celkovým ekonomickým vzestupem českých zemí. Koncem 13.století byla objevena bohatá ložiska stříbrné rudy v Kutné Hoře, jejichž využití rovněž výrazně přispělo k mocenskému rozmachu českého království. Král připravil ve spolupráci se svými italskými finančními a právními rádci mincovní reformu, na jejímž základě začaly být roku 1300 raženy pražské groše, které se rychle staly žádanou měnou i v zahraničí, a vydal pro Kutnou Horu nový horní zákoník Ius regale montanorum.
Bohužel, Václav II. předčasně zemřel v nedožitých 34 letech v červnu 1305 zřejmě na tuberkulózu. Pohřben je v královské hrobce zbraslavského kláštera, kterou sám nechal vybudovat. Je možné, že právě jeho předčasné úmrtí způsobilo, že některé záležitosti nedotáhl do konce, například založení univerzity nebo povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. To však nic nemění na tom, že se jednalo o velmi schopného a úspěšného vladaře.
Odkazy:
Dějiny Zemí Koruny české v datech, František Čapka, nakladatelství Libri, Praha 1999
