Článek
Otto Habsburský se narodil v roce 1912 na zámku Villa Wartholz v Dolních Rakousích jako syn tehdejšího arcivévody Karla a jeho manželky Zity Bourbonsko-Parmské. Po nástupu svého otce na císařský trůn v roce 1916 se stal korunním princem a již od dětství se připravoval na svou budoucí roli panovníka. Po zániku Rakouska- Uherska byl spolu se svými rodiči a sourozenci donucen opustit rakouské území, postupně žil ve Švýcarsku, pak na Madeiře, kde v roce 1922 zažil smrt svého otce a nakonec ve Španělsku.
Na jeho vzdělání přísně dohlížela jeho matka, která stále považovala Habsburky za legitimní panovníky podunajské monarchie a on byl proto připravován na post budoucího císaře. Naučil se všechny jazyky své říše včetně češtiny a maďarštiny, ovládal i angličtinu a francouzštinu. Gymnaziální maturitu podle osnov rakouského a uherského gymnázia složil v roce 1930, O pět let později úspěšně zakončil studium politických a sociálních věd na katolické univerzitě v belgické Lovani.
V třicátých letech minulého století rakouský kancléř Engelbert Dollfuss uvažoval, že by se Otto Habsburský ujal vlády nad Rakouskem s titulem arcivévoda rakouský. V okolních zemích to však vyvolalo hysterii. Československý ministr zahraničí Edvard Beneš dokonce uvažoval společném vojenském zásahu Československa a hitlerovského Německa proti jižnímu sousedovi řídící se heslem „lepší Hitler ve Vídni než li Otto v Hofburgu.“ Ano, nacistický diktátor byl pro něj menší hrozbou než Habsburk.
Přitom Otto byl rozhodným protivníkem nacistů. Hned po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 burcoval evropské státy, aby se spojily proti hnědému nebezpečí. Syn českého krále blahoslaveného Karla Habsburského dělal všechno proto, aby se Rakousko nepřipojilo k nacistickému Německu. Na jaře osmatřicátého roku dokonce Otto vyzval rakouského kancléře Kurta Schuschnigga, aby mu předal úřad a on by pak řídil obranu země proti nacistickým vetřelcům. Chtěl, aby Rakousko i samotné bez spojenců bojovalo s Německem za každou cenu, a dalo najevo, že o nacismus nestojí. Bohužel, Schuschnigg tuto nabídku odmítl a v březnu 1938 následoval anšlus Rakouska, čili jeho anexe k Německu..
Mladý Habsburk se stal jedním z úhlavních nepřátel Třetí říše. Nacisté na něj vydali zatykač pro velezradu a majetek Habsburků byl zkonfiskován na Hitlerův osobní příkaz. Brutálně začali být likvidováni i rakouští monarchisté, kteří se postavili proti nacismu. V letech 1938 až 1942 jich bylo pozatýkáno cca 4000 - 4500, z nichž asi tisícovka byla popravena nebo deportována do koncentračních táborů.
Otto zachránil životy zhruba 15 000 antinacistů, kterým umožnil přes Španělsko útěk před nacisty z Evropy. Aktivně proti nim působil i v USA, kam se uchýlil před hrozící nacistickou perzekucí. Respektovali jej americký prezident Franklin Delano Roosevelt a britský premiér Winston Churchill. Ten druhý dokonce podporoval jeho úmysl na obnovu habsburské monarchie v rámci tzv. Podunajské federace. Ostatně Winston Churchill byl už v roce 1918 proti rozpadu Rakouska-Uherska.
Edvard Beneš se v roce 1935 stal československým prezidentem a v této roli dvakrát osudově selhal. V září 1938 měl k dispozici skvěle vycvičenou, vyzbrojenou a k boji s nepřítelem odhodlanou armádu. Přesto vydal čs. pohraničí hitlerovskému Německu bez boje.
S Benešovým slabošským přístupem kontrastuje rozhodný antinacistický postoj Otty Habsburského, který byl odhodlán k boji se silnějším nepřítelem za každou cenu. Toho Otty, kterého Beneš považoval za nebezpečnějšího než Hitlera. Nakonec před nacistickým diktátorem však emigrovali oba.
Odkazy:
Poslední Habsburkové, Jiří Pernes, nakladatelství Barrister&Principal, Brno 1999
