Článek
Logicky se nabízela spojitost, ta se sice přímo nepotvrdila, ale i tak z toho byl pořádný průšvih. V té době už československá armáda byla zčásti motorizovaná a auta či letadla potřebovala pohonné hmoty. Na jejich dodávky však měla v té době monopol rumunská společnost Stratulat.
Jak uvádí web lidovky.cz, čeští obchodníci na její pozici žárlili a snažili se Stratulat vyhodit ze sedla. To ovšem znamenalo koupit si přízeň Stratulatem zhýčkaných referentů, kteří v armádě a na ministerstvu národní obrany rozhodovali o benzinových dodávkách. Jednalo se o lukrativní zakázku, takže zájemců se objevilo dost a kompetentní lidé se nakonec dali přesvědčit za úplatky v řádech statisíců korun. To tehdy byly velmi slušné peníze, když průměrný plat v té době činil kolem 500 korun měsíčně.
Jako první prozkoumali terén bratři Evžen a Otto Kolbenovi. Ti se přes obchodníka Jana Nejedlého dostali k podplukovníku Otakaru Adamovi, který měl tuto oblast na MNO na starosti. Kolbenové tak v roce 1922 dostali zakázku na dodávku 60 cisteren benzinu. Z každého litru dávali provize Nejedlému, který zase platil Adama, jenž si přišel na 55 tisíc korun.
O rok později se pak na scéně objevil nový důležitý hráč - společnost Naftaspol, zřízená z peněz Legiobanky. Tu vedl bývalý pobočník Milana Rastislava Štefánika Bohumil Benoni. Ten se spojil s Ottou Kolbenem (jeho bratr Evžen se mezitím zabil v autě) a vytvořili konsorcium, kterému se podařilo odstavit Stratulat od lukrativní zakázky.
Už tehdy sice měly státní zakázky správně soutěžit podle řady kritérií, ale to se zmíněným šíbrům podařilo obejít. Jak zdůraznil web hlidacipes.org, při celkovém hodnocení by zřejmě Benoni s Kolbenem neuspěli. Jejich benzín totiž nevykazoval potřebnou kvalitu, nevyrovnal se tomu rumunskému, avšak cenově byl na jeho úrovni, aby oba povedení kumpáni dosáhli maximálního zisku.
Ti dva navázali styk s šéfredaktorem Úředního listu republiky Československé a ministerským radou Josefem Janem Svátkem, který si žil v přepychu nad poměry a kromě náročné manželky jej stál velké peníze i luxusní byt v pražských Dejvicích se služebnictvem. Na to jeho oficiální příjmy nestačily, a tak si vypomáhal různými bokovkami včetně masivních úplatků.
Josef Jan Svátek, jeden z protagonistů benzínové aféry
Svátek seznámil Benoniho s další důležitou postavou, štábním kapitánem Milanem Boubelou z hospodářsko-správní kontroly MNO, a on Naftaspolu a Kolbenovi v květnu 1923 dohodil zakázku na 150 cisteren benzinu. Boubela se Svátkem si to samozřejmě nechali na provizích řádně zaplatit a pochopili, že narazili na zlatý důl, z něhož jim kynou pohádkové zisky. Ministerstvo národní obrany tak nakupovalo benzín horší kvality, za který platilo přemrštěné ceny.
Na konci roku 1923 však štěstěna benzínové podvodníky opustila. Jak to tak bývá, poražená konkurence napsala udání a komise vyšetřující časté a tragické pády vojenských letadel měla podezření na nekvalitní benzin. O celou záležitost se začala zajímat policie. Svátka podle autora knihy Aféry první republiky Jana Hrubého odvedli policisté z domácího plesu (ještě ve fraku), Benoniho z pražského světáckého baru a Ottu Kolbena jejich rakouští kolegové dopadli v jednom vídeňském šantánu. Zatčení Svátka pak profesor Josef Pekař označil ve svém deníku za největší skandál od vzniku republiky!
Soud uložil Svátkovi třináct měsíců vězení. Kolben dostal dvacet měsíců, Nejedlý deset, Malina osm a Boubela šest měsíců vězení natvrdo; Benoni dva roky. Všichni reagovali klidně, jen Svátek se po vyslechnutí verdiktu zhroutil. O měsíc později rozhodl i vojenský divizní soud, což pro Boubelu znamenalo čtyři roky vězení a pro Adama čtyři měsíce podmínky. Celkem bylo v této aféře odsouzeno 12 lidí.
Aleš Palucha ve své bakalářské práci Politické aféry první republiky na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci upozornil na to, že korupčníci v benzínové aféře sice byli odhaleni, nicméně bylo jasné, že celá kauza zasahuje mnohem výš do vysokých politických pater. Vládní představitelé se však postarali, aby proces nepřerostl do politické roviny a nikomu z nich se nic nestalo. To se nakonec povedlo, odnesly to malé ryby, ale ty velké zůstaly na svobodě.
Odkazy:
