Článek
Stává se to. Máte pár, kterému to jde velmi dobře, jsou přesvědčeni, že spolu chtějí strávit zbytek života, a do svých snů a plánů společné budoucnosti zařadí i děti.
Může se stát to, že jeden z nich nebyl zcela přijat rodiči toho druhého (další hloupý mýtus, jež by bylo dobré konečně upustit do zapomnění - z jakého důvodu má být nutné, aby byl partner přijat rodiči? Oni s ním snad budou žít?), a snadno se stane i to, že pokud taková situace je, po narození dítěte se to může ještě zhoršit.
Najednou už není partner jen ten nezajímavý, do kterého se sem tam rýpne, aby bylo jako jasno, že rodiči přijímán stále není a nebude - může z toho být otevřená válka.
Aneb osoba, kterou rodiče neustále pomlouvali, neměli zájem o setkávání s ní, odmítá návštěvy několikrát do měsíce? Ale rodiče chtějí vidět miminko! Takže je zeť/snacha hovado, které brání styku.
Nechce mít rodiče za zadkem, a poslouchat neustálé rady a kasání se, že rodiče vychovali děti, tak vědí nejlíp, jak na ně? Nevděčný hovado.
Jeden střet za druhým, až se mnohdy dojde k tomu, že najednou rodiče jednoho z partnerů řeknou, Tak, tady jsme s tvou polovičkou skončili, nezájem, vídat se nebudeme, zajímá nás jen vnouče.
A tohle nechutné, absurdní chování je v mnoha rodinách i tolerováno. Zkrátka jeden z rodičů nám nevoní, no a co, dítě chceme.
Milí zlatí prarodiče, vy jste svoje děti vychovali. Pravda. Tohle dítě, děti, o které se handrkujete, vaše nejsou. Jsou vašeho dítěte, a jeho partnera. A pokud se k jednomu či druhému neumíte chovat, nevnímáte je jako rodinu, jako celek, ale odsekáváte si, koho chcete a koho ne jak se vám to hodí, tak na ně rovnou zapomeňte.
Dobrý rodič nebude bránit dítěti ve styku s prarodiči, které dítě chce vídat, a které má rádo. Samozřejmě.
Ale stačí si to hezky představit obráceně - Tak, přijďte maminko v neděli na oběd, ale manžela nechte doma, toho my vidět nechceme a nebudeme se s ním bavit.
Vidíme všichni tu absurditu? A to je ještě samozřejmé, že takovém případě není tolik pravděpodobné, že prarodičům narušíme vztah. Ale vybíráním si, Tenhle rodič a dítě jo, tenhle ať nám neleze na oči - tím prarodiče více než jistě vztah rodičů naruší a bude to dělat zle i tomu dítěti, o kterém se tak kasají, že ho milují a hrozně ho chtějí a ví, co je pro něj nejlepší.
Neustálé dusno v rodině a případný rozpad vztahu rodičů asi sotva. Tím méně případné očerňování jednoho z rodičů.
Prarodiče by se měli naučit, že přístup k dítěti se domlouvá u rodičů, a neslušným chováním si ho odepřou sami. A někteří rodiče by se měli zase naučit říkat ne, a nevyhovovat manipulátorům a citovým vyděračům proto, že jsou příbuzní.
Je to jejich vnouče? Biologicky je. Jestli je bude vnímat jako babičku a dědu, je na jejich chování.
V první řadě je dítě rodičů. Především rodičů. Oni jsou za něj plně odpovědní, oni se do dospělosti starají, oni mají přírodní pudy a přirozenou lásku k dítěti.
Aby rodiče ustupovali nevychovaným prarodičům, kteří se chtějí vystavovat s kočárkem a kasat se, že se zase mají o koho starat, je absurdní.
