Článek
V moderní době se však z původního poslání začíná v některých kruzích vytrácet zdravý rozum a rovnost je nahrazována pomstou a dnes je feminismus bohužel tak trochu sprosté slovo.
Tak vzniká tzv. toxický feminismus, který se na sociálních sítích šíří rychlostí virálu a svým tónem připomíná zrcadlový obraz toho, co sám kritizuje.
Sítě jako TikTok, Instagram nebo X (dříve Twitter) jsou plné videí a příspěvků, kde některé uživatelky hlásají, že muž má být „provider“ – že naprosté minimum je, aby ženě kupoval vše, na co si ukáže, platil dovolené, nájmy, nákupy, neustále ji chválil a zároveň jí dával absolutní volnost. Když to nedělá, je označen za „toxického muže“, „budižkničemu“ nebo „malého kluka“.
Zatímco dříve feministky bojovaly za to, aby ženy nebyly vnímány jako zlatokopky nebo pasivní „ozdoby“, dnes některé z těchto „feministek“ požadují luxusní život jako samozřejmost – bez ohledu na příjmy partnera, společnou dohodu nebo realitu vztahové rovnováhy. Tento pohled nejenže popírá principy skutečné rovnosti, ale vytváří nový druh nátlaku – tentokrát na muže.
Nenávist převlečená za „ženskou sílu“
V některých komunitách se z feminismu stává nástroj kolektivní frustrace a veřejného lynče, kde se disování (urážení) mužů považuje za formu „terapie“ nebo „sebevyjádření“. Výroky jako „muži jsou odpad“, „mužům nemůžeš věřit“, „každý chlap podvádí“ nebo „všichni jsou toxičtí“ se objevují denně.
Přitom když muž jako Andrew Tate říká podobně generalizující a nenávistné věci o ženách, právem sklízí kritiku a je označen za misogyna. Jak je tedy možné, že opačný extrém – kdy ženy otevřeně pohrdají muži – bývá často ospravedlňován, přehlížen nebo dokonce oslavován?
Nenávist není méně odporná jen proto, že přichází z opačné strany. A žádná forma sexismu – ať už namířená proti ženám nebo proti mužům – nemá v civilizované společnosti místo.
Důsledky pro vztahy i společnost
Toxický feminismus má dopad nejen na obraz žen a mužů ve společnosti, ale i na mezilidské vztahy. Mladí muži se stále častěji bojí navazovat vztahy – bojí se, že budou automaticky podezíráni z útlaku, že nebudou považováni za důvěryhodné, nebo že nebudou nikdy „dost dobří “. A z druhé strany, že oni budou zažívat ten opravdový útlak. Na druhé straně se i ženy, které se k toxické agendě nehlásí, dostávají do pozice, kdy jsou vnímány jako náročné a nevděčné, jen kvůli hlasité menšině.
Tento trend ničí prostor pro partnerskou rovnováhu, zdravou komunikaci a vzájemný respekt. Vede ke zklamání, nedůvěře a polarizaci pohlaví.
Skutečný feminismus znamená rovnost, ne nadřazenost. Znamená možnost volby, ne povinnost druhého živit. Znamená respekt, ne nenávist. A především znamená boj pro něco, ne proti někomu.
Toxický feminismus – stejně jako toxická maskulinita – je jen dalším extrémem, který oslabuje zdravý vývoj společnosti. Pokud chceme budovat svět, kde se budou cítit dobře jak ženy, tak muži, musíme přestat měřit dvojím metrem a začít znovu vnímat, že respekt si nevybojováváme nadvládou, ale rovnováhou.
