Článek
Prvně je potřeba říci, že s článkem ČesnekovéBagety vesměs souhlasím a dávám mu za pravdu. Nehodlám se proti němu nijak vymezovat, neboť vlastně sděluje to samé, co si myslím já. Problém je však daleko rozsáhlejší, než radikální feministická hnutí. Je ve společnosti daleko více, než bychom čekali, a jediné, co nám dává, je nenávist konzervativců vůči liberální demokracii, kterou si mylně pletou s levicovými extremistickými myšlenkami moderní doby.
Feminismus, ale i jiná hnutí a myšlenky, které kdy měly za úkol zrovnoprávnit nějakou část lidstva, ať už to byly ženy, homosexuálové, černoši, nebo kdokoliv jiný, se nám pomalu přetavil někam, kde jej ani samotní postižení neměli chuť mít. Paradoxně to nezpůsobili lidé z dotyčné skupiny, ale ti, kteří se je stůj co stůj rozhodli chránit před ostatními.
Skloňovaný feminismus, hnutí LGBTQ+, Me Too, BLM, ale i ekologie a elektromobilita, se staly bojem ne o rovnoprávnost, kterou vlastně již mají, ale snahou o boj za nadřazenost. Již nestačí brát tyto lidi jako sobě rovné. Jim by to zdaleka stačilo a s takovým stavem by byli nadmíru spokojeni. Ale mají své nevolené zástupce. Lidi, kteří si vzali jejich hlas a vykřikují do světa, že to nestačí. A tím poškozují celé hnutí, které se pak v očích ostatních stává toxickým a nechtěným.
Stejně jako toxická feministka, které nestačí, když může pracovat coby bagristka, může volit, nemusí chodit na rodičovskou, může vstoupit do armády i do vesmíru a vůbec žádná mužská činnost jí není zakázaná, se pak cítí dotčena, když jí muž podrží dveře. Ne proto, že by byla žena, ale proto, že zkrátka ty dveře podrží komukoliv, protože je slušně vychovaný. Takový nebožák se od toxické feministky dočká nanejvýš pořádného vynadání. A co si z takového setkání odnese? Zapšklost a pohrdání celým hnutím feministů. Přitom jediné, co by stačilo je, aby ona toxická feministka držela jazyk za zuby a prostě jen prošla dveřmi.
Stejná situace je s toxickým obhájcem hnutí LGBT. Homosexuálové (a lidé postižení jinými sexuálními deviacemi) rozhodně netouží po tom být zbožšťovaní. Oni chtějí pouze to, aby se k nim lidé chovali slušně a aby s nimi bylo zacházeno jako s kýmkoliv jiným. Jenže pak přijde toxický obhájce, který často ani není členem komunity a začne ostatním říkat, že se ke členům LGBT mají chovat ještě lépe. Mě osobně je zcela jedno, jestli mi pivo přinese muž, žena, transvestita a nebo homosexuál. Vždy slušně poděkuji, protože tam nejsem proto, abych někoho hodnotil. Jako zákazníkovi mi přísluší hodnotit kvalitu servisu. A jsem-li spokojen, je mi jedno, jestli pivo donesl černoch, běloch, robot, nebo křeček. Jenže některé hlasy křičí, že bych měl vstát, uklonit se, dát větší dýško a poníženě se odplazit se slovy chvály na každém kroku. (Naštěstí takový extrém jsem ještě neslyšel, ale použil jsem jej pro ilustraci.)
Ve velmi podobném duchu se nese i BLM (Black Lives Matter – na černých životech záleží). Původní idea Martina Luthera Kinga a Rosy Parkerové se naplnila již dávno. Afroameričané dnes jsou vnímání jako naprosto normální lidé a předsudky vůči nim mají jen zcela omezení jedinci. Pokud to ti dva výše jmenovaní shůry vidí, mohou být nanejvýš spokojeni. Ovšem i tak přišli další obhájci, kteří pro černochy chtějí víc než rovnoprávnost. Chtějí jejich nadřazenost. Což zase vede běžné nezainteresované lidi opět jen a pouze k nenávisti vůči lidem tmavé pleti.
Nehezky se zvrhla i kampaň Me Too. Původní ryze čistý záměr umožnit zástupkyním něžného pohlaví stěžovat si na bezpráví způsobovaná machistickými muži se zvrhl do soutěže Zažaluj koho chceš. A kvůli kampani Me Too se naopak mnoho nevinných mužů stalo justiční obětí smyšlených kauz. Mnozí si tak zažili bezesné noci a někteří dokonce přišli o práci.
A když už jsem zmínil tu ekologii, tak nauka o přírodě, jak bychom ji hezky česky mohli nazvat, je vlastně spokojená, že lidé se chovají vůči přírodě čím dál více zodpovědně. Doby, kdy jsme drancovali ve velkém sice stále nepominuly, ale křivka se už pomalu z vrcholu vrací do stavu, kdy přírodě škodit nebudeme. Ale najdou se extrémisté, kteří se v propůjčeném jméně ekologie lepí na silnice a ničí umělecká díla. To jen proto, aby se zastavila těžba ropy. Nikdo z rozumných ekologů nic takového nepožaduje, protože si uvědomuje, že je jednak příliš brzo a jednak takovou věc nelze provést ze dne na den. Jakkoliv je těžba ropy pro planetu (rozuměj přírodu) náročná, tak se v tuto chvíli bez ní zkrátka neobejdeme, protože to neumíme.
Z výše popsaného vychází, že problém nejsou samotná hnutí, která chtějí rovnoprávnost té které menšiny. Problém jsou nejhlasitější toxičtí obhájci těchto práv, kteří chtějí víc než rovnost. Ačkoliv k takovým řečem nemají mandát, nechávají strhávat pomníky významných osobností jen proto, že byli bílí. A škodí tím nejvíce právě těm, které rádoby obhajují. Poněvadž se potom proti nim zatvrdí i jinak docela rozumní lidé. Na druhou stranu, aby se všichni chovali k ostatním hezky je také nereálné. Vždy se v lidstvu najde skupina neotesaných lidí, kteří zkrátka budou ve svém myšlení omezení. Toxickým vystupováním však ani tyto nepřesvědčíte. Vemte rozum do hrsti a buďte rádi, že máme rovnoprávnost.
