Článek
Rodič je zákonný zástupce dítěte až do jeho 18 let, v běžných případech. To znamená že za něj veškeré věci rozhoduje, v České republice to znamená, že ho můžeš téměř beztrestně fyzicky trestat, emočně týrat, naprosto ovládat jeho život.
Že to zní dramaticky?
Bohužel častá realita. Ne každý kdo má děti, je pro děti vhodným vychovatelem, pečovatelem a vzorem.
Že 18. narozeninami to pro děti špatných rodičů naštěstí končí? Ne tak docela. Pokud je dítě celé dětství a dospívání emočně týráno, manipulováno a zastrašováno, těžko trhá vazby s rodiči. I sebehoršími.
A tak se může stát, že má rodič stále nad dítětem moc, byť dospělým, a jeho práva ohledně dítěte bohužel neskončila. A když dítě zpřetrhá s toxickými rodiči kontakty, vždy je za to souzeno, že přece jsou to tvý rodiče.
A nikdo se nebude ptát, co udělal rodič tak strašného, že vlastní dítě s ním nechce nic mít?
Protože dáma v černém a s kosou si pro každého z nás jednou přijde, je tu velká rozbuška a velká facka do tváře, jež můžou rodiče finálně dětem uštědřit - a to dědictví.
Jistě, má to svá pravidla. Nikdo nemůže své dítě z dědictví vyřadit úplně, dítě je nepominutelný dědic. Ale připravit ho o hodně, či jinými způsoby zajistit, aby se dítěti dostalo velkolepého gesta s názvem opovrhujeme tebou - to bohužel možné je.
A ano, můžeme se pobavit o případech, kdy dítě vyřadit z dědictví dává smysl - je gambler, narkoman, xxx let se s rodiči nevídá a je vůči nim nesmiřitelně nesnášenlivé.
Ale jsou tací rodiče, jež dítě dědictvím či jinými způsoby neustále vydírají, až jednoho dne povýšeně sdělí, že našli způsob, jak dítěti nenechat nic - a udělají to proto, že dítě prostě neskáče, jak oni pískají, nenechá se.
A takový rodiče mají menší hodnotu, než dobytek na statku.
Ano, dědictví je tvoje právo. Můžeš ho rozdělit mezi pozůstalé jak chceš. Ale vyřadit dítě z nějakých svých nízkých osobních důvodů z tebe nedělá někoho, kdo prostě uplatnil právo, ale morální odpad.
