Článek
Je nádherné plnit si své sny. Je báječné umět si přát. Je úžasné přiznat si, jak je ten život štědrý. Jen na nás samotných záleží, jakou cestou jdeme. Jen my si ji vybíráme a tvoříme vlastními myšlenkami. Síla myšlenek je obrovská. Jmenovitá. Identická s naším vnitřním nastavením. Je jemnocitná a laskavá. Ale i plná nástrah a pavučin.
Ale přiznejme si, že cesta bez vzrušení, obav a úzkosti by nás nebavila dlouho. Na to, aby prožitek byl opravdový, potřebujeme trošku pikantnosti vedle toho sladkého táhnoucího se medu. Potřebujeme okořenit. Dochutit to své menu, co máme na talíři. Děláme to tak běžně s jídlem, tak proč si myslíme, že v jiných situacích by to mělo být jiné. Nemělo. Není a ani to jiné nebude. Na to se můžeme spolehnout. Naše chutě nás bezpečně vedou v lásce s láskou, abychom to jídlo v jiné formě bez úhony strávili, i když to někdy tak nevypadá. Věřme jim. Jsou naše, ty naše chutě. A mají to okoukané z našeho denního stravování. A je-li těch pikantností až příliš, umíme dát zpátečku. Umíme si nastavit detox. Někdy volíme i řízený půst. To všechno umíme v našem stravování. Takže ve velké míře umíme pomoci sami sobě. Ano. Je to v nás. A my to vlastně už dávno praktikujeme. Jen někde nikde a na něčem jiném. A přitom je to tolik stejné.
Ano, síla myšlenek, síla postojů a vlastních návyků, nám někdy dává v lásce s láskou zabrat. Ale je naše. Takže se ji nejde jen tak lehce zříct. A nebo snad ano?
A pak že ten život není hravý. Je a jak!
Krásný den, vaše iv
