Článek
My a správný čas a správné místo. Takové, chce se možná říci, klišé, přestože jeho váha a hloubka tvoří ve skutečnosti fenomenální propojení. Správné načasování situací v časoprostoru se děje v souladu s naším vnějším a vnitřním rozpoložením a v souladu s našimi zásadními myšlenkami majícími vliv na podstatu našeho nastavení. To vše se děje bez ohledu na to, zda si tuto skutečnost uvědomujeme či nikoliv. Tato propojení nás samotných a časoprostoru se až magneticky přitahují. Řekněme takový zákon přitažlivosti. Takové TAJEMSTVÍ života, o němž jsme jistě už mnohokrát slyšeli nebo i četli a které bylo v minulém století dokonce zfilmováno. Možná jsme si nikdy ani v duchu nepřipustili myšlenku, že i u nás v našem žití tento zákon funguje. Ano, dnes a denně je tu pro nás, v nás a s námi takovéto tajemství života, a ani o tom mnohdy nevíme. A i když tyto prožitky vědomě nevnímáme jako „stav, projev, příčinu, důsledek či následek“ zákona přitažlivosti, připusťme, že tomu tak je. Tajemství síly energie myšlenky v místě a čase, kterým si vědomě či ne/vědomě přitahujeme naši přítomnost a tvoříme naši budoucnost. Formou ne/náhodných situací, v nichž se ocitáme a díky nimž formujeme naši budoucnost, vycházející z našich vlastních zhmotněných nebo dosud zatím ještě ne/zhmotněných přání, tužeb a vizí.
Pokud vnímáme nějaký nedostatek, který má vliv na naše bytostní nastavení a který si přejeme zvrátit, pak nastává proces síly myšlenky. Začínáme si bytostně přát. Začíná se měnit naše vnitřní nastavení a s ním i poměr podstaty stálých hodnot s respektováním našeho přání. Přání, které se pro nás ve skládance našeho života dle hloubky a váhy, kterou mu dáváme, může stát až zásadním. Někdy se tomu říká předsevzetí a víra v sebe samé. Někdy se tomu říká cílevědomost. A někdy výzva nebo „jen“ touha po štěstí a naplnění v osobním či profesním životě. Ve skutečnosti je jedno jak se tomu říká, podstatné je, že naše myšlenky dostávají nový náboj. Dostávají vlastní prostor růstu nejprve v nás samotných, později i mimo nás. Mnohdy ale tyto myšlenky dostávají i časové mantinely a omezení. Ať tak či tak naše myšlenky mění strukturu našich zájmů. Strukturu, která se v souladu s novými vizemi automaticky jako energie přeskládá. Naše energetické nastavení je úžasně variabilní a můžeme se spolehnout na to, že je i dokonale flexibilní ve vztahu ke změně. Naše stávající energetické vyzařování se přepíná do inovovaného módu ztotožněného s našimi myšlenkami, našimi sny, vizemi a tužbami. Naše elektromagnetická indukce dostává zelenou.
Pokud si cokoliv přejeme, musíme už ve virtuální rovině vědět, jak s tím přáním naložíme, až přijde. Musíme mít zcela jasno, že jsme vytvořili pro zhmotnění svého přání dokonalou půdu, v níž se naše přání může pohodlně usadit a zakořenit. Pak už ho jen hýčkáme. Staráme se o něj. Dáváme mu nekonečný prostor pro jeho růst a rozvoj. Pokud ale nevíme, jak s tím přáním naložíme v případě jeho zhmotnění, pak nám naše přání může na nějakou přechodnou dobu nepříjemně zatopit. Jsme-li alespoň připraveni se najednou rozhodnout, zda své přání, které se nám právě zhmotnilo, budeme realizovat i v nepřipravené půdě, kde ho vystavujeme možné záhubě, anebo zda tuto půdu v lásce s láskou kousek po kousku společně se zhmotněným přáním budeme měnit, aby se mohlo v nás odevzdaně a pohodlně usadit a zakořenit, jsme stále ještě na dobré smysluplné cestě. Nejsme-li však připraveni k jasnému rozhodnutí třeba i díky vnějším okolnostem, pak se objeví na určitou chvíli láskyplný čas, který je ochotný posečkat na naše rozhodnutí. Tento čas je ale omezený. Když rozhodnutí nepřichází, odchází zhmotněný sen. Zda odchází natrvalo, či přechodně, záleží na naší otevřené a upřímné komunikaci v důvěře s důvěrou nejen sami se sebou, ale i se svým zhmotněným přáním.
V momentě, kdy si připustíme tuto ne/náhodnou souhru nás a časoprostoru, pak si musíme přiznat, že je tu s námi dokonalost, které stojí za to si všímat. Nevadí, že zpočátku nevíme jak tuto dokonalost uchopit, stačí když si dovolíme alespoň připustit, jak magické je toto prozření. Ano, ta myšlenka zákona přitažlivosti a správného načasování je nejen magická ale ve své základní podstatě vlastně magnetická. Najednou si uvědomujeme, že je tu magnet pro přitahování ne/náhodných situací, na které jsme již připraveni. I když my sami můžeme o své připravenosti mnohdy ještě pochybovat. Náhody se ukazují ne/náhodami a naše žití dostává hlubší a širší význam. Začínáme si vědomě uvědomovat, že síla našich myšlenek, s nimiž jsme sžití, přitahuje situace, které mají pro nás v místě a čase vždy v konečném důsledku přidanou hodnotu. A to i v případě, kdy tuto přidanou hodnotu nemusíme nutně vnímat na první dobrou jako přidanou hodnotu. Záleží na okolnostech, zda dokážeme tyto situace sami v sobě ve svém životě správně s přidanou hodnotou zpracovat. Záleží totiž na tom, jak silně je zakořeněno v nás samotných semínko naší touhy, našeho snu v jeho virtuální rovině. Ano, naše víra v náš sen, v naši touhu promítanou do našich myšlenek je tím magnetem zhmotnění v časoprostoru. Energie, která se vzájemně přitahuje obrovskou silou. Dalo by se laicky říci, že energie podstaty myšlenky mění naše zaběhnuté stavy a vytváří tak inovované elektromagnetické pole. Toto elektromagnetické pole uvnitř nás samotných pak generuje náboj, kterým se projevuje ve vnějším prostředí. Zde si přitahuje za pomoci souznění energii totožnou s touto podstatou a s nastaveným opačným nábojem nutným pro vzájemné přitažení se.
Všimli jste si, že pokud naše vnitřní energie je dostatečně připravená a my máme šanci danou situaci pochopit, uchopit a naložit s ní v její plné krystalicky čisté kráse, tedy v rovnováze mezi srdcem a rozumem, pak ji přijímáme s nadšením? A všimli jste si, že pokud naše vnitřní energie je ne/dostatečně připravená, a tudíž my ne/máme šanci danou situaci v její plné kráse, v lásce a s láskou pochopit, uchopit a naložit s ní, pak nevíme, co si s tou ne/náhodnou situací počít? Ano, je to tak. Nastává zde totiž nesoulad mezi přáním srdce ve virtuální rovině a rozumem ve fyzické rovině. Naše srdečná nadšení z příchodu zhmotněného snu se mísí s obavami a strachy, které jsou spojeny s naší ne/dostatečnou připraveností na fyzické rozumové úrovni, a to i přesto, že nám přišlo do života to, o čem jsme třeba i roky snili. Naše neurony tak neví, na co a jak přesně reagovat. Mísí se tu naše stávající programová znalost, tedy naše známá i když nevyhovující komfortní zóna, s avizovaným novým prožitkem, k němuž ještě nemáme vytvořený fyzický stav a jsme tedy vystavováni jakému si zdánlivému ne/komfortu, který ale svými pocity, jež jsou nám do mozku vysílány, se jeví jako stav blaženosti a nasycenosti. Tím jsme naprosto zmateni. Začneme-li ale plně naslouchat a důvěřovat v otevřené a upřímné komunikaci svým pocitům, které jsou pro nás vždy tou osobní a bezpečnou navigací naší duše, ocitneme se v souznění rozumu a srdce. V tom momentě v místě a čase totiž pochopíme podstatu vlastního nastavení i cestu svého osobního příběhu.
Ano, správný čas a správné místo, naše myšlenky a naše připravenost, to jsou ty náhody, které nás k sobě pustí, abychom o sobě věděli, ale to jsou i ty náhody, které nás nepouštějí blíž a hlouběji, dokud sami v sobě nemáme zcela jasně a vědomě vyřešeno, zda své zhmotněné přání přijmeme. Pokud totiž situaci, která nám přišla do cesty zvládneme vědomě přijmout uvnitř nás samotných a neklademe odpor, pak vnější okolnosti nám pomohou dořešit vše, co je zapotřebí dořešit ve fyzickém životě ve prospěch všech zúčastněných.
Ano, toto tajemství stejně jako každé mysterium má svoje čestné místo v žebříčku hodnot života. Tato lekce je lekcí umění. Umění žít. Chce to jen vědomě připustit, že právě naše myšlenky jsou hybatelky ne/náhodných situací přicházejících ve správném čase a prostoru.
Cituji slova, která jsem převzala z jedné statě. Jsou moudrá a natolik pravdivá, že se mi usadila v očích, uších i v mysli. Za ta slova moc děkuji a protože s nimi hluboce souzním, dovolím si je nyní sdílet i s vámi:
„To čas řídí naše životy. Příležitosti se nám nabízí v časově omezených intervalech a záleží vždy na nás, jestli jsme připraveni se jich chopit. Problém je, že je často ani nevidíme a teprve později si uvědomíme, že tady byly a už nejsou. Naše životní zkušenosti a aktuální podmínky mění naše vnímání, a proto nás najednou zaujme něco, co jsme už několikrát slyšeli, zažili, četli, ale náhle to pro nás má nový význam. Stejně tak jsou knihy, ve kterých najednou po letech nacházíme slova, co pro nás něco znamenají. Tato okénka příležitostí jsou i v životě, něco, někdo se nám nabízí, je to dostupné, ale my to nevidíme nebo nechceme vidět anebo to pro nás nemá ani význam se tím zabývat, a to i přestože se naše tajné či nevědomé myšlenky ubírají směrem nabídky, která by řešila naši touhu. A někdy to tak opravdu je, že se okénko zavře a my si na něj už nikdy nevzpomeneme. Někdy ale najednou vidíme to, co jsme neviděli a snažíme se dohnat to okénko zavírající se a mizící v čase a prostoru. Někdy ho doženeme, ale často je už dávno zavřené. Nezbývá tak než si to uvědomit a po tom dalším, které určitě přijde, sáhnout rychle a neochvějně.
Ano, čas, život, osud nám občas dává další šanci, otevřít si okénko znovu. Pohled do něj nemusí být stejný a je jen na nás, co v něm uvidíme. Lidé na sklonku života nelitují toho, co udělali, ale toho, co neudělali.“
I to je život. Krásný, vlídný a mírumilovný. Život, vždy stojící při nás samotných a tvořící naše nekonečné portfolio. Život respektující naše sny a touhy vycházející z naší přirozené podstaty a ze zkušeností, jimiž jsme obklopeni. Život nabízející nekonečno možností v časoprostoru, který jako magnet jde nám naproti v momentech, kdy si můžeme dovolit do svého života něco nového přijmout, neboť jsme na to nové skutečně připraveni.
Krásný den, vaše iv
