Článek
Je dobré díváme-li se do minulosti, z níž se chceme poučit. Právě tento pohled nám dokáže vyjasnit, jaký cíl si stanovit i to, jak ho dosáhnout. Právě tento vědomý pohled do našich pocitů nás dokáže nasměrovat správným směrem. Je to stejné v osobním i profesním životě. V lásce tomu není jinak.
Žádná oblast nám není skrytá, pokud jsme ji již někdy procházeli. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že klíč ke štěstí máme ve svých rukou, respektive ve svých prožitcích, pocitech, emocích a tužbách. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že náhody, které nám přicházejí do života, se opakují. Mají jen jiné jméno, jiný čas a jsou obklopeny jiným prostředím. Relativně jiným. Ano, ten život je báječně krásný, pokud ho žijeme vědomě. To pak naše řešení, která přicházejí pro naše náhody, oprostíme od relativních chyb, které jsme už někdy udělali. Stejně to je s partnerskými vztahy.
Ano, uvědomujeme si, jak krásné je to milování. Milování, které vynáší do výšin. Milování plné souznění beze slov či umocněné slovy. To souznění probíhající při něm naším tělem, odrážející se v harmonii, která se line při těch něžných dotecích. Vnímáme tu umocněnou lásku a krásu, která nás zasahuje v lásce s láskou každým dotekem ještě hlouběji a hlouběji. Naše nitra jsou jako jedno a jejich symfonie je tou nejkrásnější, jakou jsme kdy v životě zkomponovali. Necháváme se unášet proudem a nevnímáme nic jiného než naše souznění. Není to už jen pouhá zamilovanost. Zamilovanost, která nám nasazovala růžové brýle. Jsou to společné roky naší vzájemné a čisté lásky. Lásky, kterou si dáváme navzájem. Společné roky našeho krásného sdílení společných tužeb. Společné roky, kterými procházíme v dobrém i méně dobrém. Ano, právě to společné soužití, které sdílíme, nás ubezpečuje o tom, že milujeme v místě a čase i jen pouhým pohledem.
Pokud si tyto chvíle přestaneme vědomě uvědomovat, a byť jen na čas si je odepřeme, může se stát, že je už nikdy spolu se svým druhým já nedohoníme.
Ano, a to pak začíná doba hledání. Doba uvědomování si našich klopýtnutí, našich zvratů i naší nevšímavosti. To pak si uvědomujeme, jak moc jsme pochybili. Jak moc jsme ztratili. Jak moc velkou hodnotu mělo naše druhé já. Druhé já, které jsme svým chováním odehnali od sebe. Hledáme kopii. Hledáme kopii vzhledem. Kopii postojem i nastaveným životním stylem, na který jsme zvyklí. Nechceme se vzdát úplně všeho, když už se máme vzdát našeho druhého já. Hledáme kopii za každou cenu toho, koho jsme ztratili. Toužíme znovu vrátit čas. Ale …
Čas si jde svojí cestou, na které jsme či nejsme. Čas nám dokáže přivodit déjavu, ale nedokáže zůstat stát. Stále je v pohybu. Mění se realita a my se měníme s ní, i když to nevnímáme. Pokud stojíme na místě s naší proměnou, stojíme tam sami, nestojí tam čas ani naše okolí. Dokážeme se vrátit v myšlenkách spojených s pocity do onoho okamžiku, v němž chceme pobýt. Dokážeme ho prožít pokaždé, když v něm jsme. Ale ten prožitek a s ním oživený pocit je jen uvnitř nás samotných. A to ještě jen tehdy, pokud ty okamžiky, na které myslíme, byly vědomé a hluboké. I tak jsme na ten vzpomínkový akt sami. To jsou pak naše intimní chvíle a jejich zpověď v čase k nezaplacení.
To jsou ale i chvíle, kdy máme možnost jít jinou cestou. Kdy vědomě nechceme kopii toho, co tu bylo, přestože to bylo v době prožitku krásné. Necháváme za sebou minulost a odnášíme si jen to, co nám přineslo slastný pocit v životě. Uvědomujeme si vlastní hodnoty a vlastní ideály. Uvědomujeme si, že můžeme. Že chceme. I to, že navždy budeme chtít jen pravou, krystalicky čistou lásku, o níž budeme v lásce s láskou pečovat.
Ano, naše pocity nás vedou. Je báječné se jimi nechat vést, protože ony se nemýlí. Naše rozhodnutí, která jsme kdy udělali, nám naše pocity dokáží věrohodně popsat znovu, a to je úžasný barometr na naší nové cestě. Hravost v životě začíná v dětství a nikdy nekončí, pokud si ji budeme všímat a dáme ji prostor se rozpínat. Takové intimní chvíle a jejich otevřená zpověď v čase nás má sílu přivést ke krásnému, krystalicky čistému vztahu, v němž je vnímáno vše v lásce s láskou.
Krásný den, vaše iv
