Zavázat tkaničky a jde se! O čem je vlastně cestování?

Nahoru do schodů, strmě do kopce, za jeden den nachodit 38 kilometrů pěšky křížem krážem, pak zas prudce dolů, schod co schod a tak pořád dál.

K tomu velmi silný, studený vítr ze všech stran, jež z teploty 25°C rázem ubral na pocitu dobrých deset stupňů. Paprsky slunce se zdají, že jen lehce hřejí, ale navečer je opálení jasným vzkazem jeho síly. Tak vypadá dubnová Marbella v našem rytmu. A vlastně i Gibraltar. Ten jen s přídavkem trojnásobné síly větru, který ve volných prostranstvích nad mořem tříští slabší jedince racků o svou mocnou skálu.

U cestování má vždy člověk na výběr, co si zvolí:

S výjimkou pro ryzí plážomily je tu jedno: JENŽE!

Ono to taky na oplátku něco stojí. A nemyslím tím jen peníze. Je potřeba mít dobrou fyzičku! Tato věta je zářným příkladem, že svobodu neurčují jen peníze a čas, což jsou dva základní předpoklady pro cestování, ale také:

Mít ve svých svalech rezervy i na případné rychlé tempo. To totiž určuje, kolik toho za den stihnete vidět a zaŽÍT. Samozřejmě, vždy je čas se zastavit, dát si kávičku, či jen tak se nechat ovívat větrem na úpatí pevnosti, či skal. Bezesporu je však značný rozdíl v loudavé chůzi a svižnějším tempu.

Kolísání teplot v průběhu dne, vyšší fyzická zátěž, občas i zkrácený spánek - ano, někdy je třeba si přivstat pro nejlepší spoj, nebo snový východ slunce. Navíc, jakmile je v plánu zajímavé, odlehlejší místo, může se též stát, že restauraci časově nestihnete. Proto je dobré mít vždy něco při sobě.

Závěrem? Když je ale touha po poznání, či dobrodružství obrovská, všechna tahle nepohoda je vlastně to správné koření, bez kterého by to nemělo šmrnc. Je to součást cesty, jsou to přesně ty kuriozity, díky kterým máme důvod se od srdce zasmát i deset let poté. Zní to zvláštně, ale když ty věci nejdou úplně hladce, zažijeme o to větší dobrodružství a máme pak rozhodně o čem vyprávět. :-)