Článek
Lidé se na nás usmívali. My na ně. Malé děti mávaly, turisté se culili od foťáků, dokonce i řidička projíždějící tramvaje se rozzářila od ucha k uchu.
Jedna paní vytáhla z peněženky příliš velkou bankovku a slíbila, že si ji někde rozmění. A opravdu se po chvíli vrátila. Jiná držela kelímek s horkou kávou, který jí v tom mrazu musel být velkou oporou. Přesto si ho opatrně odložila na studený parapet, aby mohla vylovit peněženku a přispět.
A pak byly i chvíle, kdy nás zahřál smích: Paní v rozhlasové kavárně nám nabídla panáka na zahřátí. Kolega Milan, král bonmotů, s úsměvem odmítl: „Nás hřeje nadšení pro Tříkrálovou sbírku.“
Zahřívala setkání s milými lidmi
Mráz byl neúprosný, ale setkání skutečně zahřívala.
Ukázalo se, že člověka dopředu neodhadnete. Někdo jde v kabátě zachumlaný až po uši, oči zabodnuté do chodníku a najednou se zastaví, usměje se a přispěje.
Jiný se směje už zdálky a v kapse připravuje mince. Další si s námi zazpívá tříkrálovou koledu. Není výjimkou, že kolemjdoucí v dětství zažili koledování na vlastní kůži. Není divu. Tříkrálová sbírka se letos koná už po šestadvacáté.
Společné fotky, pochvaly typu „Jéé, vám to sluší!“ a „Vy krásně zpíváte!“ – to všechno tvořilo mozaiku dopoledne.
A když se někdo rychle vyhnul nebo zrychlil krok, respektovali jsme to. Zpívali jsme dál a popřáli mu štěstí a zdraví do nového roku.
Stejná posádka jako loni
Když u nás jedna paní radostně zvolala, že jsme ta stejná posádka jako loni, rozesmálo nás to. Ano, jsme.
Na závěr jsme se shodli: Pokud bude příští rok všechno v pořádku, sejdeme se na tom samém místě.
Ve stejnou dobu.
Ve stejných kostýmech.
A třeba i ve stejném mrazu, protože posádku, kterou drží pohromadě nejen tradice, ale i radost z konání dobra, nic neodradí.
Tak zase příště na koledě!
