Huml z Chalupářů byl cholerik a vydědil syna. Skutečný život Jiřího Sováka

Jiří Sovák byl národním miláčkem, symbolem pohody a vtipu. Celé generace ho milovaly jako nerudného, ale v jádru dobráckého chalupáře Evžena Humla ze seriálu, který se stal českým rodinným stříbrem. Jenže pod touto maskou lidového baviče se skrýval muž s neuvěřitelně složitou a rozporuplnou povahou. Muž, který nešel pro ránu daleko, své nejbližší trestal doživotním mlčením a jehož hněv pocítili i ti nejbližší spolupracovníci.

Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze jako Jiří Schmitzer. Jeho dětství a dospívání nebylo žádnou idylkou, ale spíše tvrdou školou života. Narodil se do rodiny přísného hostinského, který vládl pevnou rukou a měl o budoucnosti svého syna velmi konkrétní a nezměnitelnou představu: Jiří bude pokračovat v rodinné tradici a stane se hoteliérem. Jiří se skutečně pod tlakem otce vyučil v hotelu na Bojišti. Právě zde, mezi hosty, pivem a kuchyní, získal základy řemesla, které mu později pomohly dokonale ztvárnit nejednu roli.

Jenže jeho vnitřní motor a umělecké ambice ho hnaly úplně jinam – k divadlu a filmu. Jeho otec, muž staré školy, který považoval herectví za „komediantství“ a nejisté řemeslo pro budižkničemu, tento sen dlouho odmítal přijmout. Sovák se však vzepřel s tvrdohlavostí, která ho pak provázela celých osmdesát let života. Byl ochoten jít do otevřeného konfliktu s rodinou, jen aby si prosadil svou. Právě tato vnitřní síla, dravost a neústupnost z něj sice udělaly hvězdu první velikosti, ale zároveň mu v soukromí vytvořily neprostupné bariéry. Málokdo z jeho obdivovatelů věděl, že Sovák nebyl jen vtipným glosátorem s pohotovým jazykem, ale mužem, kterého dokázala vytočit i úplná maličkost do stavu nepříčetnosti, kdy kolem sebe doslova kopal, křičel a urážel všechny v dosahu.

Sovákova herecká dráha byla neuvěřitelně pestrá a začala u ochotníků. Zásadním zlomem v jeho kariéře byl Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, kde během vojny vybrousil svůj komediální talent a potkal se s dalšími legendami, jako byl například Miroslav Horníček. Odtud už vedla cesta do prestižních hereckých domů. Prošel Divadlem E. F. Buriana, Divadlem na Vinohradech, a nakonec zakotvil v Národním divadle, kde dokázal, že není jen komikem, ale i charakterním hercem schopným zvládnout náročný klasický repertoár.

Skutečnou popularitu mu však přinesl film a televize. Sovák se stal tváří zlaté éry české komedie. Jeho filmografie je v podstatě přehledem toho nejlepšího, co u nás v druhé polovině 20. století vzniklo. Kdo by neznal jeho Kroupu v komedii Marečku, podejte mi pero!, kde exceloval právě se svým synem, nebo nezapomenutelného rytíře Brtníka z Brtníku ve filmu Ať žijí duchové!.

Sovák měl dar, který se nedá naučit – dokázal i tu nejjednodušší větu podat tak, že okamžitě zlidověla. Jeho spolupráce s režiséry jako Václav Vorlíček nebo Jindřich Polák přinesla hity jako Pane, vy jste vdova! nebo sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem. Byl to on, kdo vtiskl tvář řadě legendárních seriálů – nezapomenutelný byl jako kouzelník Vigo v Arabele nebo jako jeden z hlavních představitelů seriálu Byli jednou dva písaři, kde exceloval po boku Miroslava Horníčka. Vrcholem jeho televizní tvorby se pak stali Chalupáři, kde v roli Evžena Humla vytvořil archetyp českého důchodce, se kterým se ztotožnily miliony lidí.

Sovákův milostný a rodinný život byl stejně bouřlivý jako jeho filmové postavy, ale nesl v sobě mnohem více hořkosti a nevyřešených traumat. S první manželkou Blankou se oženil v době, kdy se jeho kariéra teprve rozjížděla. Z tohoto svazku vzešel syn Jiří Schmitzer, kterého však otec už jako tříleté dítě opustil. Tento odchod od rodiny zasel semínko celoživotního odcizení, tiché nenávisti a hluboké křivdy, která nikdy nevyprchala. Sovák v té době zcela sobecky upřednostnil svou kariéru, večírky v pražských vinárnách a bohémský život před nudou otcovských povinností.

Druhé manželství bylo tak krátké, intenzivní a nepodařené, že ho herec ve svých pamětech i rozhovorech téměř úplně vymazal, jako by nikdy neexistovalo. Skutečný přístav klidu a zázemí našel až u své třetí ženy, Anny, které celý národ díky jeho vyprávění neřekl jinak než Andulka. Byla o osmnáct let mladší a pro Sováka se stala vším – sekretářkou, kuchařkou, řidičkou i hromosvodem. Andulka byla jedinou osobou na světě, která dokázala krotit jeho divoké cholerické výpady a s nekonečnou trpělivostí tolerovala jeho nálady, zatímco on ji miloval se sobě vlastní majetnickou intenzitou a žárlivostí. Bez její péče a obětavosti by se Sovákův život pravděpodobně rozpadl v chaosu mnohem dříve. Byla to ona, kdo za něj žehlil narušené vztahy s kolegy, které Sovák v afektu urazil.

Zlomový a naprosto definitivní okamžik, který rozbil jakékoli zbytky vztahu se synem, přišel v roce 1976. Jiří Schmitzer, tehdy už uznávaný herec, způsobil pod vlivem alkoholu tragickou dopravní nehodu, při které zemřel člověk. Pro Sováka, který nade vše stavěl svou veřejnou důstojnost, prestiž a jméno, to byla rána pod pás. Namísto toho, aby se zachoval jako otec a synovi v jeho nejtemnější hodině pomohl, zachoval se jako soudce.

Sovák synovi tuto chybu nikdy neodpustil a v návalu vzteku a studu ho veřejně i soukromě zavrhl se slovy: „Pro mě jsi skončil, máš na rukou krev.“ Od té chvíle jako by Schmitzer přestal pro Sováka existovat jako syn. I když se později osudově setkali před kamerou v kultovní komedii Marečku, podejte mi pero!, atmosféra na place nebyla dobrá. Během natáčení legendárních scén spolu otec a syn mimo záběry nepromluvili ani jediné slovo a štáb sledoval jejich vzájemnou, ledovou ignoraci – hráli láskyplný vztah, ale vteřinu po „stopce“ se od sebe odvrátili jako cizinci. Tento rozkol byl tak hluboký, že Sovák dokonce syna vydědil. Schmitzer otce nenavštívil ani v době, kdy byl těžce nemocný, a tato hradba mlčení vydržela až do konce jeho života.

Během natáčení filmu Divoké pivo došlo mezi Jiřím Sovákem a Václavem Upírem Krejčím k incidentu, který začal hercovou neochotou při podepisování knihy. Když Krejčí požádal o věnování, Sovák mu stroze odsekl, že dostane pouze podpis. Napětí vyvrcholilo ve chvíli, kdy chtěl Krejčí herci na oplátku věnovat své vlastní dílo. Přestože ho Sovák nevybíravě poslal „do patřičných míst“, Krejčí se nechal vyhecovat kolegy a knihu mu do tašky přece jen strčil. V tu chvíli ho Sovák vší silou přetáhl holí přes záda tak silně, až Krejčí bolestí padl k zemi, tekly mu slzy a měl pocit, že mu herec zlomil všechna žebra.

Otřesený Krejčí po útoku proplakal celou noc, ale o tři dny později mu nečekaně zavolal sám Sovák. Přiznal se, že mu jeho manželka Andulka vynadala, protože se jí nalezená kniha zalíbila, a Sovák se tak musel přiznat k tomu, co provedl. V hovoru se zajímal, zda to kolegu ještě bolí, a složil mu poklonu, že jako herec není vůbec špatný. Tato bizarní situace nakonec vyústila v pozvání na chalupu a začátek jejich hlubokého přátelství a profesní spolupráce, kdy spolu následně jezdili po celé republice na společné besedy.

Poslední měsíce života Jiřího Sováka byly poznamenány velkým fyzickým utrpením. Po nešťastném pádu a komplikované zlomenině krčku zůstal upoután na lůžko, odkázán na pomoc ostatních, což pro muže jeho ražení bylo nesmírně ponižující. Bolesti tlumil silnými léky, ale jeho mozek zůstával ostrý, ironický a sarkastický. Přesto se v jeho slovech v pozdních večerech občas objevila nevyřčená lítost nad rozbitou rodinou, i když jeho pověstná pýcha mu nikdy nedovolila udělat ten nejtěžší první krok k usmíření se synem.

Jiří Sovák odešel 6. září 2000 jako muž dvou tváří. Na jedné straně zůstává milovaným komikem, jehož hlášky zlidověly, na straně druhé obrazem umanutého člověka, který nedokázal svá rozhodnutí změnit. Syn Jiří Schmitzer se o jeho smrti dozvěděl z médií a na poslední rozloučení se svým otcem do Strašnického krematoria demonstrativně nedorazil. Historie jejich vztahu tak zůstala navždy uzavřena bez jediného slova odpuštění či smíření.

Zdroje: Národní divadlo, csfd.cz, Extra.cz, vlasta.cz, kvety.cz, super.cz, cnn.iprima.cz