Článek
Byl symbolem nezlomnosti. Herec, kterého milovaly miliony diváků jako naivního Martina z Bony a klid nebo ševce Jíru, dobojoval svůj nejtěžší zápas. V pouhých třiadvaceti letech ho jedna vteřina připoutala na invalidní vozík, ale nikdy mu nevzala chuť žít. Ve čtvrtek 16. dubna 2026 večer přišla z pražské nemocnice smutná zpráva. „Honza před jedenáctou zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo,“ oznámila manželka Radka.
Od lyží a sportu k nejslavnějším filmovým rolím
Jan se narodil v březnu 1966 do rodiny, kde byl sport pevnou součástí života. Jeho otec Jaroslav Potměšil vedl syna i dceru Kláru k pohybu a disciplíně. Jan nebyl typickým „hereckým dítětem“, byl to sportovec. Lyžoval a trénoval s nasazením, které později uplatnil i při natáčení fyzicky náročných scén. Právě kontrast mezi jeho původní fyzickou silou a pozdějším handicapem dává jeho příběhu nejtěžší rozměr.
Před kamerou se poprvé objevil v osmi letech v cyklu Bakaláři po boku Vladimíra Menšíka. V deseti letech debutoval ve filmu Jakub a koncem sedmdesátých let následovaly role v dobrodružném snímku Tajemství Ocelového města nebo v rodinném filmu Neohlížej se, jde za námi kůň!
Jan Potměšil jako švec Jíra v pohádce z roku 1987. Role, která mu přinesla obrovskou popularitu.
Zásadní zlom v jeho kariéře přinesl rok 1987. Během několika měsíců se stal jednou z nejznámějších tváří své generace díky třem výrazným rolím: jako fotbalový chuligán v dramatu Proč?, švec Jíra v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci a automechanik Martin v hitu Bony a klid. V listopadu 1989 se pak aktivně zapojil do revolučního dění. Působil jako uragán, který promlouval k tisícům lidí v divadlech i na náměstích. „Honza byl spojkou a poslem té něžné slavnosti. Jan zářil. Byl fascinující,“ vzpomínal režisér Jan Kačer.
Poslední metry: Když rádio hrálo valčík
Kalendář ukazoval 8. prosinec 1989. Ostrava tehdy nedávala svůj postoj k „sametu“ najevo okázale, a tak bylo třeba tam dojet. Střídali se řečníci a mladý herec Jan Potměšil byl u všeho. Dopravu na mítinky tehdy nabídli výtvarní umělci a auto řídil jeden z nich. Jan Kačer seděl vepředu a celou cestu do Prahy řidiče bavil, aby neusnul, protože jízda v zimě byla náročná. Hodinu za hodinou zaháněl únavu, která se v kabině Fiatu vznášela jako těžká deka.
Zatímco vepředu probíhal tichý boj s vyčerpáním, Jan Potměšil vzadu na sedadle už pokojně spal. Kolem druhé hodiny ranní byli téměř u cíle, nad obzorem prosvítala žlutavá záře Prahy. Motor spokojeně předl, z rádia hrály vídeňské valčíky a v tu chvíli se oči zavřely i Janu Kačerovi. Právě vteřina, kdy v autě všichni utichli, se stala osudnou. Řidiče postihl mikrospánek. Fiat prudce narazil do levých svodidel, odrazil se k pravé straně a nekontrolovaně se skutálel ze svahu do tmy.
Jan Potměšil a Josef Nedorost jako Martin a Richard v kultovním snímku Bony a klid.
„Probudilo mě ostře řinčení“
Náraz popsal Jan Kačer s děsivou přesností: „Probudilo mě ostře řinčení… Na okamžik jsem zahlédl betonový okraj silnice a roj jisker, vyletujících od předních kol. Slyším řidiče, jak zmateně blábolí: To nic, to nic. Já to vyberu…“ Řidič prudce otočil volantem doleva, jako by nás někdo fotografoval bleskem. „Uhrančivé světlo nahoře i dole, točíme se ve vzduchu, dívám se – a dost dobře nechápu… Vrháme světlo a oheň na okolní keře, jsme jako zblázněný a potrhlý maják urvaný bouří a vržený do povětří… pach benzinu…“
Drtivý zvuk kovu a destrukce popsal Jan Kačer sugestivně. „Pád skončil tupým a dutým úderem, slyším pronikavé skřípání, karoserie drhne o přemrzlé houštiny šípků a trnek. Cítím, jako by se mi trny zadíraly do těla. Fiat se valí hlubokou škarpou, ze všech stran údery o stromy a kameny. Jako v železárnách, na válcovací stolici… Auto se bortí…“ Když pád skončil, nastalo ticho, které prořízl jen vídeňský valčík, stále hrající z rádia v troskách.
„Máme jen tři!“
U vraku zastavila auta. První dorazil televizní štáb, který herce před pár hodinami natáčel v Ostravě. Záchranáři vytáhli z trosek tři lidi. „Kolik vás bylo?“ „Čtyři…“ odpověděli otřesení umělci. „Cože? My máme jen tři!!“ vzkřikli televizáci a vyrazili zpět k autu. Potměšila našli až po chvíli. Ležel pod vozem, který ho při hrůzném přemetu vyhodil, následně přikryl a vláčel s sebou. „Když ztichlého a bezvládného Jeníka nesli, byl šedý – jako z jiného světa. Proboha, ať neumře!“ Pronikavě mrzlo.
Jan Kačer a Jan Potměšil. Přátelé a kolegové, které spojila práce i tragická nehoda.
Jan Potměšil utrpěl vážné zranění hlavy a šance na přežití byly podle lékařů mizivé. Po převozu do Říčan zůstal ležet na studené a temné chodbě, kde začal po chvíli naříkat. Doktorka se telefonem marně snažila zajistit specializované pracoviště: „Pane profesore, pamatujete se na mě?… Mám tady nehodu a nemohu se… Prosím? Nemáte místo? Tak promiňte…! Nemůžeme pro něho nic udělat, jsme nevybavená, malá nemocnice…“
Mladý herec křičel bolestí, zatímco se lékaři soustředili primárně na jeho poraněnou hlavu. V těle se však v tu chvíli tiše rozvíjel jiný problém – otok u páteře. Ten se postupně zvětšoval a stal se definitivní příčinou toho, že Jan Potměšil už nikdy neudělal ani krok.
Návrat z kómatu
Z bezvědomí se Jan probral až v únoru 1990. Svět kolem něj byl svobodný, ale on se vracel do nehybnosti. „Mohl jsem hýbat jen očima,“ vzpomínal na moment, kdy se vrátil do reality. Přestože mu nehoda vzala chůzi, vážil si toho, že vůbec dýchá. „Jsem rád, že jsem nehodu přežil. Najednou jsem měl před sebou nový život, nepopsaný list. Jsem tady a těším se z každého dne.“
Jan Potměšil s Klárou Melíškovou, které v roce 2017 předal Českého lva za film Já, Olga Hepnarová.
K řidiči, který osudnou noc způsobil, nikdy necítil zášť. I když jméno umělce, který tehdy seděl za volantem, znala celá posádka, Jan se rozhodl pro absolutní velkorysost. „Řekl jsem si, že jeho jméno nikdy neprozradím. Prostě někdo musel řídit a stát se to mohlo komukoliv. Nedávám mu to za vinu.“
Realita na vozíku: „Nejraději bych se prostyděl až pod zem“
Přechod do nové životní etapy připomínal náraz do zdi. Pro herce, na kterého byli lidé zvyklí jako na kluka v neustálém pohybu, bylo největším trestem vyjet poprvé na ulici. „Nejraději bych se prostyděl až pod zem. Měl jsem velký problém, když mě někdo poznal. Najednou jsem si připadal nepatřičně,“ přiznal. Své nejtěžší okamžiky si znovu vybavil až po mnoha letech, když se postava Martina vrátila v pokračování Bony a klid. Aby mohl hrát, musel i jeho filmový hrdina v příběhu prodělat úraz.
V začátcích na vozíku však Jan sváděl bitvy hlavně s obrubníky a vlastní hrdostí. Každý pokus o běžnou činnost, jako byl nástup do auta, končil frustrací. „Vypadal jsem u toho příšerně. Někdo volal: Já vám pomůžu. Já volal: Ne. Ale dotyčný už pomáhal. Jenže jsme to neuměli ani já, ani on. Mým vozíkem si natloukl do holení, já byl protivný,“ popsal období, kdy se cítil jako dítě, které se musí znovu učit základní věci. Nejtěžší pro něj byla neschopnost o pomoc požádat, nebo ji s klidem odmítnout.
Jan Potměšil: Navzdory vlastním zdravotním problémům a náročnému osudu kolem sebe neúnavně šířil dobrou náladu.
Richard III. na kolech a vítězství nad osudem
Jan Potměšil dokázal nemožné – vrátil se na vrchol. Jako kmenový člen spolku Kašpar v Divadle v Celetné zářil v úlohách vyžadujících hlubokou psychologii. Za titulní roli v Shakespearově hře Richard III., kterou odehrál na invalidním vozíku, získal v roce 2000 prestižní Cenu Alfréda Radoka. Ukázal, že handicap může být na jevišti mocným výrazovým prostředkem. Silné výkony předvedl i v inscenacích Růže pro Algernon nebo Hamlet.
V osobním životě našel stabilitu po boku novinářky Radky, se kterou se v roce 2004 oženil a vychoval syny Šimona a Jana. Vedl život, který nepovažoval za méně hodnotný než ten před nehodou. Navzdory ochrnutí plaval, jezdil k moři, a dokonce se vrátil k lyžování na speciálně upravené monolyži. Za svou občanskou statečnost obdržel Cenu nadace Pangea a v roce 2024 také Cenu Václava Bendy. Přestože se na plátně objevoval méně, každá jeho role – od dramatu V erbu lvice až po satirického Prezidenta Blaníka – měla svou váhu.
Anketa
Zdroje:
Kačer, Jan. Jedu k mámě. Praha: Eminent, 2003. ISBN 80-7281-126-6.
