Nová normalizace v ČT? Odchod Moravce a čistky na Kavčích horách začaly!

Kavčí hory vřou. Zatímco navenek se mluví o modernizaci a úsporách, chodbami se šíří strach. Odchody ikonických tváří, rušení zavedených pořadů a tiché přeobsazování klíčových postů. Je to jen logický manažerský proces, nebo sledujeme v přímém přenosu plíživou „normalizaci“, která má z veřejnoprávního média udělat poslušný nástroj moci?

Vzduch na Kavčích horách v posledních měsících nebezpečně ztěžkl. Atmosféra, která dříve přála dravé novinařině, hledání pravdy za každou cenu a investigativnímu zápalu, dnes připomíná spíše čekárnu na popravu v dobách nejtužšího socialismu. Kdo nebude v souladu s novou linií, kdo se odváží položit otázku, která není v „manuálu“, ten končí. Oficiální verze vedení? Restrukturalizace, nutné úspory a nevyhnutelná digitální transformace. Realita pod povrchem? Plíživá normalizace, kde se odvaha vyměnila za klid na práci a kritické myšlení za slepou loajalitu k novému vedení.

Zrušení pořadu 168 hodin v srpnu 2024 a následný odchod Nory Fridrichové z České televize nebylo jen chladným manažerským rozhodnutím o programovém schématu. Byl to jasný vzkaz vyslaný do všech pater zpravodajství. Nora Fridrichová byla symbolem televize, která se nebála konfrontovat politické špičky. Její konec pod záminkou „nové programové koncepce“ a vnitrofiremních sporů působí v kontextu dnešního vývoje jako klasický tah: využít organizační změny k odstranění nepohodlného kritického hlasu. Vzkaz pro ostatní je čitelný: „Když skončil jeden z nejsledovanějších publicistických pořadů, nikdo nemá své místo jisté.“

Marek Wollner musel odejít již dříve po rozporuplné kauze, která v instituci zanechala hluboké rány. Jeho Reportéři ČT po jeho nuceném odchodu postupně ztráceli svůj dřívější drajv a schopnost určovat celospolečenskou agendu. Investigativa, která dříve otřásala politickou scénou, byla postupně rozmělňována v tématech, která nikoho nepálí. Mapa kritické žurnalistiky se na Kavčích horách povážlivě smrštila a prázdná místa zaplňuje nekonfliktní obsah, který sice neurazí, ale v roli hlídacího psa demokracie fatálně selhává.

Když do křesla generálního ředitele usedl Jan Souček, sliboval stabilitu a dialog. Dnes se ale s odstupem času ukazuje, že ta stabilita byla určena jen pro vyvolené. Součkova éra byla strategickou fází „přípravy terénu“. Jeho kroky připomínaly precizní chirurgii – odříznout ty nejhlasitější kritiky, paralyzovat redakce neustálými audity a nechat zbytek organismu, aby ze strachu o svá místa a hypotéky začal praktikovat tu nejvražednější formu cenzury: autocenzuru.

Po Součkově neslavném konci, který byl provázen řadou komunikačních přešlapů, nastoupila éra Hynka Chudárka. Muž s dravou minulostí v komerční sféře přišel s jasným zadáním od Rady ČT: efektivita a klid. Jenže v médiích veřejné služby je „efektivita“ v Chudárkově podání jen synonymem pro „nekonfliktnost“. Chudárek provedl bleskovou centralizaci moci, sloučil dříve autonomní divize Obsahu a Programu pod jednotné, přísně kontrolované vedení. Vytvořil systém, kde o tom, co se bude vysílat, už nerozhodují novináři na základě důležitosti tématu, ale manažeři na základě politické průchodnosti a citlivosti momentální nálady v parlamentu.

Dne 8. března 2026 se v dějinách českých médií zastavil čas. Václav Moravec, tvář, která neuvěřitelných jednadvacet let definovala politickou debatu v této zemi, v přímém přenosu oznámil svůj definitivní odchod z České televize. Nebyl to ale rozchod v dobrém, žádné kytice a děkovné proslovy se nekonaly. Moravec svá slova volil s rozhodnou přesností zkušeného rétora: „Za současných podmínek, kdy jsou redakční procesy podrobovány politickému mikromanagementu a kdy vedení televize upřednostňuje klid před pravdou, už nemohu dále garantovat nezávislost své práce a kritickou reflexi událostí.“

Tato věta zasáhla Kavčí hory jako blesk z čistého nebe. Když ze scény odchází člověk, který dokázal ustát tlaky pěti generálních ředitelů a desítek vlád, není to běžná personální výměna. Je to bílá vlajka vyvěšená nad budovou zpravodajství. Moravec odmítl dál hrát roli v tragikomickém divadle „slepé vyváženosti“, které pod taktovkou Hynka Chudárka začalo ničit samotnou podstatu žurnalistiky. Jeho odchod je definitivním potvrzením, že prostor pro kladení nepříjemných otázek byl na Kavčích horách definitivně vyčerpán a zapečetěn.

Václav Moravec je však jen špičkou ledovce, kterou vidí každý divák. Pod hladinou, v útrobách kanceláří a střižen, se odehrává tichý a bolestivý exodus elitních pracovníků, kteří odmítli ohnout hřbet před novými pořádky. Pokud bychom sestavili „seznam umlčených“ za poslední dva roky, vypadal by jako parte svobodné novinařiny v České republice:

Normalizační metody roku 2026 jsou sofistikované. Nikoho nemusíte hlučně vyhazovat před kamerami. Stačí použít ekonomický bič. Pod heslem „úsporných opatření“ a čekání na spásnou mediální novelu, která od roku 2026 zvyšuje poplatky na 150 Kč, se rozjela selektivní likvidace nepohodlných projektů.

Vedení televize si tímto servilním přístupem kupuje přízeň politiků, kteří drží prst na rozpočtovém kohoutku. Je to vskutku ďábelský obchod: „My vám dáme klid ve vysílání a vy nám za to odhlasujete vyšší poplatky.“ Daňoví poplatníci tak v podstatě platí za to, aby se dozvídali méně pravdy. Z České televize se stal korporát, kde je nejdůležitějším ukazatelem spokojenost akcionáře – kterým je v tomto případě státní moc.

Všimli jste si, jak se nenápadně mění složení hostů v diskusních pořadech a kdo z obrazovky mizí? Symbolickým potvrzením této éry je i ohlášený odchod Barbory Kroužkové, jedné z posledních výrazných tváří, která ještě pamatovala éru kritické žurnalistiky. Její konec v ČT jen podtrhuje fakt, že prostor pro nepříjemné otázky se dramaticky zužuje. Investigativa byla definitivně odsunuta na druhou kolej a nahrazena tzv. „datovou žurnalistikou“. Na první pohled to vypadá moderně a vědecky, ale v praxi jde o to, aby se mluvilo o abstraktních číslech, nikoliv o konkrétních lidech a jejich selháních.

Do popředí se tlačí „prověření“ experti, kteří dokáží i ten nejbrutálnější vládní nebo korporátní přešlap zaobalit do srozumitelné a „státotvorné“ hantýrky. Moderátoři jako Daniel Takáč sice odvádějí řemeslně profesionální práci, ale jsou nuceni se pohybovat v mantinelech, které jsou nastaveny mnohem úžeji než kdy dříve. Investigativa se na Kavčích horách stala sprostým slovem, protože „příliš polarizuje společnost“. Ale není právě rolí veřejné služby polarizovat společnost tam, kde dochází k nepravostem a zneužívání moci?

Dlouhé roky jsme se dívali na Polsko nebo Maďarsko s pocitem nadřazenosti a říkali si: „To se u nás stát nemůže, my máme silné demokratické pojistky.“ Krutě jsme se mýlili. Scénář, který nyní sledujeme, je jako přes kopírák. Nejdříve se ovládne dozorčí orgán – Rada ČT. Jména jako Lubomír „Xaver“ Veselý (jehož stín v Radě stále straší) a další loajální figury vytvořily toxické prostředí, kde se každé nepohodlné slovo reportéra okamžitě podrobuje „analýze vyváženosti“.

Rada se z orgánu, který měl hlídat kvalitu a nezávislost, proměnila v politické kladivo. Výsledek? Obsah, který nikoho neurazí, ale také nikoho neprobudí. Česká televize se pod novým vedením Hynka Chudárka mění v naleštěný, technologicky vyspělý, ale názorově naprosto vyprázdněný kolos, který sice vysílá ve 4K rozlišení, ale pravdu v něm divák musí hledat lupou mezi řádky.

To je otázka, která musí pálit každého, komu na demokracii v této zemi záleží. Mnozí si myslí, že odchodem Václava Moravce a koncem Nory Fridrichové je proces u konce. Že už je „vystříleno“. Realita je ale mnohem horší. Normalizace totiž není jednorázový akt, ale plíživý stav mysli.

V institucionální rovině je proces v podstatě dokončen. Kavčí hory jsou „vyčištěny“, struktury jsou centralizovány a nepohodlné hlasy utlumeny. Ale v té lidské rovině normalizace teprve nabírá na obrátkách. Nastupuje nová generace „přežívačů“ – ambiciózních manažerů a redaktorů, kteří už ani neví, co je to nezávislá žurnalistika. Znají jen tabulky sledovanosti, příkazy z horních pater a umění včas uhnout pohledem.

Normalizace 2026 nepotřebuje tanky v ulicích ani prověrkové komise. Stačí jí ekonomický tlak, ambiciózní management a veřejnost, kterou lze snadno ukonejšit sliby o „modernizaci a nových formátech“.

Česká televize se mění v instituci, která bude i nadále profesionálně vysílat pohádky, špičkový sport a vizuálně atraktivní zpravodajství. Avšak její klíčová role – být nekompromisním hlídacím psem demokracie – je v ohrožení. Po 8. březnu 2026 sice Kavčí hory neosiřely a stále v nich pracuje řada poctivých profesionálů, jejich hlas je však v systému nastaveném na „bezkonfliktnost“ slyšet čím dál méně. Budeme se tedy dívat na krásný obraz a bude záležet jen na nás, zda si zachováme schopnost vnímat i to, co v něm záměrně chybí.

Zdroje: Vše o ČT - Pro média: 1), 2), Instagram idnescz, Kverulant.org, dostupnyadvokat.cz, Týdeník Respekt, x.com/vaclavmoravec/