Vrtání do lebky i rtuť na rýmu: Nejděsivější léčebné metody našich předků

Dnešní návštěva lékaře obvykle končí receptem nebo neschopenkou. Ještě před pár stoletími byste ale z ordinace odcházeli s dírou v lebce, pijavicemi na intimních partiích nebo s lahvičkou tekutého kovu, který vás měl zbavit parazitů, ale místo toho vám rozpustil dásně. Historie medicíny není jen nudný sled objevů, je to kronika omylů, které stály životy miliony lidí. Přesto se tyto „procedury“ prováděly s naprostou vážností a vědeckým přesvědčením, že jde o špičkový pokrok.

Představte si, že vás bolí hlava, trpíte migrénou nebo epilepsií. Pravěký nebo středověký „specialista“ by nehledal příčinu například v krevním tlaku, ale v nadpřirozených silách. Řešení bylo brutálně jednoduché: vzal ostrý kámen nebo později kovový vrták a zaživa vám do lebky vyvrtal díru o velikosti mince.

Cílem bylo doslova uvolnit cestu zlým duchům, aby mohli z vaší hlavy odletět pryč. Zarážející je fakt, že velké procento pacientů tento zákrok bez jakékoli anestezie přežilo. Archeologové nacházejí lebky s vyhojenými okraji děr, což dokazuje, že lidé s „průvanem v hlavě“ žili i desítky let. Pokud tedy nezemřeli na infekci, kterou do otevřeného mozku zanesl operatér špinavýma rukama.

V renesanci a raném novověku evropští lékaři věřili v léčivou sílu mrtvých lidských těl. V lékárnách se běžně prodávala „mumia“ – drcený prášek z egyptských mumií. Věřilo se, že zastavuje vnitřní krvácení a léčí epilepsii.

Když došly pravé egyptské mumie, začaly se vyrábět „padělky“ z těl popravených zločinců, která se sušila a drtila na prach. Anglický král Karel II. dokonce pil takzvané „královské kapky“, což byl lihový extrakt z drcené lidské lebky. Lékaři tehdy razili teorii, že duch zemřelého přejde do pacienta a dodá mu sílu. Že tím šířili řadu nemocí a parazitů, tehdy nikoho netrápilo.

Dnes rtuť vnímáme jako nebezpečný jed, ale pro naše předky to byl magický kov. Čínští císaři ji pili v naději na věčný život, slavný Isaac Newton s ní experimentoval natolik, až se propadl do hlubokého šílenství. Rtuť se používala na všechno – od zácpy po syfilis.

Pacienti potření rtuťovou mastí trávili dny v horkých komorách, kde se doslova „vypařovali“. Výsledkem bylo masivní slinění, vypadávání zubů a rozpad čelistních kostí. Tehdejší lékaři věřili, že sliny jsou důkazem, že z těla odchází nemoc. Ve skutečnosti šlo o těžkou otravu kovy, která vedla k selhání ledvin a pomalé, bolestivé smrti v křečích.

Během 19. století byl téměř každý ženský neduh diagnostikován jako „hysterie“. Tato domnělá nemoc se v ordinacích léčila takzvanou „pánevní masáží“. Lékaři museli pacientky manuálně stimulovat, dokud nedošlo k „hysterickému paroxysmu“, což byl v podstatě orgasmus. Věřilo se, že toto uvolnění přinese nemocné dámě okamžitou úlevu.

Jelikož byla tato procedura pro doktory fyzicky namáhavá, vedlo to v roce 1880 k vynálezu prvního elektrického vibrátoru. Původně šlo o seriózní lékařský přístroj, který měl šetřit ruce unavených terapeutů. Do ložnic se tato pomůcka přesunula až o mnoho dekád později, když medicína konečně přiznala, že hysterie není nemoc.

Koncem 19. století byste v každém koloniálu našli léky, ze kterých by dnešním hygienikům hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Heroin byl uváděn na trh firmou Bayer jako bezpečný lék na kašel, který je vhodný i pro děti. Kokain se zase přidával do vína a zubních kapek, protože „zvyšoval pracovní výkon“.

Existovaly dětské sirupy s obsahem opia, které měly jediný účel: zklidnit uplakané kojence. Matky tak nevědomky vyráběly ze svých dětí narkomany. Tisíce dětí na tyto „zázračné kapky“ zemřely. Trvalo desítky let, než zákonodárci pochopili, že prodávat tvrdé drogy jako běžné léky není cesta ke zdraví, ale do pekla.

Ještě ve 40. letech 20. století se za lobotomii udělovala Nobelova cena. Walter Freeman, propagátor této metody, prováděl zákroky jako na běžícím páse ve svém pojízdném „lobotomobilu“.

Technika byla děsivě jednoduchá: lékař vzal nástroj podobný sekáčku na led, vrazil ho pacientovi pod oční víčko, prorazil tenkou kost do mozku a mechanicky přerušil nervová spojení. Výsledkem byly tisíce lidských trosek, které sice už nezlobily, ale také už nic necítily. Slavnou obětí tohoto barbarství byla i Rosemary Kennedyová, sestra budoucího prezidenta USA, kterou zákrok změnil v nesvéprávnou schránku.

Dnešní medicína není dokonalá, ale pohled do historie nás učí pokoře. To, co nám dnes přijde jako šílenství, bylo kdysi špičkovým vědeckým poznáním. Otázkou zůstává, co z našich dnešních metod budou budoucí generace považovat za stejně barbarské jako vrtání do hlavy nebo rtuťové lázně. Do té doby můžeme být vděční, že se na kašel už neprodává heroin a lékaři v ordinacích odložili sekáčky na led.

Zdroje: National Geographic, britannica.com, The Guardian