Mýtus ze šaten: Měli trenéři pravdu, když zakazovali sex před výkonem?

Sportovní svět je plný rituálů. Někdo si před závodem obléká „šťastné“ ponožky, jiný poslouchá pořád tu samou hudbu. A pak je tu jedno pravidlo, které koluje sportovními kabinami už celé generace: před důležitým výkonem žádný sex.

Představa, že sex před závodem není dobrý nápad, koluje sportem opravdu už hodně dlouho. Vlastně tak dlouho, že se o ní mluvilo už ve starověkém Řecku a Římě. Tehdy panovala víra, že sexuální aktivita sportovce oslabí – vezme mu energii, zklidní ho, přijde o „živočišnost“.

Zní to logicky. Jenže dlouhou dobu to byla spíše tradice než něco, co by stálo na datech. A právě na to se zaměřila čerstvá přehledová studie, která se pokusila projít dostupný výzkum a zjistit, jak to ve skutečnosti je.

Studii z roku 2026 přikládám zde, nebo je také pod článkem.

Autoři studie provedli tzv. scoping review, tedy systematické mapování dostupných výzkumů. Prohledali několik velkých vědeckých databází a pátrali po studiích, které sledovaly vliv sexuální aktivity (včetně masturbace nebo orgasmu) na různé parametry fyzického výkonu.

Zajímalo je například:

Důležitý byl také časový odstup mezi sexem a výkonem. Vědci proto rozlišovali dvě situace:

Na první pohled to zní jako poměrně rozsáhlý výzkum. Jenže při bližším pohledu vyjde najevo jeden zásadní detail. Celkový počet zahrnutých studií se dostal na pouhých devět. A dohromady v nich bylo jen 133 účastníků.

Takže ano – věda se tímto tématem zabývala, ale rozhodně ne tak intenzivně, jak by člověk čekal.

Pokud se podíváme na dostupná data, výsledek je vcelku jednoznačný: intimní chvíle nám formu pravděpodobně nepokazí. Klíčem k úspěchu je totiž obyčejný časový odstup.

Pokud mezi sexem a sportovním výkonem uplyne zhruba 10 až 12 hodin, na výkonu se to podle výzkumů nijak negativně neprojevuje. Vědci v takovém rozestupu žádný pokles výkonnosti nezaznamenali.

Naše tělo zkrátka stihne plně zregenerovat. Čili žádné negativní změny nebyly naměřeny v následujících oblastech:

Podobně dopadly i analýzy několika crossover studií - neboli studií, kde každý účastník postupně vyzkouší všechny testované varianty. Ty ukázaly, že sex v rozmezí 30 minut až 24 hodin před testem obvykle neměl významný vliv na aerobní ani svalovou výkonnost.

Jinými slovy – pokud mezi těmito dvěma aktivitami uplyne dostatečný čas, tělo si s tím pravděpodobně poradí.

Trochu jiná situace může nastat, pokud je sex bezprostředně před výkonem.

I když v některých studiích vědci zjistili, že není problém sex 30 minut až 24 hodin před výkonem, jedna ze studií přesto ukázala, že když se fyzický výkon testoval krátce po sexu, srdeční frekvence při následném zotavení byla o něco vyšší. Konkrétně asi o 13 až 15%. Zhruba do deseti hodin se ale všechno vrátilo do běžných hodnot.

Zdá se tedy, že bezprostředně po sexu mohou skutečně v těle určitou dobu probíhat fyziologické změny. Ty ale nejsou dlouhodobé. Navíc jedna studie je na dělání nějakých jasných závěrů prostě málo.

U silového výkonu jsou výsledky o něco méně jednoznačné.

Některé studie ukazují určité rozdíly (byť malé). Například měření síly při testu kolenní extenze a flexe (např. cvik předkopávání a zakopávání na stroji) ukázalo po sexu asi dvouprocentní pokles výkonu po 12 hodinách.

Jiný výzkum pak zaznamenal, že maximální výkon v dřepu byl rovněž asi o 2,2% nižší, pokud k sexu došlo během předchozích 24 hodin. To už je ale o půl dne delší doba.

Rozdíl 12 hodin na „zotavení“ může souviset s tím, že komplexní cviky - jako jsou dřepy - vyžadují:

Naopak izolované testy svalové síly (jako ono předkopávání a zakopávání) jsou z neurologického hlediska mnohem jednodušší. Autoři studie ale upozorňují, že těchto dat je zatím příliš málo na pevné závěry.

U aerobních sportů – tedy u běhu, cyklistiky nebo podobných aktivit – se zdá být vliv sexu ještě menší než u silových sportů.

Studie ukazují, že pokud mezi sexem a výkonem uplyne alespoň 10 až 12 hodin, nedochází ke změnám v:

Dokonce ani mezi rekreačními maratonci nebyl nalezen významný vztah mezi sexem během posledních 48 hodin a výsledným výkonem.

Jedno z vysvětlení je vlastně docela prosté. Sex z hlediska energetického výdeje nepatří mezi nijak náročné aktivity. Pohybuje se zhruba mezi 1,7 až 3,3 MET, tedy na úrovni lehké až střední zátěže.

Energeticky tedy nejde o nic, co by nějak výrazně vyčerpalo zásoby energie potřebné pro sportovní aerobní výkon.

Sex samozřejmě spouští celou řadu hormonálních a neurologických reakcí.

Po orgasmu se například zvyšuje:

A současně může klesnout hladina stresového hormonu kortizolu.

Tyto změny mohou vést například k:

Zajímavé je také to, že sex před spaním může zlepšit kvalitu spánku. A spánek je pro regeneraci sportovců naprosto zásadní.

A co testosteron? Ten se v téhle debatě objevuje skoro pokaždé. Často se říká, že ejakulace hladinu testosteronu snižuje, a tím pádem by měla oslabit i sportovní výkon.

Jenže když se vědci podívali na dostupná data, obraz není tak dramatický. I když se třeba nějaké změny objeví, jde jen o krátkodobé výkyvy, které se rychle srovnají. Z pohledu dlouhodobých výkonnostních výsledků a budování svalů je to v podstatě zanedbatelné.

Zajímavé je, že při čtení studií člověk postupně narazí na jiný motiv. Nejde ani tak o hormony nebo energetické zásoby, ale spíše o psychiku.

Jak už bylo řečeno, sex může snížit stres, zlepšit náladu, nebo jednoduše navodit pocit pohody. A právě tyhle věci mohou mít na výkon nepřímý vliv. Jinými slovy – někdy může být důležitější to, jak se sportovec cítí, než to, co se zrovna děje v jeho hormonech.

Navíc sex může ještě zvýšit sebevědomí a podpořit motivaci. A to pro některé sportovce může znamenat lepší mentální nastavení před výkonem.

Na druhou stranu existuje i opačný efekt. Pokud sportovec pevně věří, že sex výkon zhoršuje, může se z toho stát sebenaplňující proroctví :-). Negativní očekávání totiž samo o sobě může ovlivnit výkon - zde tedy může působit tzv. nocebo efekt.

Na základě současných dat můžeme shrnout, že:

Ve skutečnosti se tedy zdá, že pokud už něco výkon zhoršuje, často to nejsou samotné sexuální aktivity. Spíše všechno kolem nich. Třeba když se ze „sexuálního  večera“ stane dlouhé ponocování, přidá se alkohol (či něco "tvrdšího"), nebo se rozhodí spánek.

Asi než nějaký zákaz by proto bylo lepší sledovat, jak na podobné situace reaguje naše vlastní tělo. Každý sportovec to může mít trochu jinak. Nejlepší je proto všímat si, co komu sedí před i během tréninku, a podle toho si postupně vytvořit vlastní předzávodní rutinu.

Důkazy jsou zatím poměrně slabé a důvodů je hned několik:

To znamená, že například o vlivu sexu na výkon u žen nebo starších sportovců prakticky nic nevíme.

Pokud bychom měli stručně shrnout současné vědecké poznatky, tak:

Sex s dostatečným časovým odstupem před výkonem pravděpodobně výkon neovlivní. Kdo je ale nějaký „erotoman“ a sexu si dopřává často, úplně bez následků to také být nemusí.

Každopádně to, co výkon možná ovlivňuje spíše, jsou věci kolem toho:

A možná právě to je nejzajímavější zjištění celé studie. Mýtus, který přežil dvě tisíciletí sportovní historie, možná nestojí na fyziologii… ale spíše na lidské psychice.

Nicméně… možná na tom sexu před výkonem přece jenom něco může být - a o mýtus se jednat nemusí :-).

Zdroj:

Acute and Delayed Effects of Sexual Activity on Athletic Performance: A Scoping Review Across Sex, Age, and Ethnicity