Článek
A přestože jeho romány působí nesmírně temně, jejich autor byl člověk, který si v životě sám prošel okamžiky tak dramatickými, že je těžké uvěřit, že se skutečně odehrály.
Dětství mezi nemocí a smrtí
Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě jako syn lékaře pracujícího v nemocnici pro chudé. Dětství rozhodně nebylo idylické – vyrůstal v prostředí, kde viděl utrpení pacientů, smrt i bídu, což v něm už od mládí probouzelo citlivost k lidskému trápení.
K tomu se přidala jeho vlastní nemoc: trpěl epilepsií, která se mu poprvé projevila již v dospívání. Nemoc, tehdy málo pochopená, se později promítla i do jeho tvorby – hrdinové jako kníže Myškin z Idiota nesou jasně autobiografické rysy.
První literární úspěch
Fjodor byl nadaný a od mládí se zajímal o literaturu. Jeho debutový román Ubozí lidé (1846) byl okamžitým úspěchem. Kritici ho označili za „nového Gogola“ a mladý Dostojevskij se zdál být na cestě k zářivé kariéře. Jenže pak přišla léta, která by zlomila mnohdy i silnější povahy.
Revoluční nadšení a zatčení
Dostojevskij se dostal do společnosti tzv. Petraševců – skupiny mladých intelektuálů, kteří diskutovali o svobodě, utopickém socialismu a reformách v carském Rusku. V tehdejší atmosféře to ale bylo považováno za nebezpečné spiknutí.
V roce 1849 byla celá skupina zatčena. Dostojevskij, tehdy teprve osmadvacetiletý, byl obviněn z účasti na protistátní činnosti.
Den, kdy zemřel a znovu se narodil
22. prosince 1849. Semjonovské náměstí v Petrohradu. Zima, šedivá obloha, dav přihlížejících.
Odsouzenci, včetně Dostojevského, byli vyvedeni ven, postaveni ke kůlům a připraveni k popravě zastřelením. Vojáci mířili, kněz přečetl poslední modlitbu. Některým už zavázali oči. Dostojevskij psal ve vzpomínkách, že si v těch okamžicích uvědomoval každý detail – jak sníh křupe pod nohama, jak světlo dopadá na uniformy vojáků, jak se mu život míhá před očima.
A pak, v poslední minutě, dorazil posel s milostí od cara Mikuláše I. Celá poprava byla jen krutým divadlem, psychologickým trestem. Ve skutečnosti byl rozsudek smrti změněn na čtyři roky nucených prací na Sibiři.
Dostojevskij si později poznamenal, že v té chvíli dostal šanci na druhý život. Byla to zkušenost, která se do jeho tvorby nesmazatelně otiskla.
Sibiř – škola lidské duše
Na Sibiři strávil Dostojevskij několik let mezi těžkými zločinci. Spal s nimi v jedné místnosti, sdílel každodenní dřinu, špínu i násilí. Zároveň ale poznal, že i v těch nejtemnějších lidech se skrývá jiskra lidskosti.
Právě zde nasbíral materiál, který se stal základním kamenem jeho největších románů. Zkušenost z katorgy později popsal v díle Zápisky z Mrtvého domu – knize, která otřásla ruskou společností.
Návrat a velká díla
Po propuštění se Dostojevskij vrátil k psaní. Následovala série románů, které dnes tvoří základ světové literatury: Zločin a trest, Idiot, Běsi či Bratři Karamazovovi. V každém z nich je patrný boj mezi dobrem a zlem, otázka viny, trestu a vykoupení – tedy témata, která Dostojevskij znal z vlastní kůže.
Odkaz muže, který viděl smrt zblízka
Fingovaná poprava nebyla jen epizodou v jeho životě – byla to chvíle, která změnila jeho vnímání světa. Naučila ho, že život může skončit kdykoliv, a že každý okamžik je dar.
Proto jeho hrdinové mluví tak naléhavě i k dnešnímu čtenáři. Protože Dostojevskij věděl, jaké to je, když vám zbývají jen poslední minuty. A věděl také, jaké to je, když je vám život vrácen.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fjodor_Michajlovi%C4%8D_Dostojevskij
e-kniha Joseph Frank: Dostoevsky: A Writer in His Time (Princeton University Press, 2009)
https://www.britannica.com/biography/Fyodor-Dostoyevsky
https://plato.stanford.edu/entries/existentialism/
Dostojevskij, Fjodor M.: Zápisky z Mrtvého domu (autobiografické dílo)
