Článek
Z odtajněných dokumentů, historických analýz i práce investigativních novinářů dnes vyplývá, že CIA v řadě případů aktivně zasahovala do vnitřní politiky cizích zemí a podílela se na svržení jejich vlád.
Zrození nástroje pro skrytou válku
CIA vznikla v roce 1947 v atmosféře nastupující studené války. Spojené státy hledaly způsob, jak čelit rostoucímu vlivu Sovětského svazu, aniž by riskovaly přímý vojenský střet. Tajné operace se nabízely jako ideální řešení – byly levnější, flexibilnější a především skryté.
Postupem času se zpravodajská služba proměnila v jeden z klíčových nástrojů americké zahraniční politiky. Interní dokumenty z té doby otevřeně hovoří o tajných operacích jako o „praktické alternativě k válce“. Jinými slovy: pokud bylo možné změnit režim bez nasazení armády, byla to preferovaná cesta.
Írán 1953
Jedním z prvních velkých zásahů byl převrat v Íránu. Premiér Mohammad Mosaddegh se rozhodl znárodnit ropný průmysl, čímž narazil na silný odpor západních mocností.
CIA ve spolupráci s britskou MI6 rozjela operaci, která vstoupila do dějin jako Ajax. Šlo o pečlivě koordinovanou kombinaci propagandy, manipulace médií, uplácení klíčových osobností a organizování nepokojů v ulicích.
Atmosféra v zemi se během několika dní vyhrotila natolik, že Mosaddegh ztratil kontrolu. Byl zatčen a k moci se vrátil šáh Mohammad Rezá Pahlaví. Následující čtvrtstoletí vládl autoritářsky, až jeho vládu ukončila Íránská islámská revoluce– a Írán si od té doby nese hlubokou nedůvěru vůči Západu.
Guatemala 1954
Podobný scénář se odehrál o rok později v Guatemale. Prezident Jacobo Árbenz spustil pozemkovou reformu, která výrazně zasáhla zájmy americké společnosti United Fruit Company.
CIA reagovala operací PBSuccess. V jejím rámci podporovala povstalecké jednotky, šířila dezinformace a vedla psychologickou válku, která měla vyvolat dojem, že zemi hrozí komunistický převrat.
Výsledek byl rychlý. Árbenz byl během několika dní donucen odstoupit a nahradil ho vojenský režim. Ten pak otevřel cestu dekádám násilí, represí a občanské války, která si vyžádala desítky až stovky tisíc obětí.
Kongo 1960
V Africe sehrála CIA významnou roli v destabilizaci nově nezávislého Konga. Premiér Patrice Lumumba byl vnímán jako politicky nečitelný a potenciálně nebezpečný – především kvůli možným vazbám na Sovětský svaz.
Situace se rychle vyhrotila. CIA podpořila síly, které usilovaly o jeho odstranění. Lumumba byl zatčen a následně zavražděn. K moci se dostal Joseph Mobutu, který vládl autoritářsky více než třicet let, s tichou podporou Západu.
Chile 1973
Snad nejznámějším případem je Chile. Prezident Salvador Allende byl zvolen demokraticky, ale jeho socialistická politika vyvolávala obavy ve Washingtonu.
CIA se zapojila do rozsáhlé kampaně destabilizace. Financovala opozici, podporovala stávky, pracovala s médii a nepřímo přispěla k ekonomickému chaosu.
V roce 1973 následoval vojenský převrat. Generál Augusto Pinochet převzal moc a nastolil režim, který byl poznamenán tvrdými represemi, mučením a tisícovkami obětí.
Opakující se scénář
Při bližším pohledu se jednotlivé operace liší v detailech, ale jejich základní struktura zůstává překvapivě podobná.
Nejprve je identifikován „problém“ – politický lídr, který se odchyluje od amerických zájmů. Následuje mediální a psychologická kampaň, která má oslabit jeho pozici. Paralelně probíhá podpora opozice, často včetně finanční i vojenské pomoci.
Pak přichází fáze chaosu. Protesty, stávky, ekonomický tlak. A nakonec samotný převrat, který sice formálně provádějí domácí aktéři, ale bez vnější podpory by byl jen stěží možný.
Ideologie, nebo zájmy?
Oficiální vysvětlení bylo téměř vždy stejné - boj proti komunismu. Studená válka poskytovala silný ideologický rámec, který umožňoval ospravedlnit i velmi kontroverzní kroky.
Při podrobnějším pohledu se ale ukazuje, že vedle ideologie hrály zásadní roli také (především) ekonomické zájmy USA. Přístup k ropě, surovinám nebo strategickým oblastem byl často stejně důležitý jako politická orientace dané země.
Dlouhé stíny tajných operací
Z krátkodobého hlediska byly tyto operace často úspěšné. Nepohodlné vlády padly a byly nahrazeny režimy, které byly Spojeným státům nakloněny.
Dlouhodobé důsledky jsou ale mnohem složitější. V řadě zemí vedly tyto zásahy k destabilizaci, občanským válkám a systematickému porušování lidských práv. Nedůvěra vůči Spojeným státům, kterou tyto události vyvolaly, přetrvává dodnes.
Co zůstává skryté
Od 70. let se díky vyšetřováním a odtajněným dokumentům začaly objevovat konkrétní důkazy o těchto operacích. Některé z nich CIA zpětně přiznala, jiné zůstávají dodnes zahaleny tajemstvím.
A právě v tom spočívá jejich síla – i riziko. Tajné operace se odehrávají mimo veřejnou kontrolu. Jsou efektivní, ale zároveň zpochybňují samotné principy, na nichž stojí demokratické státy.
Závěrem
Příběh CIA a svrhávání vlád je připomínkou toho, jak tenká může být hranice mezi obranou vlastních zájmů a zásahy do suverenity jiných zemí. Jak dalekosáhlé mohou být důsledky. Především bychom si měli položit otázku, neděje se to i dnes?
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/CIA_activities_in_Iran)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/CIA_activities_in_Guatemala)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/CIA_activities_in_the_Democratic_Republic_of_the_Congo)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Human_rights_violations_by_the_CIA)
AP news (https://apnews.com/article/iran-1953-coup-cia-218323db3cc1aca6bde1e54827527e8d)
CIA.gov (https://www.cia.gov/readingroom/document/cia-rdp74b00415r000400170054-7)
