Článek
Franklin D. Roosevelt, prezident Spojených států amerických, Winston Churchill, premiér Spojeného království, a Josif Vissarionovič Stalin, vůdce Sovětského svazu. Místem jednání se stalo krymské letovisko Jalta, které tehdy již bylo pevně pod kontrolou Rudé armády.
V době konání konference bylo zřejmé, že nacistické Německo stojí na pokraji porážky. Spojenecké armády postupovaly z obou stran a otázka Kdy Německo padne už dávno nahradila otázku Zda vůbec Německo padne. Přestože válka ještě oficiálně neskončila, bylo nutné řešit mnohem zásadnější problém - jak bude svět vypadat po ní.
Hlavní cíle a atmosféra jednání
Cílem Jaltské konference bylo nejen dokončit koordinaci vojenských operací, ale především dohodnout základní rámec poválečného uspořádání světa. Ačkoli se navenek jednalo o spolupráci spojenců, jednání probíhala v atmosféře rostoucí nedůvěry, zejména mezi Západem a Sovětským svazem.
Roosevelt usiloval o vytvoření stabilního mezinárodního systému, který by zabránil dalším globálním konfliktům. Churchill se snažil uchovat co největší vliv Velké Británie a zabránit expanzi komunismu v Evropě. Stalin naopak vycházel z faktu, že sovětská armáda ovládala značnou část východní Evropy, a chtěl tuto realitu politicky zafixovat.
Klíčová rozhodnutí Jaltské konference
Rozdělení Německa
Jedním z hlavních bodů jednání byla otázka Německa. Spojenci se dohodli, že Německo bude po kapitulaci rozděleno do čtyř okupačních zón, spravovaných Spojenými státy, Sovětským svazem, Velkou Británií a Francií. Země měla projít procesem denacifikace, demilitarizace a demokratizace. Podobně byl rozdělen i Berlín, ačkoli ležel hluboko v sovětské okupační zóně.
Vznik Organizace spojených národů
Na konferenci byla potvrzena dohoda o založení Organizace spojených národů (OSN), která měla nahradit neúspěšnou Společnost národů. Klíčovým prvkem se stala Rada bezpečnosti, jejíž stálí členové – USA, SSSR, Velká Británie, Francie a Čína – získali právo veta. Tento mechanismus měl zajistit rovnováhu mezi velmocemi, ale zároveň se stal zdrojem častých blokací během studené války.
Deklarace o osvobozené Evropě
Velká pozornost byla věnována také budoucnosti zemí osvobozených od nacismu. Spojenci přijali tzv. Deklaraci o osvobozené Evropě, která slibovala svobodné volby a demokratický vývoj. V praxi se však tento závazek stal jedním z nejkontroverznějších bodů konference, protože Sovětský svaz jej později ve své sféře vlivu systematicky porušoval.
Sovětský vstup do války proti Japonsku
Stalin se na Jaltě zavázal, že SSSR vstoupí do války proti Japonsku nejpozději tři měsíce po porážce Německa. Za to Sovětský svaz získal územní a politické výhody v Asii – zejména v Mandžusku, na Kurilských ostrovech a v oblasti Port Arthur.
Jalta jako předzvěst studené války
Ačkoli Jaltská konference oficiálně symbolizovala spolupráci spojenců, historici se shodují, že právě zde se začaly rýsovat linie budoucí studené války. Rozdělení Evropy na sféry vlivu, rozdílný výklad demokratických principů i narůstající ideologická propast mezi Východem a Západem vedly k dlouhodobému napětí.
Krátce po válce se tento rozpor projevil vznikem tzv. železné opony, která rozdělila Evropu na dva politické a ideologické bloky. Jalta tak nebyla přímou příčinou studené války, ale potvrdila realitu moci, která z ní nevyhnutelně vyústila.
Dopady Jaltské konference mimo Evropu
Korea
Otázka Koreje nebyla na Jaltě detailně rozpracována, přesto zde padly první návrhy na její poválečnou správu. Po kapitulaci Japonska v srpnu 1945 byla Korea rozdělena podél 38. rovnoběžky – sever obsadil Sovětský svaz, jih Spojené státy. Toto provizorní rozdělení se rychle změnilo v trvalý stav a vedlo ke vzniku dvou korejských států a později ke korejské válce (1950–1953), jednomu z prvních ozbrojených konfliktů studené války.
Vietnam a Indočína
Podobně nepřímý, ale zásadní vliv měla Jalta i na vývoj v jihovýchodní Asii. Rozpad koloniálního systému a soupeření mezi komunistickým a západním blokem vytvořily podmínky pro konflikty v Indočíně. Vietnam se stal jedním z hlavních bojišť studené války, kde se ideologický konflikt proměnil v dlouhou a krvavou válku s globálními důsledky.
Historické hodnocení a kontroverze
Jaltská konference bývá dodnes předmětem sporů. Někteří ji vnímají jako nutný kompromis v extrémních válečných podmínkách, jiní jako morální selhání Západu, který podle kritiků obětoval střední a východní Evropu sovětskému vlivu.
Moderní historiografie se však přiklání k názoru, že Jalta spíše odrážela realitu vojenské situace, než že by ji vytvářela. Rozhodující slovo totiž neměly diplomatické dokumenty, ale armády stojící na bojištích.
Jaltská konference uzavřela jednu historickou epochu a otevřela další. Přispěla k ukončení druhé světové války, položila základy OSN, ale zároveň předznamenala rozdělení světa, jehož důsledky pociťujeme dodnes. Její odkaz je rozporuplný – spojuje v sobě naději na mír i zárodky konfliktů, které formovaly druhou polovinu 20. století.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Britannica.com (https://www.britannica.com/event/Yalta-Conference)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Yalta_Conference)
Modernidejiny.cz (https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/zavery-jaltske-krymske-konference-tri-mocnosti-11-2-1945/)
Irozhlas.cz (https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/jaltska-konference-stalin-churchill_2002111217_pj)
