Článek
Malá středočeská obec nedaleko Kladna byla před druhou světovou válkou jednou z mnoha českých vesnic. Žili zde horníci, zemědělci, dělníci z kladenských hutí, jejich ženy a děti. Nic nenasvědčovalo tomu, že se její jméno jednou stane známým po celém světě. Přesto dnes Lidice znají lidé od Mexika po Austrálii. Nacisté totiž neusilovali pouze o potrestání obyvatel. Jejich cílem bylo vymazat Lidice z mapy, z paměti i z historie. Nepodařilo se jim to.
Poklidná vesnice před bouří
První písemná zmínka o Lidicích pochází z roku 1318. Po staletí šlo o nenápadnou zemědělskou obec. Teprve průmyslová revoluce v 19. století proměnila život místních obyvatel. Mnoho mužů začalo pracovat v dolech a hutích na Kladensku, zatímco ženy se staraly o domácnosti a hospodářství.
Na začátku roku 1942 měly Lidice přibližně pět set obyvatel. Byla zde škola, kostel svatého Martina, několik hospod a statků. Děti chodily do školy, lidé slavili svatby, narození i poutě. Byl to obyčejný svět, jakých byly v českých zemích stovky.
Pak přišla okupace.
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se české země dostaly pod nacistickou správu. V září 1941 se zastupujícím říšským protektorem stal Reinhard Heydrich, jeden z nejmocnějších mužů nacistického Německa. Byl známý mimořádnou brutalitou a organizací represí i holokaustu.
Operace Anthropoid
Dne 27. května 1942 provedli českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš atentát na Heydricha v Praze. Operace nesla krycí název Anthropoid.
Heydrich útok zpočátku přežil, ale 4. června 1942 zemřel na následky zranění. Hitler a nacistické vedení požadovali exemplární pomstu. Rozběhlo se rozsáhlé pátrání po pachatelích a jejich pomocnících. Tisíce lidí byly zatčeny, vyslýchány a popravovány.
Lidice se do hledáčku gestapa dostaly na základě nepřímých a později vyvrácených podezření. Nacisté se domnívali, že obec má spojení s odbojem a parašutisty. Ve skutečnosti nebyla nikdy nalezena žádná přímá souvislost mezi Lidicemi a atentátníky. Vesnice se však stala ideálním terčem pro zastrašení celého národa.
Večer 9. června
jednotky SS, gestapa a pořádkové policie obklíčili Lidice. Nikdo nesměl odejít.
Obyvatelé ještě netušili, že právě prožívají poslední hodiny existence své vesnice. Muži byli odděleni od žen a dětí. Během noci byli drženi pod ozbrojeným dohledem. Za úsvitu 10. června začalo vraždění.
Muži starší patnácti let byli postupně odváděni ke zdi Horákova statku a stříleni po skupinách. Popravy trvaly celé hodiny. Celkem bylo zavražděno 173 mužů přímo v Lidicích. Další lidičtí muži, kteří v té době nebyli doma, byli později vypátráni a popraveni.
Ženy byly deportovány do koncentračního tábora Ravensbrück. Mnohé zde zemřely vyčerpáním, nemocemi nebo následkem nelidských podmínek.
Nejtragičtější osud čekal děti.
Nacisté je podrobili rasovému třídění. Několik dětí, které byly označeny za „vhodné k poněmčení“, bylo odebráno německým rodinám. Většina ostatních byla odvezena do vyhlazovacího tábora Chełmno v okupovaném Polsku, kde byly zavražděny v plynových vozech. Mezi oběťmi bylo 82 lidických dětí.
Jedna z nejotřesnějších skutečností celé tragédie spočívá v tom, že nacisté vraždění neskrývali. Naopak. Zničení Lidic veřejně oznámili světu jako varování všem, kdo by se chtěli postavit Třetí říši.
Vymazání z mapy
Vraždy obyvatel nebyly posledním krokem. Nacisté se rozhodli zničit i samotnou obec. Domy byly vypáleny, následně odstřeleny trhavinami. Kostel svatého Martina byl zbourán. Hřbitov byl znesvěcen. Dokonce byl odkloněn místní potok a krajina přeorána tak, aby zmizely všechny stopy po lidském osídlení.
Nacistické dokumenty otevřeně uváděly, že jméno Lidice má být navždy odstraněno z map a záznamů. Jen málokdy v dějinách existuje tak dobře zdokumentovaný pokus vymazat celé sídlo nejen fyzicky, ale i symbolicky.
Reakce světa
Výsledek byl přesně opačný, než nacisté očekávali. Zpráva o Lidicích obletěla svět a vyvolala šok. V mnoha zemích vznikaly iniciativy „Lidice shall live“ (Lidice budou žít).
Po obci byly pojmenovávány ulice, čtvrti, školy a parky. Dodnes existují místa nesoucí jméno Lidice například v Brazílii, Mexiku, Venezuele, Spojených státech nebo Velké Británii.
Lidice se staly jedním z nejsilnějších symbolů nacistické brutality na světě.
Kolik lidí přežilo?
Před válkou žilo v Lidicích přes 500 obyvatel. Po skončení války se domů vrátilo pouze 153 žen a 17 dětí. Celkem zahynulo přibližně 340 obyvatel Lidic.
Mnohé ženy se po návratu dozvěděly, že přišly o manžela, děti i domov současně. Jen málokterá tragédie druhé světové války zasáhla jednu komunitu tak úplně.
Nové Lidice
Po válce padlo rozhodnutí obec obnovit.
Nové Lidice nebyly postaveny přímo na místě zničené vesnice, ale nedaleko původního prostoru. První noví obyvatelé se začali stěhovat v roce 1949. Místo původní obce se proměnilo v pietní území. Dnes zde stojí muzeum, růžový sad a řada památníků.
Nejsilnějším z nich je bezpochyby sousoší 82 lidických dětí od sochařky Marie Uchytilová. Bronzové postavy hledí do krajiny v místě, odkud byly děti odvezeny na smrt. Málokterý pomník dokáže vyvolat tak silné emoce.
Ležáky. Druhá česká obec odsouzená k zániku
Když se mluví o Lidicích, často se zapomíná na Ležáky.
Tato malá kamenická osada na Chrudimsku byla skutečně spojena s odbojem. Ukrývala vysílačku Libuše parašutistické skupiny Silver A, která udržovala spojení s londýnskou exilovou vládou.
Dne 24. června 1942 nacisté Ležáky obklíčili.
Na rozdíl od Lidic zde neprobíhaly rozsáhlé popravy na místě. Obyvatelé byli odvezeni a následně zavražděni. Osada byla vypálena a srovnána se zemí. Přežily pouze dvě děti, které byly určeny k poněmčení. Ostatní zahynuly.
Ležáky dnes připomínají kamenné pomníky stojící v místech jednotlivých domů. Každý z nich představuje jeden zaniklý domov.
Český Malín. Zapomenutá tragédie na Ukrajině
Méně známý, ale neméně děsivý je osud Českého Malína na Volyni v dnešní Ukrajině.
V této české osadě žili potomci českých kolonistů, kteří se sem přistěhovali v 19. století.
Dne 13. července 1943 byla obec během německé protipartyzánské akce vypálena. Obyvatelé byli nahnáni do budov, které byly následně zapáleny, nebo byli zastřeleni. Zahynuly stovky lidí, mezi nimi mnoho žen, dětí a starců.
Český Malín bývá někdy označován jako „volyňské Lidice“. Přestože není v českém povědomí tak známý, patří mezi největší tragédie českých komunit během druhé světové války.
Odkazem těchto míst jest, jak snadno může státní moc sklouznout k nelidskosti, pokud přestane respektovat hodnotu jednotlivého člověka. Nacisté chtěli dokázat, že mohou vymazat celé obce i jejich obyvatele. Historie však ukázala pravý opak.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
Britannica.com (https://www.britannica.com/place/Lidice)
Holocaust encyclopedia (https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/lidice)
Památník Lidice (https://www.lidice-memorial.cz/)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Lidice)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Lidice_massacre)
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_Mal%C3%ADn)
Památník Ležáky (https://www.lezaky-memorial.cz/)
Památník ležáky (https://www.lezaky-memorial.cz/pamatnik/stalo-se/pietni-akt-k-82-vyroci-vypaleni-obce-cesky-malin-na-volyni/)
