Článek
Operace měla vést k destabilizaci vlády Fidela Castra a vytvoření podmínek pro její svržení. V průběhu tří dnů byla invazní síla poražena kubánskými ozbrojenými složkami.
Kontext a příprava operace
Po vítězství kubánské revoluce v lednu 1959 začala vláda Fidela Castra postupně zavádět opatření vedoucí k zásadní restrukturalizaci ekonomiky. Znamenalo to mimo jiné znárodnění podniků se zahraniční účastí, včetně amerických společností. To se USA samozřejmě nelíbilo a diplomatické vztahy mezi Kubou a Spojenými státy se rychle zhoršovaly.
Současně docházelo k posilování vztahů mezi Kubou a Sovětským svazem, což bylo vnímáno jako strategické riziko v rámci studené války. Administrativa prezidenta Dwight D. Eisenhowera proto v roce 1960 schválila přípravu tajné operace zaměřené na odstranění Castrova režimu.
Po nástupu John F. Kennedy do úřadu v lednu 1961 byla operace převzata bez zásadní revize základních předpokladů.
Složení invazní síly
Invazní jednotka, označovaná jako Brigáda 2506, byla tvořena přibližně 1400 kubánskými exulanty. Výcvik probíhal zejména v Guatemale (základna Retalhuleu) a částečně v Nikaragui. Instruktory byli příslušníci CIA a bývalí vojáci amerických ozbrojených sil.
Jednotka byla vybavena lehkými pěchotními zbraněmi, minomety, obrněnými vozidly a transportními prostředky. K dispozici měla také omezenou leteckou podporu v podobě upravených bombardérů B-26, které měly operovat bez oficiální identifikace Spojených států. A tady je to zásadní - k tomuto se vrátíme za chvíli.
Operační plán
Operační koncept vycházel ze tří hlavních kroků:
Nejprve mělo dojít k leteckým úderům proti kubánskému letectvu, s cílem eliminovat jeho schopnost zasahovat do průběhu invaze. Následně mělo být provedeno obojživelné vylodění v oblasti Zátoky sviní. Po zajištění předmostí se předpokládalo vytvoření dočasné exilové vlády, která by požádala o mezinárodní uznání a případně o vojenskou pomoc.
Výběr místa vylodění byl kompromisem mezi vojenskými a politickými hledisky. Původně zvažovaná oblast Trinidadu byla opuštěna ve prospěch izolovanější lokality, kde se předpokládala nižší mediální viditelnost a menší pravděpodobnost okamžité identifikace americké role.
Letecká fáze
První letecké útoky proběhly 15. dubna 1961. Cílem byla kubánská letiště, zejména základny San Antonio de los Baños a Ciudad Libertad. Útoky provedly stroje B-26 řízené piloty napojenými na CIA.
A zde se vracíme k zásadnímu momentu. Rozsah operace byl omezen rozhodnutím politického vedení Spojených států. Původně plánovaná druhá vlna útoků byla zrušena. Vyhrály obavy, že by byla pomoc USA moc okatá. Výsledkem bylo, že část kubánského letectva zůstala bojeschopná. A nakonec hrála velkou roli v tom, že plán ztroskotal.
Průběh invaze
K samotnému vylodění došlo 17. dubna 1961 v časných ranních hodinách. Jednotky Brigády 2506 přistály na několika místech, především v oblastech Playa Girón a Playa Larga.
Po počáteční fázi, která proběhla bez zásadních komplikací, došlo ke kontaktu s kubánskými silami. Reakce byla rychlá. V oblasti se během krátké doby soustředily jednotky pravidelné armády, milice i obrněná technika.
Zásadní roli sehrálo kubánské letectvo, které provedlo útoky na invazní lodě. Některé zásobovací jednotky byly zničeny, což vedlo ke ztrátě části munice a paliva.
Invazní síly se postupně dostaly do izolace. Nebylo možné zajistit doplnění zásob ani efektivní koordinaci jednotlivých jednotek. Terén v oblasti, charakterizovaný bažinami a omezenou infrastrukturou, ztěžoval manévrování.
Dne 19. dubna 1961 byl organizovaný odpor ukončen. Část příslušníků brigády padla, většina byla zajata.
Zajatci z brigády 2506
Zajetí a následná jednání
Po ukončení bojů bylo zajato více než 1100 příslušníků Brigády 2506. Vedení Kuby zahájilo jednání o jejich propuštění.
V prosinci 1962 došlo k dohodě mezi kubánskou vládou a americkými představiteli. Zajatci byli propuštěni výměnou za dodávky potravin a léků v hodnotě přibližně 53 milionů dolarů. Ty jen posílily Castrův režim.
Mezinárodní dopady
Neúspěch operace měl přímý vliv na další vývoj vztahů mezi Kubou, Spojenými státy a Sovětský svaz. Kuba posílila svou bezpečnostní spolupráci se Sovětským svazem, což přispělo k rozmístění sovětských raket na ostrově v roce 1962.
Tento krok vedl k tzv. kubánské raketové krizi, která představovala jeden z nejkritičtějších momentů studené války.
Závěr
Dostupné analýzy identifikují několik klíčových faktorů vedoucích k selhání. Snaha zachovat utajení vlivu USA vedla k omezení rozsahu operace. To negativně ovlivnilo její efektivitu. Plán operace předpokládal, že invaze vyvolá širší povstání obyvatelstva. Tento předpoklad nebyl podložen spolehlivými daty.
Jednalo se spíš o přání, než o realitu. Řada klíčových očekávání, zejména představa rychlého kolapsu režimu po omezeném vojenském zásahu, nebyla výsledkem empiricky ověřených zpravodajských poznatků, ale spíše interpretací motivovanou politickým zadáním a očekáváním úspěchu. Jinými slovy, některé závěry nebyly odvozeny z reality na Kubě, ale z představy, jak by se situace měla vyvinout. Tento nesoulad mezi analytickými vstupy a jejich interpretací patří k nejčastěji citovaným příčinám selhání celé operace.
Památník v čtvrti Little Havana v Miami na památku mučedníků, kteří zemřeli na Playa Giron během neúspěšné invaze na Kubu v Zátoce sviní.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Bay_of_Pigs_Invasion)
Britannica.com (https://www.britannica.com/event/Bay-of-Pigs-invasion)
CIA (https://www.cia.gov/stories/story/the-bay-of-pigs-invasion/)
Radynacestu.cz (https://www.radynacestu.cz/magazin/zatoka-svini/)
ČT (https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096911352-objektiv/206411030400319/cast/96241/)
