Pět nejšílenějších letišť světa: přistání jen pro ocelové nervy

Ať už kvůli dramatické přírodě, stísněným podmínkám, nebo odvážnému inženýrskému řešení, některá velká letiště dokáží cestujícím připravit doslova adrenalinový zážitek. Pojďme se podívat na pět z nich.

Kdo se někdy ocitl na pláži Maho Beach, ví, že tohle letiště je jedinečné. Přistávací dráha začíná jen pár metrů od moře a přímo za ní se rozprostírá slavná pláž. Přistávající letadla se proto snášejí tak nízko, že turistům doslova cuchají vlasy.

Pro piloty je výzvou krátká ranvej (2 180 metrů), která musí zvládnout i širokotrupé stroje typu Boeing 747. Každé přistání se tu mění v atrakci – na pláži postávají desítky lidí, kteří si natáčejí přibližující se letadla, jež doslova „lížou“ plot oddělující pláž od letiště.

Toncontin je považováno za jedno z nejobtížnějších letišť světa pro dopravní letadla. Leží totiž uprostřed horského údolí a přistávací dráha je pouhých 2 163 metrů dlouhá – pro velká dopravní letadla opravdu na hraně.

Piloti musí při přiblížení absolvovat ostrou zatáčku mezi kopci a teprve v poslední chvíli srovnat stroj s dráhou. K tomu se přidává vyšší nadmořská výška (1 005 metrů), která zhoršuje výkon motorů. Není divu, že přistání v Tegucigalpě se učí jen ti nejzkušenější kapitáni.

Letiště v Gibraltaru je unikát hned v několika směrech. Jeho ranvej o délce 1 800 metrů je z jedné strany sevřená mořem a z druhé vysokou Skálou Gibraltarskou. Ale to není vše – přistávací dráha doslova kříží hlavní městskou silnici!

Když se blíží letadlo, závory se spustí stejně jako na železničním přejezdu a doprava se zastaví. Cestující tak při přistání vidí z okna auta, která čekají jen pár metrů od rozběsněných proudových motorů. To všechno dělá z Gibraltaru jedno z nejneobvyklejších velkých letišť světa.

Paro je často označováno za jedno z nejnáročnějších letišť na světě. Nachází se v nadmořské výšce 2 200 metrů, obklopené osmitisícovými vrcholy Himálaje. Přiblížení k přistání znamená doslova slalom mezi horami – letadlo musí klesat úzkým údolím, přičemž piloti mají k dispozici jen jedinou možnou trasu.

Dráha je dlouhá 2 120 metrů a zvládnou ji jen ti nejzkušenější. Není divu, že přistání v Paru má povoleno pouhých několik kapitánů na světě, kteří prošli speciálním výcvikem.

Madeira je malý hornatý ostrov v Atlantiku a letiště na jeho východním pobřeží bylo dlouho pověstné svou krátkou ranvejí. Aby se vyhovělo moderním letadlům, musela být v 90. letech prodloužena – a to unikátním způsobem: část dráhy stojí na obrovských betonových pilířích přímo nad oceánem.

Piloti tu musí počítat s náhlými bočními větry, které jsou na Madeiře časté. Přistání tak připomíná adrenalinovou zkoušku odvahy, zatímco cestující mají pocit, že se letadlo vznáší těsně nad vlnami.

Přistání na těchto letištích není jen technickou výzvou pro piloty, ale i nevšedním zážitkem pro cestující. Ačkoliv statisticky jsou letecké cesty stále jedny z nejbezpečnějších, místa jako Sint Maarten, Tegucigalpa, Gibraltar, Paro či Madeira dokazují, že i v moderním letectví zůstává prostor pro adrenalin – a to nejen při turbulencích.

Zdroje:

Oficiální weby letišť (Princess Juliana International Airport, Madeira Airport, Paro International Airport, Gibraltar International Airport, Toncontin International Airport)

BBC Travel: The world’s most dangerous airports

CNN Travel: Airports where landing is an adventure

National Geographic: Extreme Airports