Článek
Místo, kde vojáci na dovolené i civilisté chtěli na pár hodin zapomenout na svět venku.
Krátce po desáté hodině večer se však tento ostrov zábavy proměnil v uzavřenou smrtící past.
Klub měl oficiálně povolenou kapacitu 460 osob. Ten večer jich bylo uvnitř více než tisíc. Přeplnění nebylo výjimkou, ale pravidlem – a nikdo ho nekontroloval. O to hrozivější byl sled událostí, který následoval.
Malý plamen, obrovská smrt
Požár začal nenápadně – v suterénní části zvané Melody Lounge. Jedna z dekorativních žárovek nad umělou palmou nesvítila. Když se ji zaměstnanec pokusil znovu rozsvítit pomocí zápalky, plamen zachytil suché, vysoce hořlavé listy palmy. Oheň se během několika vteřin rozšířil po stropních dekoracích z látky a papíru.
Nebyly zde žádné sprinklery. Žádný požární alarm. Žádný jasný evakuační plán.
Oheň se choval jako živý organismus – hnal se otevřeným schodištěm do vyšších pater, nasával kyslík a zároveň produkoval hustý, jedovatý kouř. Během několika minut zhasla světla. Hudba utichla. Nastala tma, křik a chaos.
Únik, který neexistoval
Hosté se instinktivně hnali k hlavnímu vchodu. Ten však tvořily otočné dveře – smrtící architektonická chyba. Pod tlakem davu se zablokovaly. Lidé padali jeden přes druhého, těla se hromadila, vytvořila neprostupnou bariéru.
Další východy? Některé byly zamčené, jiné skryté za závěsy nebo otvíratelné pouze dovnitř. Ve tmě a kouři nebyly označené ani viditelné. Mnoho lidí zemřelo jen pár metrů od záchrany, aniž by tušili, že tam je.
Většina obětí neuhynula v plamenech, ale udusila se. Kouř obsahoval toxické plyny vzniklé hořením syntetických dekorací – kombinaci, která paralyzovala dýchání během desítek sekund.
492 mrtvých a otázky, které přišly pozdě
Konečná bilance byla děsivá: 492 mrtvých, více než 160 zraněných. Mezi oběťmi byli mladí vojáci, servírky, studenti i známé osobnosti bostonské společnosti. Některé rodiny ztratily během jediné noci několik členů.
Vyšetřování odhalilo systematické porušování bezpečnostních předpisů: přeplnění, hořlavé dekorace, špatně navržené únikové cesty, uzamčené východy. Majitel klubu Barney Welansky byl odsouzen za neúmyslné zabití a zanedbání povinností. Trest však zůstal symbolický – kvůli špatnému zdravotnímu stavu si odseděl jen několik let.
Zůstala otázka, která se objevuje po každé podobné katastrofě:
Kolik životů mohlo být zachráněno, kdyby někdo řekl „ne“ včas, kdyby se více dbalo na bezpečnost?
Dědictví tragédie
Požár Cocoanut Grove se stal zlomovým bodem, v jehož důsledku byly v USA zásadně zpřísněny požární předpisy pro veřejné prostory:
– povinné nouzové osvětlení,
– jasně označené a nezamykatelné únikové východy,
– zákaz otočných dveří jako jediného východu,
– regulace použití hořlavých materiálů.
Změny nastaly i v medicíně – léčba popálenin a zranění na základě inhalace kouře udělala díky této tragédii obrovský krok vpřed.
Závěr
Cocoanut Grove nebyl jen nešťastnou náhodou. Byl výsledkem lhostejnosti, chamtivosti a přehlížení rizik, která byla známá dávno předtím, než vyšlehl první plamen. Jeho příběh připomíná, že bezpečnostní pravidla jsou často psána krví – a že jejich ignorování má vždy konkrétní jména a tváře.
Bohužel po Silvestrovské švýcarské tragédii je jasné, že bohužel k podobným tragédiím dochází i nadále.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Encyclopædia Britannica –https://www.britannica.com/event/Cocoanut-Grove-Fire
Boston Fire History – https://bostonfirehistory.org/the-story-of-the-cocoanut-grove-fire/
National Archives (USA) – https://www.archives.gov/publications/prologue/2017/fall/cocoanut-grove
EBSCO Research Starters – https://www.ebsco.com/research-starters/history/fire-bostons-cocoanut-grove-nightclub-proves-deadly
Wikipedie - https://en.wikipedia.org/wiki/Cocoanut_Grove_fire
