Rasputin a legenda o jeho nesmrtelnosti: mezi faktem a mýtem

Ruský mystik, rádce carevny Alexandry a výjimečná osobnost, jejíž smrt se dodnes opřádá legendami. Jak se zrodily představy o jeho „nesmrtelnosti“ a co je na nich pravdy? To si rozebereme v tomto textu.

Rasputin se narodil roku 1869 v poklidné sibiřské vesnici Pokrovskoye, odkud vyšel jako relativně nevýznamný chudý rolník. V mládí prošel náboženskou proměnou, stal se poutníkem, zbožným mužem s vizemi, který navštěvoval kláštery, šířil své interpretace víry a získával přátele i odpůrce.

Postupně se proslavil zejména tím, že údajně dokázal zmírnit symptomy hemofilie carského jediného syna Alexeje. Tuto schopnost—nebo alespoň domnělou schopnost—vnímala carevna Alexandra jako zázračnou a přisuzovala Rasputinovi jistý mystický vliv. Rasputinův vliv na dvůr, zejména skrze Alexandru, vyvolával nevraživost šlechty a rostoucí podezření vůči jeho osobě.

To všechno vytvořilo ideální půdu pro pověsti: pokud tento člověk dokázal zasahovat do osudu královské rodiny, možná je jeho život klíčový i nad smrtí samotnou.

Rasputin byl 30. prosince 1916 (podle juliánského kalendáře 17. prosince) zavražděn v Petrohradu. Plán spiknutí vedli aristokraté jako princ Felix Jussupov, Purishkevich a velkokníže Dmitrij Pavlovič, kteří považovali jeho vliv za škodlivý pro budoucnost říše.

Podle tradované verze Jussupovovi Rasputinovi nabídli koláčky a víno otrávené kyanidem — měl je prý sníst, ale neuvěřitelně přežil. Poté ho postříleli několika ranami, následně mu tělo svázali, odvezli na řeku Neva a hodili jej pod led do vody — kde nakonec utopil.

Tato dramatičnost příběhu podporuje obraz muže, kterého běžné prostředky nemohly zabít.

Avšak forenzní a historické analýzy ukazují odlišný obraz. Autopsie, kterou provedl chirurg Dmitrij Kosorotov, nezjistila v těle stopy kyanidu ani známky otravy — spíše jasné známky střelných ran. Fotografie těla ukazují kontaktní střelu v čele, což nasvědčuje, že rána byla aplikována z bezprostřední blízkosti.

Kosorotov rovněž prohlásil, že v plicích nebyla voda — takže tvrzení, že Rasputin byl vhozen do řeky ještě živý a utopil se, nevypadá reálně. Z toho plyne, že pravděpodobně zemřel v důsledku kulky před tím, než bylo jeho tělo odhozeno do řeky.

Navíc existují pochybnosti o pravdivosti některých údajů, které zaznamenal právě Jussupov v pamětech — známých svou výpravností, dramatizací a možnou předsudkovostí.

Proto moderní historici spíše přijímají variantu, že Rasputin byl účinně zastřelen do hlavy (pravděpodobně z bezprostřední vzdálenosti) a že jeho mystické přežívání je spíše literární výmysl způsobený pověstmi.

Ačkoli tedy na samotném úmrtí Rasputina nebylo nic záhadného, přeci jen je jeho smrt opředena tajemstvím.

Rasputin měl pověst muže s prorockými schopnostmi. V dopise carevně Alexandře, který napsal krátce před svou smrtí, údajně předpověděl nejen vlastní konec, ale i osud celé carské rodiny. V dopise stojí:

A skutečně — Rasputin zemřel rukou aristokratů, mezi nimiž byl i velkokníže Dmitrij Pavlovič, člen carské rodiny. O necelé dva roky později, v červenci 1918, byli car Mikuláš II., carevna Alexandra a jejich děti popraveni bolševiky v Jekatěrinburgu.

Tato děsivá shoda okolností dala vzniknout mýtu o Rasputinově proroctví a posílila víru, že disponoval schopnostmi přesahujícími hranice lidského vnímání.

Rasputinova smrt byla definitivní — i když nikoli rutinní. Jeho vražda byla plánovaná, zinscenovaná, s dramatickými elementy, které daly živnou půdu legendám. Ale legenda o jeho zdánlivé nesmrtelnosti je spíše dílem literárních přehánění než faktů podložených záznamy. Přesto právě tato legenda udržuje Rasputinovu vládu nad imaginací — a činí z něj postavu, kterou se vyplatí zkoumat, diskutovat a interpretovat.

Zdroje:

kniha Almanach Tajemna (1995)

https://en.wikipedia.org/wiki/Grigori_Rasputin

https://www.britannica.com/biography/Grigory-Yefimovich-Rasputin

webové stránky Smithsonian magazine