Článek
Po tisících let čekání se světu otevřelo bohatství starověkého Egypta, uložené v úzkém prostoru Údolí králů. Jenže s touto velkolepou událostí přišla i legenda, která dodnes budí zvědavost a strach – kletba faraonů.
Objev, který změnil dějiny archeologie
Tutanchamon, mladý panovník 18. dynastie, zemřel okolo roku 1323 př. n. l. ve věku pouhých devatenácti let. Jeho vláda nebyla dlouhá ani významná, přesto se stal nejslavnějším faraonem historie – právě díky tomu, že jeho hrobka byla objevena prakticky nedotčená.
Howard Carter a jeho mecenáš lord George Herbert Carnarvon hledali hrobku v Údolí králů několik let. Až 4. listopadu 1922 narazili na schody vedoucí k vchodu, který byl zapečetěn pečetí faraona. O několik týdnů později vstoupili dovnitř. Zlatý sarkofág, maska, vozy, šperky, zbraně – poklady, které nikdo předtím neviděl, náhle spatřily světlo světa.
Smrt lorda Carnarvona a zrod kletby
Jen pár měsíců po otevření hrobky zasáhla svět zpráva: lord Carnarvon, který výzkum financoval, náhle zemřel v Káhiře na infekci po štípnutí komára. Média okamžitě rozpoutala senzaci. Novináři tvrdili, že Carter už předtím našel na zdi nápis s varováním: „Smrt přivítá toho, kdo naruší klid faraona.“
Následně začali lidé spojovat i další úmrtí s údajným prokletím: smrt Carterova kanárka, který měl být zabit kobrou, úmrtí několika členů expedice v krátkém sledu, nehody a nemoci lidí, kteří s hrobkou přišli do styku. Legenda o „kletbě faraonů“ byla na světě.
Fakta versus pověry
Ve skutečnosti byl rozsah „kletby“ značně přeháněn. Historici upozorňují, že mnoho z údajných obětí zemřelo až roky nebo desetiletí po objevu hrobky. Sám Howard Carter, který strávil v hrobce nejvíce času, se dožil 64 let a zemřel přirozenou smrtí v roce 1939 – rozhodně ne okamžitě po „narušení klidu faraona“.
Moderní výzkumy navíc ukázaly, že v hrobkách se mohou vyskytovat toxické plísně a bakterie, které v uzavřeném prostoru tisíce let přežívají. Vdechnutí těchto spor může způsobit vážné infekce plic. Někteří vědci proto soudí, že smrt lorda Carnarvona mohla mít spíše biologické vysvětlení než nadpřirozené.
Síla mýtu
Ať už byla „kletba“ skutečná, nebo jen výplod tisku a veřejné fantazie, její dopad byl obrovský. V době, kdy egyptologie zažívala svůj zlatý věk, dodal příběh dramatický rozměr. Kletba se stala tématem novinových článků, knih i filmů. Dodnes, když se řekne Tutanchamon, vybaví se lidem nejen jeho zlatá pohřební maska, ale i příběhy o záhadných úmrtích.
Tutanchamon tak paradoxně získal nesmrtelnost, kterou mu jeho krátká vláda neposkytla. Ne díky svým skutkům, ale díky hrobce, která se stala symbolem tajemství, bohatství a záhadného prokletí.
Dědictví faraona
Dnes můžeme hrobku Tutanchamona navštívit v Údolí králů i prohlédnout si jeho pohřební masku v Egyptském muzeu v Káhiře. Kletba faraonů sice pravděpodobně nevysvětluje skutečné události, ale připomíná nám, že starověký Egypt stále uchovává svá tajemství. A možná je to právě kombinace faktů, legend a mýtů, co činí příběh mladého krále tak přitažlivým i po více než třech tisících let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tutanchamon
Howard Carter: The Tomb of Tutankhamun volně dostupné video na Youtube
National Geographic – dokumentární filmy o Tutanchamonovi
BBC History: „The Curse of the Pharaohs“
Almanach tajemna (kniha, 1995)
